Rekodifikace trestního řádu Zdroj: Vladimíra Přikrylová, SAY Action

Rekodifikace trestního řádu

Rekodifikace trestního řádu je otázkou priorit, které si stanoví ministerstvo, to je potřeba říci hned na začátku, přičemž jde o to, jakým způsobem přistupuje k základním otázkám, co ministerstvo zamýšlí a jakým způsobem chce směřovat dále v legislativní práci. Mám ale pocit, že zatím není zcela ujasněno, co se vlastně chce. Justice volá po justiční reformě.

prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.

prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

předseda Nejvyššího soudu ČR

prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.

předseda Nejvyššího soudu ČR

Nechceme hovořit o nějaké samosprávě, ale chceme se zabývat tím, jestli je nastavení soudů správné. Osobně se myslím, že to je to základní, co by se mělo udělat, a na základě toho potom startovat další právní předpisy, ať už je to trestní řád či další. Jinak se témata velmi redukují právě třeba na otázku, jestli máme zrušit vrchní soudy. Já si myslím, že tak otázka vůbec nestojí a je úplně špatně položena, protože to je velmi velké zjednodušení reformy justice. Myslím si, že justice by nebyla příliš spokojená, pokud by se reforma vyčerpala tímto opatřením, které se navíc dá učinit jen na základě změny Ústavy a pak navazujících předpisů, protože by neřešilo základní problém: nastavení soudů prvního stupně, které jsou velmi nevyrovnané. Máme Městský soud v Brně, který má 80 soudců, a oproti němu soudy nejmenší, o 6 soudcích. Skutečně jsou rozdíly tak veliké, že brání fungování justice, na což poukážu i v souvislosti s rekodifikací trestního řádu.

Co vše budeme reformovat?

Proces rekodifikace trestního řádu chceme navázat na předchozí věcné záměry z let 2004 a 2008, a to proto, že podle mého názoru, pokud bychom tak nepostupovali, tak opět zpracujeme další věcný záměr, budeme mít už tři, a tím opět skončíme. Mám obavu, že dokonce i když jsme věcný záměr přeskočili, tak to teď dopadne stejně. Sice jsme přeskočili věcný záměr a připravili Východiska a principy nového trestního řádu, abychom možná splnili požadavek ministerstva, že rekodifikace trestního řádu proběhne v rámci jednoho volebního období, protože jinak se to nedá stihnout, ale mám obavu, že právě tím, že dochází ke změnám na funkcích ministra tak často, což je podle mě velmi negativní jev, tak se to opět nepodaří a vše se posune zase do dalšího volebního období. Je otázka, jestli je to dobře nebo špatně, to nechci hodnotit, protože vše samozřejmě souvisí s otázkou, jestli se rekodifikace trestního řádu zarámuje do celkové reformy justice, či nikoliv.

Pokud by se chtělo jít opravdu koncepční cestou a reformu justice skutečně nastartovat, pak si myslím, že to je dobře, pak by měl trestní řád přijít až s nějakým časovým odstupem. Pokud ne, jestliže se do justiční reformy příslušným orgánům, zejména parlamentu, nebude chtít, pak je to zase špatně, protože budeme čekat na trestní řád velmi dlouho a je otázka, jak to dopadne. Z tohoto hlediska jde o to splnit úkol a zavést moderní kontradiktorní trestní řízení evropského typu při dodržení všech mezinárodních závazků, na základě analýzy a zhodnocení platného trestního řádu a v návaznosti na úpravu trestního práva hmotného. To je celkem jednoznačné a v tomto směru není potřeba nic blíže vysvětlovat.

Základní změny v novém trestním řádu

Trestní řád bude základním právním předpisem trestního práva procesního, přičemž budou zachovány zvláštní trestní zákony, ať již je to zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. V tomto směru chceme tyto zvláštní zákony zachovat samozřejmě s určitými novelizacemi v návaznosti na to, co materie trestního řádu přinese a také samozřejmě v návaznosti na to, co vyplynulo z analýz předpisů, v nichž je potřeba přistoupit k určitým změnám a jakým způsobem to udělat.

Pokud jde o základní přístupy, tak tam jde o zajištění splnění požadavků, vyplývajících z práva na spravedlivý proces. Základní zásady by měly navazovat na Listinu základních práv a svobod, nově by měla být vymezena systematika trestního řádu a trestního řízení by mělo být zrychleno ve všech stádiích. Tady bych se chtěl zastavit. Celkově trestní řízení, když se počítá na jednu věc nebo jednoho obviněného, netrvá příliš dlouho a z hlediska mezinárodního srovnání si nestojíme špatně. To je samozřejmě způsobeno tím, že velká část trestních řízení končí trestním příkazem, velká část trestních řízení skončí ve zkráceném řízení, které trvá po velmi krátkou dobu, což je důsledek velké novely z roku 2002.

Problém je v tom, že nám trvají dlouho řízení, která právě nespadnou do těchto kategorií, neboť jde o složité věci, kde jsou prováděny důkazy v poměrně velkém rozsahu, nebo jde o věci rozsahem mimořádně náročné. Máme spisy, které mají třeba 40 tisíc, 50 tisíc stran, kde vlastně jen přechod mezi přípravným řízením, podáním obžaloby a soudním řízením dá obrovskou práci, protože soudce musí spis nastudovat, a než to nastuduje a nařídí při vyřizování dalších věcí, tak uplyne poměrně dlouhá doba. A pak samozřejmě i provádění kontradiktorního hlavního líčení, byť zatím v podobě, jak ho máme, vede k tomu, že i vlastní hlavní líčení trvá dlouho. Připočteme k tomu určité průtahy, které vznikají z činnosti stran, někdy nechtěných, někdy i chtěných, a to ovlivňováním délky řízení, dále i průtahy na straně soudu a výsledkem je dlouhé řízení, což by nový trestní řád měl změnit. Pokud tedy hovoříme o tom, že chceme zrychlit trestní řízení ve všech stádiích, máme na mysli tyto případy a máme na mysli snahu o odstranění průtahů, snahu o odstranění obstrukcí, jakož i snahu o zjednodušení dokazování, abychom mohli omezit u projednávaných věcí ty části řízení, ve kterých není třeba dokazovat, protože obě základní strany (obžaloba a obhajoba) jsou ve shodě a nenavrhují nic, co by mělo být v kontradiktorním řízení provedeno, apod.

Cesty tady jsou, celkem máme na základě analýz zmapováno, kudy bychom měli jít, ale je potřeba to do trestního řádu zakomponovat. Je to opravdu systémová změna, abychom to chápali přesně, proto je důležité, aby se tak nedělo novelami, které jsou často velmi nekoncepční, jdou někdy proti sobě, přinášejí různé zásahy, které nemají teoretický základ apod. Chceme posílit význam hlavního líčení oproti přípravnému řízení a s tím souvisí i nové vymezení postavení státního zástupce jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem, protože existuje požadavek na zvýšení aktivity stran v řízení před soudem, což souvisí i se zákonem o státním zastupitelství a myslím si, že i na tuto otázku by se mělo pamatovat.

Proč kontradiktorní řízení. Omezím se jen na to, že pokud se ve vládou schválených Východiscích a principech hovoří o stanovení procesní odpovědnosti státního zástupce za neprovedení podstatných důkazů prokazujících vinu v řízení před soudem, tak se má na mysli právě důkazní břemeno a v tomto směru je potřeba udělat zásadní změnu v tom, aby aktivita státního zástupce v hlavním líčení byla větší. To je základ všeho, protože jinak řízení jako takové, pokud necháme všechno na soudci a soudce bude dále dokazovat v tom rozsahu, jak dokazuje, na všechno bude muset pamatovat, všechno bude muset vyhledat, objasnit a důkazně podložit, tak právě v těch složitých věcech, kde to vyžaduje znalost celého spisu, všech souvislostí, apod., to může mít velmi negativní vliv na rychlost řízení. Ono to spolu velmi souvisí, a pokud se to tak nechápe, může se někdo ptát, proč ke změně má dojít. Pohybuji se v této problematice už velmi dlouhou dobu a myslím si, že vím, kde jsou základní problémy, které diskutujeme z těchto hledisek v rámci velké i malé komise, která připravovala dosavadní výstupy. Právě za účasti jak praktiků, tak teoretiků se dá dosáhnout určitého výsledku, který by měl zajistit všechno to, o čem tady bylo hovořeno.

Definování základních zásad a problémů

Často jste se možná dozvídali, že jsme na začátku řešili dva základní problémy: problém základních zásadproblém subjektů. Na první pohled to vypadá, a někdy to tak zaznívalo i v kritice našeho postupu, že otázka subjektů není důležitá, ale on to je velmi důležitý problém. V trestním řízení, právě vztah orgánů (policie, státního zastupitelství a soudů) vytváří základní předpoklad toho, o čem zde hovoříme, protože to je otázka, která je základní. S tím souvisí i otázka vytvoření nového orgánu – předprocesního soudce, která ovšem zase souvisí s reformou justice, jak jsem o ní hovořil na počátku. Proto se ve Východiscích a principech nového trestního řádu hovoří o tom, že konstituování předprocesního soudce jako speciálního orgánu širší soudní kontroly nad přípravným řízením, však předpokládá zásadní reformu systému soudů v České republice, a to zřejmě v návaznosti na správní členění České republiky, neboť v současnosti existují i velmi malé soudy, u kterých by vytvoření samostatných předprocesních soudců znamenalo bez provedení uvedené reformy navýšení počtu soudců. Nemůžeme ho zavést při současném stavu soudů prvních stupňů, protože máme soudy např. se sedmi soudci, a kdybychom z jednoho ještě udělali předprocesního soudce, který by měl řešit i otázky vazeb obviněných a dalších věcí, tak nám tam nezbudou téměř žádní soudci pro vyřizování věcí v hlavním líčení, všichni budou vyloučeni a nebudou moci soudit. Z tohoto hlediska chci ukázat, že je naprosto nezbytné provádět reformu justice alespoň ve spojení s trestním řádem, protože jinak ty otázky nemůžeme řešit. Proto třeba také zdůraznit, že pokud by reforma justice nebyla provedena z hlediska postavení soudů prvních stupňů, tak my vlastně nemůžeme předprocesního soudce, byť by se nám hodil a byl by velmi výhodný, zavést. Dále je třeba věnovat pozornost všem mezinárodním závazkům, elektronizaci justice atd. To jen stručně.

Další úkolem je zajistit účinně procesní práva poškozených a dosáhnout náhrady škody, náhrady nemajetkové újmy a také bezdůvodného obohacení. I to je velmi důležité, projevilo se to jak ve formulaci základních zásad, kde právě poškozenému byla věnována velká pozornost, tak i při zpracování subjektů trestního řízení, kde je tato otázka opět mimořádně důležitá. Jde také o problematiku vytvoření peněžního fondu pro oběti, řešení vztahů obětí a poškozených atd., to vše je potřeba hned na počátku vyřešit.

Pokud jsme si řekli, že chceme zavést kontradiktorní řízení, tak také musíme zajistit procesní zachycení důkazů i v případech, kdy nejsou podmínky pro stíhání konkrétní osoby, kdy se pohybujeme v rámci přípravného řízení ve fázi prověřování, nebo jak tomu říká současný trestní řád v rámci postupu před zahájením trestního řízení. To je také mimořádně důležitá otázka, na kterou jsme se zaměřili. Šlo především o to, co zaznívá jako kritika vůči soudnímu řízení, tzn. zachycování výpovědí třeba policistů zasahujících na místě činu, tzn. jakým způsobem pracovat s těmito podklady, které pak slouží k dalšímu řízení, jakým způsobem docílit jejich důkazní hodnoty, apod. Souvisí to samozřejmě i s otázkou provádění odborných vyjádření, znaleckých posudků, na což zase navazuje zákon o znalcích a tlumočnících, což je další velký „rest“ ministerstva spravedlnosti, o kterém se hovoří již léta. Souvisí to samozřejmě s mnoha dalšími otázkami, za všechny uvedu například výslech poškozeného (v jakém postavení je vyslýchat apod.) nebo jakým způsobem zajišťovat výslechy těch svědků, kteří nebudou k dispozici v době hlavního líčení (podle současného trestního řádu se vyslýchají za přítomnosti soudce, což zase souvisí ještě s další otázkou, a to použitelnosti takové jejich výpovědi – podle ESLP je to zásadně v pořádku, ale neřeší to třeba otázku dalšího požadavku ESLP, jestli to je ten „kardinální“ usvědčující důkaz, když strana nemá možnost potom svědka vyslýchat, klást mu otázky, apod.). I na toto by mělo být v rekodifikaci pamatováno.

Pokud jde o další otázky vztahující se k základním zásadám trestního řízení, odkazuji na velmi rozsáhlý příspěvek doc. Tomáše Gřivny.

Dále je třeba se zabývat reformou řádných i mimořádných opravných prostředků, tam je nutno se zamyslet nad vymezením odvolání, stížnosti, lhůt pro jejich podávání a otázek rozsahu přezkoumávání na základě těchto řádných opravných prostředků. V neposlední řadě je nutno se zamyslet nad odporem, a to zejména, zda by bylo možné zpětvzetí odporu, jak předpokládají i Východiska a principy, o kterých zde hovoříme, apod. Otázek je opravdu hodně.

Zjednodušení a zrychlení vykonávacího řízení - tam jde o to, aby se odsouzení k trestu odnětí svobody dostávali rychleji do výkonu trestu. Velký vliv na počet osob ve výkonu trestu odnětí svobody měla již změna při odkladech trestů odnětí svobody, protože došlo k tomu, že dnes odklad ze zdravotních důvodů, což byl nejčastější důvod průtahů, v podstatě není možný, protože osoba musí nastoupit do výkonu trestu bez ohledu na to, jaký je její zdravotní stav. V podstatě jen hospitalizace v nemocnici, když nelze provést léčení v rámci výkonu trestu odnětí svobody, vede k odkladu. Velmi výrazně se proto snížily odklady výkonů trestů, to je zcela zřejmé a důsledkem bylo, že se nám v určitém období dostávalo do výkonu trestu více osob, než předtím. Důvodů, proč máme tak velkou vězeňskou populaci, je strašně moc, a vypreparovat z toho, co je důležité a co je hlavní, je velmi také složité. I z tohoto hlediska je potřeba se nad tím zamyslet.

Systematika nového trestního řádu a stádia trestního řízení

Pokud jde o systematiku trestního řádu, ta se v zásadě dělí na obecnou a zvláštní část. V obecné části systematika vychází především ze základních přístupů teoretických. Začíná se obecnými ustanoveními, dále subjekty a strany, úkony trestního řízení, zajištění osob a věcí, dokazování, rozhodnutí a náklady. V obecné části není stížnost, která tam byla doposud, neboť ta se přesouvá do opravných prostředků, a u zajištění osob a věcí jsou připojena předběžná opatření a operativně pátrací prostředky, a tím se odstraňuje to, co je negativní v současné době, že třeba odposlechy jsou upraveny v rámci zajištění osob a věcí a ostatní operativně pátrací prostředky, jako třeba předstíraný převod, agent apod., jsou upraveny v rámci přípravného řízení. Na první pohled to nevypadá, k jak podstatným změnám zde dochází. Ve zvláštní části se potom zajišťuje základní rozdělení celého řízení na přípravné řízení, řízení před soudem prvního stupně a opravné řízení. Odklony se vydělují ze zvláštních způsobů řízení, protože tam nepatří, jde o zvláštní přístupy k řešení trestní věci, nikoliv o zvláštní způsoby řízení. Dále jsou vymezeny vykonávací řízení, zahlazení a odsouzení a úkony související s udělením milosti a amnestie. Nakonec je uvedena část třetí, společná, přechodná a závěrečná ustanovení, to je celkem jasné, k tomu není třeba nic dodávat.

Dostáváme se ke stádiím trestního řízení. Jde o rozlišení dvou základních fází, tzn. řízení přípravného jako předsoudního stádia a řízení před soudem jako soudního stádia. Přípravné řízení by zásadně mělo sloužit k opatření důkazů potřebných k řádnému zastupování žaloby v řízení před soudem, tzn. k tomu, aby státní zástupce mohl unést důkazní břemeno, jak o tom zde bylo hovořeno, což ovšem zase neznamená, že by neměly být opatřeny důkazy i ve prospěch obviněného, to je samozřejmě naprosto správné, a tak by to také mělo být. Přípravné řízení se pak člení na postup před zahájením trestního stíhání (prověřování) a vyšetřování konané příslušnými policejními orgány. Zvláštní formou přípravného řízení bude i nadále zkrácené přípravné řízení, na něž bude navazovat zjednodušené řízení před soudem. Pokud jde o vyšetřování, nemělo by být nadále členěno na tzv. rozšířené a běžné vyšetřování. To by mělo odpadnout, zásadně by mělo jít o jednotnou formu.

Zásadní změnou v přípravném řízení je fakt, že státní zástupce je jeho pánem. V řízení před soudem plní roli veřejného žalobce s důsledky z toho plynoucími. Řízení před podáním obžaloby má garantovat, že před soud nebudou stavěny osoby, u nichž není důvodné podezření, že jsou pachateli. Dále musí zajistit, že budou provedeny procesně použitelnou formou důkazy, jejichž provedení je před soudem zásadně vyloučené. Tady je problém z hlediska Evropského soudu pro lidská práva, protože požadavky zejména na usvědčující důkazy jsou velmi podstatné a je potřeba zajistit, aby judikatura ESLP byla respektována, s čímž se tedy skutečně počítá.

Řízení před soudem se bude dále členit na předběžné projednání obžaloby, ve kterém jde hlavně o zajištění práv obviněného a rozhodování o odklonech. Předběžné projednání obžaloby by mělo být základním stádiem rozhodování o odklonech, tak je to zamýšleno. Hlavní líčení by potom sloužilo jako základní stádium pro dokazování v těch případech, ve kterých nebyla věc vyřízena odklonem či jinak. Hlavní líčení by mělo mít kontradiktorní povahu, v zásadě jsou velké snahy vyřešit, aby v těch věcech, o kterých jsem hovořil výše, došlo ke zrychlení řízení. Proto se předpokládá například z hlediska zajišťovacích úkonů i možnost zajištění svědka na určitou dobu za účelem zabezpečení jeho přítomnosti v hlavním líčení, tak jak je to v zahraniční obvyklé. Pokud jde o vlastní průběh hlavního líčení, ten je dán tím, jakým způsobem je uspořádáno z hlediska kontradiktorního průběhu. Odvolací řízení má být základní přezkumnou fází s vymezeným rozsahem přezkoumání a kombinací apelačního a kasačního principu. I to je potřeba řešit jiným způsobem, než řeší dosavadní trestní řád, byť v něm již určité posuny byly zakotveny tak, aby docházelo ke zrušování rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy k uplatňování kasačního principu, v co nejmenším počtu případů. To jsou ale opět návrhy závislé na reformě justice, neboť soudy musí být vybaveny k tomu, aby to mohly splnit. Všechno spolu souvisí, a proto je potřeba pracovat v komplexu, jinak to bude zase jen polovičaté řešení.

Vykonávací řízení by mělo přinést urychlený výkon sankcí. Bohužel, trestní řízení i při výkonu rozhodnutí je velmi složitá záležitost.

Soudní příslušnost

Bude zachováno rozdělení věcné příslušnosti mezi okresní a krajské soudy, protože v době, kdy se návrh připravoval, nebylo záměrem rušit vrchní soudy. Na tom jde dobře demonstrovat, jak je to živý materiál, pokud by došlo k reformě justice a došlo by k tomu, že budeme mít tříčlánkovou soustavu, musela by se tato koncepce změnit.

Nové instituty a možnosti

Zavedení institutu uznání viny, to je forma, díky které by se nemuselo projednávat ve složitých věcech úplně všechno, a tím by došlo ke zkrácení řízení. Obviněný by mohl uznat vinu jen ohledně určitých skutků, v návaznosti na to by se pak provádělo dokazování jen ohledně zbylých žalovaných skutků a poté se rozhodlo o vině a trestu, pokud by však uznal vinu ohledně všech skutků, tak by se rozhodovalo jen o trestu, příp. i náhradě škody, vrácení bezdůvodného obohacení atd. Tím by došlo k dalšímu „odbřemenění“ soudu. Není to dohoda o vině a trestu, uznání viny je další institut, který se objevuje v návrhu nově. Dohoda o vině a trestu bude upravena v rámci odklonu, kdežto na podkladě zjednodušené obžaloby po uznání viny by se rozhodovalo o trestu, což je možné udělat i zčásti, takže by se odbřemenil soud právě v těch velkých věcech, kde jsou některé části často zcela nesporné, to vidíme v praxi i v odvolacím a dovolacím řízení, a pak by se rozhodovalo jen o sporných záležitostech.

Strany budou mít také možnost prohlásit některé skutečnosti za nesporné, takže mohou nejen uznat vinu, ale mohou i při neuznání viny postupovat tak, že některé skutečnosti jsou pro daný skutek nesporné a ty se nemusí dokazovat, čímž zase dojde ke zkrácení řízení. Zjednodušené bude i vyhlašování rozhodnutí, zejména rozsah vylíčení skutku, což bývá velmi náročné, soud čte často desítky stran a v podstatě to ani nikdo neposlouchá, ani to není nikdo schopen sledovat. Takový proces je asi zbytečný, proto by stačilo vylíčit skutek v podstatných věcech a v písemném vyhotovení uvést přesné znění rozhodnutí. Navíc by tady byla možnost doplnění vyhlášeného rozhodnutí, aby se celé rozhodnutí, které má třeba ve výroku 50 stran, nemuselo zase zrušit a rozhodovat znovu. Na všechny tyto podstatné problémy jsme se zaměřili při zpracovávání Východisek a principů, a všechny by měly vést k dosažení hlavních cílů nového trestního řádu.

Z dalších novinek - u méně závažné kriminality by se mělo uvažovat v určitém rozsahu o rozšíření prvků oportunity, v přípravném řízení by se mělo využívat podstatně více tzv. odklonů, včetně dohody o vině a trestu. Tam jsme předpokládali, že by se dohoda o vině a trestu podstatně rozšířila i na další delikty, protože v té podobě, jak je upravena dnes, nemá příliš velký význam, když konkuruje ostatním odklonům, zejména podmíněnému zastavení trestního stíhání. V současné době je to v zásadě stejný rozsah trestných činů, které se dají řešit podmíněným zastavením trestního stíhání, narovnáním a dohodou o vině a trestu. Rozhodující orgány si samozřejmě vyberou ten nejjednodušší způsob a dohoda o vině a trestu rozhodně není nejjednodušší způsob řešení trestní věci. Jak ukazují slovenské zkušenosti, dohoda o vině a trestu má význam právě u závažnějších věcí, což by opět mělo vést k urychlení trestního řízení.


Kongres Právní prostor 2015

Ve dnech 21. a 22. dubna 2015 se v Seči u Chrudimi konal již 5. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali Ministerstvo spravedlnosti ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Soudcovská unie ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/    

reforma justice trestní řízení

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články