Hezký příklad sousedského sporu obsahuje rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1554/2018-311. V tomto rozhodnutí šlo o 4 metry vysoký živý plot z tújí na hranici pozemků. Vzhledem k tomu, že šlo o uliční zástavbu s malými pozemky na zahrádky, krajský soud rozhodl, že tyto stromy stíní pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům, a že se toho má jejich majitel "zdržet".
Nejvyšší soud zmíněné rozhodnutí zrušil, protože nebyly posouzeny některé otázky, konkrétně zda dochází k "podstatnému omezení obvyklého užívání" sousedního pozemku, zda došlo mezi sousedy k dohodě o výsadbě sporných tújí a zda nejde o oprávněnou ochranu soukromí vlastníka živého plotu. V neposlední řadě v krajském rozhodnutí chybělo, jaká výška stromů by již byla považována za přiměřenou.
Odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu obsahuje kvalitní vhled do problematiky, jakož i judikatury, týkající se stínění stromy. Lze se v něm dočíst například, že ustanovení § 1017 občanského zákoníku, podle něhož může soused požadovat odstranění stromů na hranici pozemku, lze použít pouze pro stromy vysazené po 1.1.2014. Na stromy starší lze použít § 1013, podle něhož se lze bránit aktuálním účinkům již vysazených stromů, jako je v tomto případě stínění. A že zatímco podle § 1017 se lze domáhat pouze odstranění stromů, podle § 1013 lze požadovat i např. jejich zkrácení.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()