První část článku naleznete zde.
2. Členové Parlamentu
Ústava stanoví vzájemnou neslučitelnost funkce poslance a senátora i jejich další neslučitelnost s funkcí prezidenta republiky a soudce. Ústava umožňuje stanovení dalších neslučitelných funkcí zákonem, což je využito.[1]
Ze zákona o střetu zájmů je neslučitelná funkce poslance a senátora s funkcí v pracovním nebo služebním poměru ve správním úřadě v pozici rozhodování ve věcech státní správy, ve státním zastupitelství, soudech, armádě, policii, Vězeňské službě, Bezpečnostní a informační službě, kancelářích prezidenta republiky, Poslanecké sněmovny, Senátu, veřejného ochránce práv a ve státních fondech.[2] Rovněž některé další zákony stanoví neslučitelnost funkcí (členství v Bankovní radě České národní banky, Nejvyšším kontrolním úřadu, funkce státního zástupce).[3]
Mandát poslance a senátora zaniká z ústavy ujmutím se neslučitelné funkce. V případě, že nově zvolený poslanec nebo senátor je v pracovním nebo služebním poměru v neslučitelné funkci, je po dobu výkonu mandátu z dosavadního poměru uvolněn. V případě sporu, zda jde o neslučitelnou funkci, rozhoduje Ústavní soud na návrh dotčeného poslance nebo senátora, příslušného předsedy komory Parlamentu nebo na návrh skupiny nejméně 20 poslanců, jde-li o poslance, či 10 senátorů, jde-li o senátora.[4] Ústavní soud v této věci zatím nerozhodoval.
3. Státní zástupci
Státní zastupitelství je součástí moci výkonné[5] a postavení státních zástupců nemá ústavní, ale jen zákonnou úpravu. To je rozdíl od soudců. Proto také případně se soudci obsahově shodný zákaz výkonu určitých funkcí u státních zástupců může být změněn zákonnou výjimkou, zatímco u soudců, kde tento zákaz stanoví ústava, tak musí učinit jen ústavní výjimka.
Zákon stanoví neslučitelnost funkcí pro státní zástupce dvojím způsobem. Jednak přímo ze zákona funkce státního zástupce zaniká, pokud se ujme funkce soudce, poslance, senátora, člena zastupitelstva územního samosprávného celku či jiné funkce ve veřejné správě.[6] Široká definice funkcí ve veřejné správě zahrnuje i pozici ministra, neboť jde o vedoucí funkci v ústředním správním úřadu, jenž je složkou státní správy, která je součástí správy veřejné. Zároveň je ministr spravedlnosti členem vlády, což je další orgán výkonné moci. Prezident může jmenovat státního zástupce ministrem, neslučitelnost funkcí řeší zákon tak, že dnem, k němuž je ministrem jmenován, zaniká ze zákona funkce státního zástupce, aniž by státní zástupce výslovně rezignoval.
Výjimky z obecného zákonného zákazu výkonu funkcí ve veřejné správě stanoví zákon o státním zastupitelství. Jde především o výkon státní správy v pozici vedoucího státního zástupce a jeho náměstka, kteréžto funkce vykonávají státní zástupci. Státní zástupce může být dočasně přidělen se svým souhlasem k Ministerstvu spravedlnosti, Justiční akademii nebo i jinému orgánu.[7] Zde může být pověřen i výkonem státní správy. Je to možné proto, že i když státní zástupci mají právní normou obsahově shodně jako soudci zakázán obecně výkon funkce ve veřejné správě, je zde rozdíl v právní síle. Soudcům toto zakazuje ústava, kdy obyčejný zákon nemůže stanovit výjimku z obecného ústavního pravidla. U státních zástupců je tento obecný zákaz dán obyčejným zákonem a ten může stanovit výjimku z tohoto pravidla. Proto státní zástupce může na ministerstvu vykonávat i pozici náměstka ministra, což je v případě soudce neústavní. V praxi je užíváno přidělení k Ministerstvu spravedlnosti a Eurojustu, obecně však zákon připouští přidělení i k jinému orgánu. Doba přidělení je nejvýše na rok, v případě přidělení do ciziny 3 roky. Následně může být přidělení opakováno. Tedy přidělení může být na delší dobu, ale po uplynutí původní lhůty je nutný nový souhlas státního zástupce s dočasným přidělením i nové rozhodnutí ministra spravedlnosti.[8]
Funkce ve veřejné správě, kterou zaniká funkce státního zástupce, musí být funkce, která rozhoduje v rámci veřejné moci a kde nejde o dočasné přidělení k Ministerstvu spravedlnosti nebo jinému orgánu. Neslučitelnost nevzniká, pokud státní zástupce je pouze poradce či člen kolektivních poradních orgánů, které nerozhodují v rámci veřejné vrchnostenské správy. Státní zástupce může být člen rozkladové komise ústředních správních úřadu nebo jiných komisí na státních orgánech. V praxi jsou to různé poradní orgány např. na Ministerstvu vnitra, které se podílejí na řešení terorismu, drogové či jiné problematiky. Pro činnost v orgánech vysokých škol platí pro státní zástupce to, co u soudců s tím, že případný odlišný postup může být u státních zástupců stanoven zákonem (u soudců jen ústavou).
3.1 Výdělečná činnost státního zástupce
Zákon dále dává další omezení, která stanoví exkluzivitu výkonu funkce státního zástupce jako výdělečné činnosti.[9] Státní zástupce nesmí vykonávat jiné výdělečné činnosti, aby se nedostal do střetu zájmů a též nebyl jinou činností rozptylován. Z této exkluzivity jsou umožněny výjimky činnosti pedagogické, literární, publicistické a umělecké. Státní zástupci mohou publikovat novinové články (publicistika) i knihy (literární činnost). Obvyklá je publikace především odborných právnických textů. Od roku 2003 vychází časopis Státní zastupitelství, kde převážně publikují odborné právní texty státní zástupci. Přípustná je i jiná literární tvorba např. v oblasti krásné literatury.[10] Ovšem výkon tlumočnické činnosti státním zástupcem zapsaným v seznamu tlumočníků krajského soudu je porušením zákazu jiné výdělečné činnosti a je kárným proviněním. Pokud by státní zástupce pořídil překlad literárního díla podle práva autorského, šlo by o literární činnost dovolenou.[11]
Státní zástupci mohou spravovat vlastní majetek. Mohou být členy bytových družstev a společenství vlastníků bytových či nebytových jednotek a jejich orgánů (výbory) a dostávat za to přiměřené (v praxi malé) odměny. Rovněž mohou pronajímat své nemovitosti – pole, lesy, garáže či byty. Mohou být vlastníky akcií či obchodních podílů, neměli by však být členy statutárních orgánů obchodních společností či jiných právnických osob zřízených za účelem podnikání.
3.2 Členství v orgánech
Zákon umožňuje členství státních zástupců v orgánech nepodnikatelských subjektů, avšak státní zástupce nesmí pobírat za tuto činnost odměnu,[12] jestliže nejde o správu vlastního majetku. Možná je jen náhrada nákladů (cestovné, stravné). Pokud jde o členství v poradních orgánech vlády, Ministerstva spravedlnosti a parlamentních komor, za tuto činnost mohou pobírat odměnu. V praxi jsou státní zástupci členy Legislativní rady vlády.[13] Pokud jde o Parlament, přichází v úvahu členství v komisích Poslanecké sněmovny či Senátu.
3.3 Evropský parlament a funkce státního zástupce
Státní zástupce nemůže být poslancem Evropského parlamentu.[14] Pokud se jím stane, nezaniká jeho funkce státního zástupce ze zákona, ale musel by tak stanovit v kárném řízení Nejvyšší správní soud jako kárný soud, neboť je porušen obecný zákaz jiné výdělečné činnosti. Naopak pokud je poslanec Evropského parlamentu jmenován státním zástupcem, zaniká jeho mandát ze zákona.
[1] JAN FILIP: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Brno 2004, s. 231-234. Čl. 21 a 22 Ústavy Čech, Moravy a Slezska č. 1/1993 Sb.
[2] § 5 ods. 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. JOSEF VEDRAL: Zákon o střetu zájmů, komentář, Praha 2006, s. 49-58.
[3] § 6 ods. 6 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. § 10 ods. 6 a § 12 ods. 7 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. § 21 ods. 1 pís. d) zákona 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
[4] § 92-95 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudě. § 92 ods. 2 zákona o Ústavním soudu připouštěl původně navrhovací právo obecného soudu, neboť zde je odkaz na § 64 ods. 4. Ovšem novela zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů změnila původní číslování odstavců § 64. Obsah ustanovení původního odstavce 4 je nyní v odstavci 3. Odstavec 4 nově odkazuje na plénum Ústavního soudu, což je v dané věci těžko použitelné. Jde o legislativní chybu, kdy si navrhovatel neuvědomil souvislost odkazů uvnitř právního předpisu. Tato chyba již byla v původním vládním návrhu. Část 40 (čl. XL) návrhu zákona tisk č. 1160, 3. volební období Poslanecké sněmovny - http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=29162
Komentáře zákona o Ústavním soudu chybně poukazují na to, že text původního odstavce 2 § 64 je nyní v odstavci 5. Eliška Wagnerová, Martin Dostál, Tomáš Langášek, Ivo Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI Praha 2007, s. 494. Jan Filip, Pavel Holländer, Vojtěch Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání C.H.Beck Praha 2007, s. 704-705.
[5] Čl. 80 Ústavy č. 101993 Sb. je zařazen v hlavě třetí Výkonná moc.
[6] § 21 ods. 1 zákona 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
[7] § 19a ods. 1 zákona o státním zastupitelství.
[8] Opakovaně byl přidělen k Eurojustu v Haagu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Pavel Zeman v roce 2004, 2007 a 2010 a k Justiční akademii státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Zdeněk Koudelka 2011 a 2012.
[9] § 24 ods. 5 zákona 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. § 7 ods. 9 zákona č.231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání zakazuje členství státního zástupce v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
[10] Okresní státní zástupce v Jihlavě Arif Salichov je básník a spisovatel. Vydal řadu neprávnických knih – Soukromá záležitost (1992), Eropolit (1993), Blues pro Z.F. (1996), Když jdou kytky na popravu (2004), Pičky a gorodky (2005), Prstoklady (2008).
[11] Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 16. 9. 2009 (12Ksz 2/2009-55).
[12] V letech 2004-09 byl členem Dozorčí rady Vinařského fondu, což je nepodnikatelský veřejnoprávní subjekt zřízený zákonem, Zdeněk Koudelka, který se v roce 2006 stal státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství. Za členství nepobíral odměnu. Členy Dozorčí rady Vinařského fondu mohou být i soudci, byť se tak zatím nestalo - § 34 ods. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Slučitelnost činnosti státního zástupce a člena Dozorčí rady Vinařského fondu potvrdila nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká přípisem z 13. 11. 2007 čj. 9SPR 7/2007 i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil z 22. 4. 2009 čj. 120/2009-SNI-STIZ/10.
[13] V letech 2004-06 byl člen Legislativní rady vlády Jaroslav Fenyk, který byl 1999-2005 náměstkem nejvyšší státní zástupkyně. Od roku 2006 je členem Legislativní rady vlády státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství František Vondruška.
[14] § 52 ods. 2 pís. e) a § 53 ods. 2 pís. f) zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu.
Diskuze k článku ()