Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2015, 1 Cmo 56/2015-196
Podle ustanovení § 30 zákona č. 216/1994 Sb. platí, že se na řízení před rozhodci přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon jinak. Často se tohoto ustanovení dovolávají strany, které byly v řízení před rozhodci neúspěšné, domáhají-li se v řízení před obecným soudem zrušení rozhodčího nálezu – nejčastěji s odkazem na § 31 písm. e) výše cit. zákona. Podle něj může soud na návrh kterékoliv strany zrušit rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Určitou dobu byl v soudní praxi vypozorovatelný trend spočívající v „hypertrofii“ aplikace občanského soudního řádu pro rozhodčí řízení – včetně použití ustanovení § 118a o. s. ř., podle něhož je povinností soudu poučit účastníka, neunáší-li břemeno tvrzení, aby doplnil svá skutková tvrzení (§ 118a odst. 1 o. s. ř.), aby navrhl další důkazy, neunáší-li břemeno důkazní (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), případně, aby podle předběžného a jiného hmotněprávního názoru soudu překvalifikoval podle něj dosavadní skutková tvrzení (§ 118a odst. 2 o. s. ř.). Bez takového poučení nemůže obecný soud žalobu zamítnout (nebo i odsoudit žalovaného) pro neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního. V posední době se ovšem praxe od tohoto trendu odklání.
Pokud tedy bylo v komentovaném případě shledáváno porušení zásady rovnosti účastníků rozhodčího řízení (§ 18 zák. č. 216/1994 Sb.) primárně v absenci poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř., nelze v komentované kauze podle odvolacího soudu namítanému důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu přitakat. Poslední trendy v rozhodovací praxi soudů vyjádřené hlavně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2251/2011, znamenají určitý ústup od jisté předchozí hypertrofie aplikace ust. § 118a o. s. ř. na průběh rozhodčího řízení (vyjádřené např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4706/2010). Zakládají jeho nutnou aplikovatelnost pouze na případy předejití nepříznivého, tedy překvapivého rozhodnutí rozhodců založeného na neunesení břemene tvrzení, břemene důkazního, či odlišném právním posouzení žalobou vylíčeného skutku.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()