Státní zastupitelství a jeho reforma – panelová diskuse
Dne 10. března 2015 pořádal Spolek českých právníků Všehrd na Právnické fakultě Univerzity Karlovy panelovou diskuzi na aktuální téma reformy státního zastupitelství. Pozvání do debaty přijali ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier, vrchní státní zástupce Ivo Ištván, bývalý státní zástupce a spoluautor zákona o státním zastupitelství Stanislav Mečl a člen prezídia Unie obhájců ČR Václav Vlk.
Po úvodních slovech starosty spolku Adama Zvonaře a zástupce advokátní kanceláře Kinstellar, Martiny Březinové, pronesl úvodní příspěvek do diskuse Stanislav Mečl, který nastínil svou spoluúčast na diskutované reformě státního zastupitelství, kdy působil jako poradce bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Jeho úkolem a úkolem dalších poradců bylo provádět analýzy a alternativy k současnému stavu státního zastupitelství, společně s prováděním rozborů a dopadů případných nových institutů v oblasti státního zastupitelství. Dle Stanislava Mečla Česká republika nový zákon o státním zastupitelství potřebuje. Zejména proto, že by v takovém případě došlo k usnadnění odebírání případů řadovým státním zástupcům jejich nadřízenými.
Jako druhý vystoupil ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, který hned na úvod připomněl, že se vláda v koaliční smlouvě zavázala k prosazení nového zákona o státním zastupitelství. Hlavní výhody reformy vidí v nezávislosti a odpovědnosti státních zástupců. Ministr dále zmínil rozpor mezi původním a aktuálním návrhem z prosince loňského roku. Prosincový návrh dle Jiřího Dienstbiera státnímu zastupitelství upírá větší nezávislost. Zmínil se také o výběrovém řízení na pozice vedoucích státních zástupců, kde má ministerstvo možnost k řízení nepřihlédnout, což označil za nešťastné.
Ohledně oficiálního stanoviska Unie obhájců ČR se Václav Vlk vyjádřil stručně. Unie žádné stanovisko totiž nemá, protože v návrhu nefiguruje a nemá se tudíž k čemu vyjadřovat. Dle jeho vlastního názoru vše směřuje k tomu, že nový zákon nebude přijat. Obdobně jako Jiří Dienstbier nesouhlasí se čtyřstupňovou soustavou státních zastupitelství a soudů. Specializovaná státní zastupitelství označil za „nesmysl a politickou poptávku.“
Na závěr vystoupil se svým příspěvkem vrchní státní zástupce Ivo Ištván, který vyjádřil nesouhlas s Václavem Vlkem. Dle názoru Ištvána se advokáti staví proti specializovaným státním zastupitelstvím především z toho důvodu, aby neměli u soudu rovnocenně silné protivníky. Vrchní státní zástupce zdůraznil, že státní zástupci zastupují stát, nikoli politiky či vládu. Nakonec vyslovil s novým zákonem nesouhlas, jelikož sebelepší zákon nikdy neučiní státního zástupce lepším a odvážným natolik, aby se pustil do složitějších a nebezpečnějších případů.
Následně proběhla diskuse mezi panelisty, během které byla doplněna a zkonkretizována stanoviska jednotlivých přispěvatelů. Závěrečná část panelové diskuse patřila dotazům. První z nich mířil na ministra Dienstbiera a týkal se přímé volby státních zastupitelů. Jiří Dienstbier reagoval relativně jasně, a to tak, že nepodporuje tento americký systém volené justice. Jeden z dotazů se týkal také „zapouzdřenosti“ (dle slov Stanislava Mečla) státního zastupitelství. Václav Vlk ji spatřuje hlavně v neatraktivitě státní služby pro špičkové advokáty. Stanislav Mečl vidí onu „zapouzdřenost“ v uzavřených výběrových řízeních. V praxi prý také dochází k tomu, že se vrchní státní zástupci přemisťují pouze v rámci krajů.
Celá diskuse proběhla v přátelském duchu a všichni panelisté se shodli, že bude vhodné vyčkat na postup Ministerstva spravedlnosti a jeho přepracovaný návrh, který bude předmětem dalších diskusí.
Další články
Platformová práce v českém pracovním právu: směrnice (EU) 2024/2831 a připravovaná česká transpozice
Článek podává přehled evropské úpravy práce prostřednictvím digitálních pracovních platforem a její připravované transpozice do českého právního řádu. Zaměřuje se na okolnosti určení pracovněprávního statusu, vyvratitelnou právní domněnku základního pracovněprávního vztahu, algoritmické řízení, ochranu osobních údajů, lidský dohled a informační povinnosti platforem.
Rozsudek pro uznání: když mlčení nebo „pouhý“ nesouhlas prohraje spor
Nejvyšší soud: Rozsudek pro uznání při pasivitě žalovaného; pouhý nesouhlas nestačí. Odvolání přezkoumá jen podmínky, pasivitu nezhojí.
Ústavní soud ve třetím roce čtvrté dekády
Ústavní soud vstupuje do své čtvrté dekády jako stabilní instituce, která staví na pestrosti, pracovitosti, předvídatelnosti i pokoře svých soudců. Navzdory rostoucímu tlaku a zpochybňování ze strany politické scény zůstává nezávislým strážcem ústavnosti, jehož nejsilnější ochranou je trvající důvěra veřejnosti.
Když voda poškodí bytový dům: Kdy platí soused, kdy SVJ a kdy pojišťovna
Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.



