Velká bankovní loupež: Banco de Portugal v. Waterlow & Sons, část I. Zdroj: Fotolia

Velká bankovní loupež: Banco de Portugal v. Waterlow & Sons, část I.

Kdo by řekl, že analýza judikatury může být strhujícím čtivem, jakým jsou detektivky z pera Agathy Christie. A přece. Její rozbor je o to pozoruhodnější, když příběh píše sám život… Okolnosti případu, který Vám přiblížím, se udály hluboko v první polovině 20. století, v době, kdy moderní finanční, resp. bankovní právo bylo v právním systému common law v plenkách. Řeč bude o slavném případu Banco de Portugal v. Waterlow & Sons Ltd [1932] AC 452, který byl rozhodnut až ve Sněmovně Lordů („House of Lords“).

Mgr. Martin Pečinka

Mgr. Martin Pečinka

advokátní koncipient

Mgr. Martin Pečinka

advokátní koncipient

I. 

Banco de Portugal je portugalská centrální banka, která měla od roku 1887 od portugalské vlády výhradní licenci k emisi zákonných peněz (dále také „bankovky“). Výhradní licence nezahrnovala oprávnění k vydávání bankovek v portugalských koloniích. Bankovky nebyly vyměnitelné za zlato a pro centrální banku představovaly její povinnost vyměnit bankovku znějící na escudo (pozn.: escudo bylo měnovou jednotkou Portugalska) za bankovku/y znějící na escudo o stejné nominální hodnotě.

Waterlow & Sons Ltd byla tiskařská společnost se sídlem v Londýně, která se specializovala na tisk bankovek a cenných papírů.

II. 

V roce 1922 a 1924 uzavřela Banco de Portugal („Centrální banka“) se společností Waterlow & Sons Ltd („Tiskařství“) smlouvy o dodávce bankovky typu Vasco da Gama s vytištěnou podobiznou mořeplavce na líci o nominální hodnotě 500 escudo (pozn.: zhruba 100 escudo byla v té době 1 libra) („Smlouvy“). Tiskařství dodalo v letech 1923 až 1924 Centrální bance celkem 600 000 ks těchto bankovek. Většina z nich byla v Portugalsku záhy uvedena do oběhu. Tiskové desky pro bankovku Vasco da Gama byly majetkem Centrální banky a zůstaly v držbě Tiskařství. Smlouvy přitom neobsahovaly žádné ujednání o tom, že by mělo Tiskařství zakázáno tisknout anebo dodat bankovky z těchto desek bez souhlasu Centrální banky.

III. 

V roce 1925 se kriminálnímu gangu podařilo z Tiskařství vylákat dodávku 580 000 ks bankovek typu Vasco da Gama. Lstivému Holanďanovi jménem Marang se podařilo přesvědčit Tiskařství, že holandský syndikát bude poskytovat finanční prostředky Angolské vládě pro řešení její finanční krize (pozn.: v tehdejší době byla Angola portugalskou kolonií), k čemuž měla právě Centrální banka propůjčit své tiskové desky.

Vylákané bankovky byly vytištěny ze stejných tiskových desek, které byly použity na výrobu bankovek pro Centrální banku. Celkem 490 000 ks bylo nerozlišitelných od bankovek, které byly dodány Centrální bance na základě Smluv (pomineme-li možnost rozlišení bankovek s využitím obchodního tajemství Tiskařství).

IV. 

Gang se rozhodl dostat padělané bankovky do oběhu na první pohled geniálním způsobem – založením nové banky Banco Angola e Metropole. Základní kapitál banky ve výši 20.000.000 esc byl bez problému upsán a gangem splacen. Transakce Banco Angola e Metropole však budily pochybnosti a 19. listopadu 1925 začaly být prošetřovány portugalským ministrem financí. Dne 5. prosince 1925 proběhla razie v sídle Banco Angola e Metropole. Policie našla v bance balíčky bankovek typu Vasco da Gama, a přestože byly nové, sériová čísla nebyla řazena za sebou a bankovky nepocházely ze stejné série. Později, 6. prosince 1925, bylo v bance nalezeno několik bankovek s duplicitními sériovými čísly jako přesvědčivý důkaz o jejich padělání.

V. 

Centrální banka se ocitla před obtížným rozhodnutím. Bylo zřejmé, že se v oběhu nacházely padělané bankovky Vasco da Gama, ale nebyl zřejmý rozsah, ani způsob, kterým k padělání došlo. Dne 7. prosince 1925 zveřejnila Centrální banka své rozhodnutí o vzetí z oběhu všech bankovek s podobiznou Vasca de Gamy. Umožnila přitom vyměnit veškeré bankovky typu Vasco da Gama, jak pravé, tak padělané, a to za jinou/é bankovku/y o nominální hodnotě 500 esc. Stejného dne zaslala Centrální banka telegram Tiskařství, které informovala o padělání bankovky Vasco da Gama, a žádala prošetření tohoto incidentu na jejich straně.

Odborníci z Tiskařství dorazili do Centrální banky 13. prosince 1925, kde byla výměna bankovek Vasco da Gama v plném proudu. Výměna byla nařízením portugalského ministra financí držitelům umožněna až do 26. prosince 1925.

VI.

Po vyšetření celé události se Centrální banka ocitla v držení 799 190 ks bankovek Vasco da Gama, které byly držitelům vyměněny za jiné bankovky stejné nominální hodnoty. Z toho bylo 209 718 ks bankovek vytištěno Tiskařstvím bez souhlasu Centrální banky („Padělané bankovky“). Centrální banka tak v důsledku uvedení Padělaných bankovek do oběhu sama uvedla do oběhu zákonné peníze v nominální hodnotě přibližně 104.859.000 esc.

VII. 

Centrální banka podala 5. dubna 1928 u britského soudu žalobu na Tiskařství, kterou se domáhala zaplacení 1.100.281 liber jako náhrady škody, která měla Centrální bance vzniknout výměnou Padělaných bankovek.

V první instanci bylo žalovaným argumentováno, že si Centrální banka způsobila škodu sama svým dobrovolným jednáním, když vzala z oběhu všechny bankovky typu Vasco da Gama. Centrální banka mohla podniknout přiměřené kroky ke snížení škody rozlišováním pravých a Padělaných bankovek a odmítnutím vyplacení nominální částky držiteli padělané bankovky (pozn.: Centrální banka neměla právní povinnost Padělané bankovky vyměnit). Dle soudce Wrighta J Tiskařství porušilo smlouvu, když ze samé podstaty závazku nebylo oprávněno tisknout či dodávat bankovky bez souhlasu Centrální banky. Zároveň však soudce přisvědčil argumentu žalovaného, že doba určená k výměně bankovek Vasco da Gama byla dostatečně dlouhá, aby bylo zjištěno, jak rozeznat Padělané bankovky od zákonných peněz, a ponížil žalovanou částku o 80.000 liber – Centrální banka měla být dle Wrighta J schopna rozeznat Padělané bankovky ke dni 16. prosince 1925. Žalovaná částka byla dále ponížena o 488.430 liber, které získala Centrální Banka z likvidace Banco Angola e Metropole. Žalovaný byl prvoinstančním rozsudkem povinen nahradit škodu ve výši 531.851 liber společně s náhradou nákladů řízení. Žalobce i žalovaný se proti rozsudku odvolali.

Odvolací soud povinnost žalovaného k náhradě škody snížil na 300.000 liber, když bylo rozhodnuto, že Centrální banka musela být přiměřeně schopna od Tiskařství získat prostředek k rozpoznání Padělaných bankovek do pěti (5) dnů od zjištění podvodu, tj. již 10. prosince 1925.

VIII.

Jak žalovaný, tak žalobce se odvolali proti rozhodnutí Odvolacího soudu do Sněmovny Lordů. Tiskařství namítalo, že je povinno pouze k náhradě škody ve výši nákladů na tisk a papír. Centrální banka proti tomu trvala na tom, že žalovaný je povinen k náhradě škody ve výši 610.392 liber (eventuálně dle prvoinstančního rozhodnutí).

Argumenty žalovaného:

  1. Centrální banka neprokázala, že utrpěla větší škodu než náklady na tisk „nových“ bankovek, které vyměnila za padělané.
  2. Žalovaný rozumí jednání Centrální banky, kdy ve veřejném zájmu vyměnila veškeré bankovky s podobiznou Vasca de Gamy, ale rozporuje, že škodu takto vzniklou lze přičítat Tiskařství.
  3. Bankovka v dispozici Centrální banky má dle žalovaného hodnotu pouhého kusu papíru, protože Centrální banka může nahradit bankovky ve své dispozici za náklady tisku. Pokud bankovky v dispozici Centrální banky shoří, její jmění se nezmenší. Subjekt odlišný od Centrální banky je přitom schopen bankovky nahradit pouze za jejich tržní hodnotu.
  4. I pakliže by žalovaný porušil Smlouvu, mohl být odpovědný pouze do chvíle, kdy Centrální banka byla přiměřeně schopna identifikovat Padělané bankovky.

Argumenty žalobce:

  1. Centrální banka nemohla jednat jinak, než držitelům vyměnit veškeré bankovky s podobiznou Vasca de Gamy (pravé i Padělané), jinak by portugalská měna ztratila důvěryhodnost. Pokud by Centrální banka prohlásila, že bude vyměňovat bankovky Vasco da Gama tak dlouho, než bude schopna identifikovat padělané bankovky, vedlo by to k runu na banku a větší škodě. Pokud by se naopak Centrální banka snažila identifikovat padělané bankovky tajně, uváděla by držitele v omyl o tom, že budou vyměněny všechny bankovky s podobiznou Vasca de Gamy.
  2. Centrální banka byla ve stejné situaci jako při emisi zákonných peněz. Vydává-li Centrální banka zákonné peníze, nabývá přitom jmění odpovídající hodnoty. V tomto případě však při nabytí padělaných bankovek Centrální banka žádné jmění nenabyla – nedostala žádnou protihodnotu za svou povinnost vtělenou do zákonných peněz – přitom se však sama zavázala stejným způsobem jako by bankovky řádně vydala. Centrální bance vznikl závazek v okamžiku, kdy zákonné peníze uvedla do oběhu výměnou za Padělané bankovky.

Více o konečném rozhodnutí Sněmovny Lordů a analýze argumentů Centrální banky a Tiskařství v druhé části článku. 

judikatura historie

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články