Právní věta:
Základním východiskem zvláštní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je povinnost státu hradit vzniklou újmu i tam, kde je jeho činnost vykonávána jinými než státními orgány, označenými souhrnně úřední osoba. Tento pojem pokrývá právnické a fyzické osoby odlišné od státu, jimž byl zákonem nebo na základě zákona svěřen výkon státní správy na určitém úseku. Podmínkou samozřejmě je, že škoda byla způsobena právě při výkonu svěřené státní správy, jinak úřední osoby odpovídají za škodu podle obecných předpisů.
Ačkoliv je v případech daných ustanovením § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví fyzickým osobám uložena povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláštnímu očkování a příslušný orgán ochrany veřejného zdraví ve vrchnostenském postavení autoritativně rozhoduje o jejich právech a povinnostech, sám poskytovatel zdravotních služeb (dříve zdravotnické zařízení), není orgánem státu ve smyslu ustanovení § 45 a 78 zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť při provádění povinného očkování nevykonává státní správu, která by mu byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, a nevystupuje tedy v roli úřední osoby [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.]. Aplikace vakcinační látky z jeho strany není výkonem veřejné moci vůči pacientovi, jak má na mysli zákon č. 82/1998 Sb., nýbrž plněním závazku ve smyslu § 421a obč. zák., a to i v případě, že jde o tzv. povinné očkování.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()