Podmínky zániku trestní odpovědnosti Zdroj: Shutterstock

Podmínky zániku trestní odpovědnosti

Podmínky zániku trestní odpovědnosti upravuje primárně zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“), a to v ustanoveních §§ 33 až 35. Samozřejmě s výjimkou zvláštní právní úpravy zániku trestní odpovědnosti u mladistvých a právnických osob, která je obsažena v příslušných ustanoveních zákona č. 218/2003 Sb.,  o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, v platném znění a zákona č. 418/2011 Sb.,  o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění.

JUDr. Jiří Matzner Ph.D.  LL.M.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

zakladatel AK Matzner et al

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

zakladatel AK Matzner et al

V tomto článku si vylíčíme podmínky, které je pro účinný zánik trestní odpovědnosti nutné splnit, jakož i některá jejich specifika.

Účinná lítost

Účinná lítost je jednou z forem zániku trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin. Jedním z principů účinné lítosti je ochrana důležitých společenských hodnot před tzv. škodlivými následky, kterým lze zamezit nebo zajistit jejich nápravu i po dokonání trestného činu – jako např. včasným podáním protijedu pachatelem otrávené osobě. Zákon v takovýchto případech dává přednost ochraně těchto společenských zájmů před samotným trestním stíháním pachatele. Samozřejmě za předpokladu splnění zákonných podmínek účinné lítosti. K zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí může ovšem dojít pouze u taxativně vypočtených trestných činů, a to u takových, u kterých je reálně možné škodlivému následku zamezit. Účinná lítost předpokládá, že došlo k dokonání trestného činu a proto splněním všech podmínek účinné lítosti dochází k definitivnímu zániku trestní odpovědnosti pachatele. 

K zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí dojde, pokud pachatel dobrovolně zamezil škodlivému následku trestného činu nebo jej napravil, anebo o trestném činu učinil oznámení (státnímu zástupci či policejnímu orgánu) v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. K zániku trestní odpovědnosti musí dojít k zamezení, nápravě nebo včasnému oznámení škodlivého následku (např. ublížení na zdraví, zničení nebo poškození věci), který zahrnuje i těžší následek a všechny další i nezaviněné škody nebo újmy, které vznikly v důsledku jednání pachatele. Jednání pachatele musí být současně učiněno zcela dobrovolně na základě jeho svobodného rozhodnutí a nikoli pod tlakem hrozícího trestního stíhání – jinak k zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí nedojde. 

Podle soudní judikatury nepůjde o dobrovolné jednání, pokud například pachatel škodlivému následku zamezí nebo jej napraví v přesvědčení, že jeho trestný čin byl již prozrazen, nebo tak jedná pod tlakem bezprostředně hrozícího či již dokonce zahájeného trestního stíhání. To samozřejmě plošně neznamená, že dobrovolnost jednání pachatele je vždy vyloučena v důsledku jeho obavy z možného trestního stíhání. Samozřejmě, že i jednání motivované snahou vyhnout se případnému trestnímu stíhání může být učiněno dobrovolně – bude nicméně vždy záležet na konkrétních okolnostech daného případu.

Podmínky účinné lítosti se poněkud liší u mladistvých a také u právnických osob. Hlavní odlišností u mladistvých je skutečnost, že pro naplnění podmínek účinné lítosti mladiství nemusí způsobený následek dobrovolně napravit nebo jej odstranit, ale stačí, když se o to pokusí a svým chováním projeví účinnou snahu po své nápravě. To vše za předpokladu, že spáchaný trestný čin nemá trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost jako takovou. K zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí u mladistvých může současně dojít jen u těch trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. U právnických osob jsou podmínky účinné lítosti obdobné výše uvedeným podmínkám týkajícím se dospělých pachatelů (fyzických osob), s tím rozdílem, že účinnou lítostí může dojít k zániku trestní odpovědnosti u všech trestných činů, vyjma těch zákonem taxativně vypočtených.

Promlčení

Další formou zániku trestní odpovědnosti je promlčení trestného činu. K promlčení trestní odpovědnosti může podle trestního zákoníku dojít u všech trestných činů, s výjimkou těch, které jsou z promlčení zákonem výslovně vyloučeny (jako např. vybrané trestné činy směřující proti základům státu nebo proti lidskosti). Trestní odpovědnost v tomto případě zaniká uplynutím promlčecí doby, která činí (i) dvacet let u trestných činů, u kterých zákon umožňuje uložení výjimečného trestu, (ii) patnáct let u trestných činů s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody ve výši nejméně deseti let, (iii) deset let u trestných činů s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody ve výši alespoň pěti let, (iv) pět let u trestných činů s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody ve výši nejméně tří let a (v) tři léta u ostatních trestných činů. U právnických osob se uplatní stejné promlčecí lhůty a obdobná pravidla promlčení jako u dospělých fyzických osob, pouze u mladistvých jsou promlčecí lhůty podstatně kratší a pohybují se v rozmezí tří až deseti let.

Promlčecí doba začíná běžet zpravidla od ukončení jednání pachatele. Výjimkou jsou trestné činy, u kterých je účinek znakem základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – u těchto trestných činů počíná promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy takový účinek nastal. V případě účastenství na trestném činu hlavního pachatele počíná účastníkovi běžet promlčecí doba až od ukončení činu hlavního pachatele, v důsledku existence tzv. akcesority účastenství. 

Trestní zákoník současně vymezuje i konkrétní okolnosti, při nichž dochází ke stavení nebo k přerušení promlčecí doby. V případě stavení promlčení promlčecí doba neběží po dobu, po kterou přetrvává zákonem stanovená překážka a po jejím odpadnutí běh promlčecí doby pokračuje. Ke stavení promlčecí doby dochází např. po dobu, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno nebo po dobu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání. Naopak přerušení promlčecí doby má za následek, že dosud uplynulá promlčecí doba ztrácí svůj původní význam a začíná běžet celá znovu od samého počátku. K přerušení promlčecí doby dochází např. v případě zahájení trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení se jedná nebo spácháním nového trestného činu v promlčecí době, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

Závěr

Dojde-li ke splnění některých z výše uvedených podmínek zániku trestní odpovědnosti, je možné se odpovědnosti za dokonaný trestný čin účinně zprostit. Zejména u promlčení postupem času slábne potřeba trestní sankce, a to jak z hlediska generální, tak i z hlediska individuální prevence – postupem času se tak škodlivost trestného činu pro společnost snižuje a u pachatele se rovněž předpokládá osobní náprava. 

 

trestný čin trestní odpovědnost promlčení účinná lítost

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotili 3 čtenáři

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články