V mnoha směrech jde hlavně o normu regulující vnitřní chod státního zastupitelství a služební postavení státního zástupce a Unii obhájců nepřísluší se v tomto směru vyjadřovat. Jak se ale z normy stávalo čím dál tím větší politikum, jakýsi bič na zlo a tvrzené nepravosti zajištující neposkvrněné a neohrožené úsilí při potírání zločinu a momentálně oblíbeného tématu korupce, zvyšoval se tlak na Unii obhájců, aby svoje stanovisko zaujala. Inu, stalo se a na stránkách Unie obhájců najdete odborný text, který je určen primárně odborné a v části práva trestního se pohybující veřejnosti.
Jaká jsou tedy zásadní východiska obhajoby k postoji k dané normě? Jedná se o normu předčasnou, nesystémovou a nepotřebnou. Ze strany obhajoby nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by snad nemohlo státní zastupitelství konat, jednat v trestním řízení, obžalovávat, účinně intervenovat u soudu. Ze strany státních zástupců ani žádný takový povzdech či stížnost obhajoba nikdy nezaznamenala. Zde tedy potíž stávajícího stavu není. Nová norma má svá ideová a principiální východiska, ale ať je to, jak chce, je odrazem postavení státního zástupce v českém trestním procesu. A víme my, jaký bude? Nevíme, a jak se zdá, dlouho to vědět nebudeme. Přesto chceme nejdřív definovat roli státního zástupce a pak teprve ji redefinovat v trestním procesu?
Z hlediska aktuálního stavu je klíčové, a stále se držíme výlučně odborných hledisek, zda nám zůstane státní zástupce jako schizofrenik, který na jedné straně dohlíží na zákonnost trestního řízení – takový soudce do soudu, aby snad nebyl zkřiven vlásek žádné ze stran, a po podání obžaloby už mu jde jen o usvědčení zločince. Toto schizma nemůže ustát ani pánbůh, natož státní zástupce. Dokud se nevyřeší, nelze definovat postavení státního zástupce a jeho roli či oprávnění. Shodně je to s otázkou speciálu či zvláštního zastupitelství.
Za současného stavu práva a postavení státního zástupce je nepřípustné, aby existoval orgán s pravomocemi nejvyšší síly a současně bez dozoru či dohledu, navíc v organizaci hierarchického a mocenského typu. V mnohém je to otázka politická, ale v mnohém čistě trestněprávně odborná. Co si myslet o řízení, v němž bude svého druhu pánbůh speciální státní zástupce a v druhém pak už nic. Nosným dělítkem bude popularita (nepopularita) toho kterého trestného činu podle oblíbenosti (neoblíbenosti) u veřejnosti a médií? Návrh je presentován veřejnosti jako antikorupční, aniž by byl schopen někdo říct, v čem se ta antikorupčnost projeví. Odhalování korupce je především problém policie a jejích prostředků. K dohledu nad vyšetřováním není třeba žádných speciálních znalostí jako například v případě praní peněz, bankovních trestných činů apod.
Poslední (pouze v tomto textu) je pak připomínka o roli politiky v soustavě státních zastupitelství. Je to připomínka z ranku ústavního práva a rozhodně se nejedná o oficiální stanovisko Unie obhájců (když zbytek textu je možno brát jako neoficiální hlas prezidia). Je nezbytně nutné připomenout, že i v demokratické společnosti a právním státě, v níž se nacházíme, musí mít politika a politik vliv na trestněprávní prostředí. Tu realizuje jedině prostřednictvím policie a státního zastupitelství. Politika a volení zástupci mají a musí mít možnost ovlivňovat něco, za co odpovídají voličům. V demokratických zemích se tak běžně děje, a to i cestou ministra spravedlnosti, nebo jiné politické funkce, která je paralelně součástí státního zastupitelství, má na něj významný metodický a často i faktický vliv.
Vyvažování nezávislosti a respektování státního zastupitelství jako složky výkonné moci je nezbytný předpoklad kvalitní trestněprávní politiky. Nezávislost je synonymem moci soudní a nikoliv státního zastupitelství. Nesmíme zapomenout, že státní zástupce není nic jiného než advokát státu s mnoha pravomocemi, ale stále advokát státu. A advokát je vždy zástupcem svého klienta a plní jeho přání. Přání, která nejsou v rozporu s právními předpisy, ale stále jeho přání a pokyny. V tomto světle je třeba na postavení státního zástupce, potažmo na celou normu nahlížet
Diskuze k článku ()