V dané věci šlo o nárok společnosti provozující linkovou dopravu na bezdůvodné obohacení s tím, že provozovala veřejnou dopravu způsobem, který je obvykle zajišťován na základě veřejnoprávní smlouvy a následně uzavřená veřejnoprávní smlouva byla neplatná. Nebylo zřejmé, zda spor o bezdůvodné obohacení má řešit rovnou soud, či zda se věcí má nejdříve zabývat nadřízený správní orgán. Podle zvláštního senátu pokud je předmětem sporu soubor práv a povinností, jehož centrálním bodem je zákonem předvídaná veřejnoprávní smlouva, potom, bez ohledu na to, zda byla smlouva platně či vůbec uzavřena, věc nejlépe, komplexně a ve všech souvislostech, posoudí správní orgán.
Konkrétně se v odůvodnění rozhodnutí můžeme dočíst:
Podle § 169 odst. 1 správního řádu rozhodují spory z veřejnoprávní smlouvy správní orgány taxativně v tomto ustanovení vyjmenované. Sporem z veřejnoprávní smlouvy je nutno rozumět podstatně širší okruh nároků svou povahou a podstatou veřejnoprávních než pouze nároků vyplývajících z konkrétního ujednání o plnění obsaženého v platné veřejnoprávní smlouvě. Právní úprava zakotvující možnost uzavřít v určité věci v oblasti veřejného práva veřejnoprávní smlouvu již tím, že zakládá možnost vzniku právního vztahu mezi jednotlivcem a veřejnoprávní entitou jinak než autoritativním jednostranným jednáním veřejnoprávní entity, předpokládá vznik komplexního souboru vzájemných a navzájem provázaných práv a povinností a z nich plynoucích nároků mezi těmito subjekty. Centrálním bodem tohoto souboru práv a povinností bude daná veřejnoprávní smlouva. Nezřídka však, ačkoli by mělo jít spíše o výjimky, půjde i o práva a povinnosti - striktně vzato - povahy mimosmluvní. Ty budou s veřejnoprávní smlouvou spojené pouze volně, ve smyslu faktické souvislosti mezi nárokem a veřejnoprávní smlouvou, která byla uzavřena, ať už platně, nebo neplatně, nebo nebyla uzavřena, avšak s ohledem na povahu a podstatu vztahu uzavřena být mohla (tzn., že daný vztah mohl být podle zákona veřejnoprávní smlouvou upraven). V tomto smyslu je i v oblasti veřejnoprávních smluv představitelná veřejnoprávní obdoba nároků, jakými jsou v oblasti práva soukromého nárok na vydání bezdůvodného obohacení či nárok na náhradu škody. Druhý z uvedených nároků však nelze směšovat s nároky podle zákona č. 82/1998 Sb. S tím ostatně počítá i § 170 správního řádu, podle kterého je přiměřené použití občanského zákoníku vyloučeno jen pro taxativně uvedené instituty, mezi nimiž ani bezdůvodné obohacení, ani náhrada škody nejsou uvedeny.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()