Ze zákonné úpravy[2] vyplývá, že o označení obviněného za spolupracujícího rozhoduje státní zástupce, a to za splnění tamtéž uvedených podmínek. Je tedy evidentní, že právě státní zástupce má nejlepší povědomí o tom, zda si obžaloba vystačí již se získanými důkazy, anebo má za to, že ne a že právě výpověď obviněného bude onou klíčovou a až na jejím základě bude ona obžaloba „úplnou“.
Pokud se tedy obviněnému dostane tohoto „privilegia“ a tento bude státním zástupcem v podané obžalobě označen jako spolupracující obviněný, pak mám za to, že by státní zástupce měl tohoto obviněného podpořit nejen v průběhu hlavního líčení, ale též v závěrečné řeči. Závěrečnou řeč by státní zástupce neměl, pokud se jedná o postavení spolupracujícího obviněného, podceňovat.
Pokud tedy orgány činné v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) mohou zcela bez potíží na základě již získaných důkazů obviněné usvědčit i bez spolupracujícího obviněného, pak se jeví přiznání statusu spolupracujícího obviněného v přípravném řízení jako neoprávněné zneužití tohoto institutu za účelem vylákání výpovědi od obviněného v přípravném řízení pod příslibem označení „spolupracující obviněný“. Je zřejmé, že právě OČTŘ by měly pravdivě sdělovat obviněnému to, zda a jaké skutečnosti mohou být skutečnostmi, jež jsou způsobilé významně přispět k objasnění trestné činnosti ve smyslu § 178a odst. 1 písm. a) trestního řádu. Jednání OČTŘ by nemělo vést k závěrům, že napříště budou odrazeni další pachatelé jiných trestných činů, kterým bude tento status nabídnut a následně odejmut soudem pouhým konstatováním, že spolupracující obviněný nijak nepřispěl k objasnění věci.
Při úvaze o odejmutí statusu nemůže soud hodnotit skutečnost, zda spolupracující obviněný byl organizátorem či iniciátorem, neboť v tomto směru není státní zástupce při přiznání tohoto statusu obviněnému omezen. Tato skutečnost je významná pouze v tom směru, zda je na místě prostor k návrhu státního zástupce na upuštění od potrestání. Takové omezení pro organizátora by muselo být výslovně uvedeno v trestním řádu. Nelze je vyvodit jako judikatorní pravidlo, i proto, že právě organizátor může mít nejvíce informací o pozadí trestné činnosti a tedy nejvíce přispět k jejímu objasnění. Soud má dle trestního řádu pravomoc samostatně posoudit důvodnost přiznání statusu spolupracujícího obviněného. Při posuzování přiznání statusu by měl soud posuzovat zejména podmínky, které zde byly v době přiznání, ne až ex post – tak jak bylo rozvedeno výše.
Pokud dojde k odnětí statusu, nemůže soud následně při svém uvážení při ukládání trestu pachateli vzít v úvahu polehčující okolnosti dle ust. § 41 písm. m) trestního řádu. Tehdy soud jako k polehčující okolnosti dle § 41 písm. m) trestního zákoníku přihlédne zejména k tomu, že pachatel přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, ve spojení s § 58 odst. 4 trestního zákoníku, kdy soud může uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také pachateli označenému jako spolupracující obviněný, který splnil stanovené podmínky dle jiného právního předpisu, kdy soud přihlédne mimo jiné k tomu, jak se obviněný podílel na objasnění věci (pokud nebudeme uvažovat návrh státního zástupce na upuštění od potrestání ve smyslu ust. § 178a odst. 2 tr.ř.). Naopak se v případě odnětí statusu spolupracujícího obviněného může polehčující okolnost změnit na přitěžující.[3] V případě, že jde o trestný čin, který byl spáchán ve prospěch nebo ve spojení s organizovanou zločineckou skupinou, zpřísňuje se horní hranice trestní sazby odnětí svobody, a to jejím zvýšením o jednu třetinu.[4]
Status spolupracujícího obviněného tak negativním postojem soudu při jeho hodnocení ztrácí svůj význam, neboť tento není jen nástrojem k objasnění, ale zároveň jde o jakýsi „obchod“, kdy by bylo pokrytecké se ze strany OČTŘ tvářit, že tomu tak není.
Negativní postup soudů při přiznávání statusu spolupracujícímu obviněnému může v konečném důsledku znamenat obejití ústavního zákazu sebeobvinění, protože obviněný přijímá tento svůj status v přesvědčení, že na jedné straně pomůže objasnit trestnou činnost i ve svůj neprospěch, zároveň však získává naději na nižší trest.
Nutno podotknout, že na právní status spolupracujícího obviněného není právní nárok. Pokud dojde k jeho odejmutí, neexistuje v současné době jiná možnost přezkumu než prostřednictvím řádných (kde bude obviněný zpravidla brojit proti výroku o trestu, když o vině nebudou žádné pochybnosti) a mimořádných opravných prostředků. Přinejmenším se zdá jako žádoucí očekávat od státního zástupce, že proti rozsudku soudu podá ve prospěch již obžalovaného odvolání a podpoří tak odvolání obžalovaného, který brojí proti rozhodnutí soudu o odnětí svého statusu.
Domnívám se tedy, že právní úprava statusu spolupracujícího obviněného obsažená v trestním řádu je nedostatečná. Mělo by dojít k propracovanější úpravě vztahující se k přiznání statusu spolupracujícího obviněného i vzhledem k možnému souběhu více spolupracujících obviněných. Kdo jiný má nad přípravným řízením „moc“ než státní zástupce? Právě státní zástupce je tím, kdo má o případu v této fázi nejlepším povědomí. Pokud tedy budou bez dalšího splněny podmínky pro přiznání tohoto statusu obviněnému, nelze se spokojit se skutečností, že mu soud tento status následně odejme pouhým konstatováním, že obžalovaný nijak nepřispěl k objasnění věci, s poukazem, že OČTŘ v té době již všemi důkazy disponovaly. Vidím dvě možná řešení, a to:
-
Dát možnost přiznání jakož i odejmutí statusu pouze státnímu zástupci. V tomto směru mě oslovil nápad kooperace státního zástupce se spolupracujícím obviněným v podobě možnosti úpravy podle vzoru institutu dohody o vině a trestu – kdy by se spolupracující pachatel se státním zástupcem dohodli o vině i sníženém trestu a soud přezkoumal pouze zákonnost a přiměřenost dohody.[5]
-
Současnou právní úpravu doplnit o zvláštní přezkumné řízení, jehož obsahem by byl pouze přezkum odnětí statusu.
[1] Jan Schramhauser: Spolupracující obviněný v boji s organizovaným zločinem, úvaha nad platnou právní úpravou, [Trestněprávní revue 1/2012, s. 11].
[2] § 178a odst. 1 trestního řádu.
[4] § 108 odst. 1 trestního zákoníku.
[5] Zdeněk Michora: Expanzivní oportunita v kontextu rekodifikace trestního procesu a spolupracující obviněný, [Trestněprávní revue 1/2017, s. 1].
Diskuze k článku ()