Občanské právo | JUDr. Jaromír Jirsa | 08.01.2016 Také v kategorii:
Rekodifikace
Ostatní

Střídavá péče

Z ustanovení § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nevyplývá žádná priorita přístupu při rozhodování o tom, komu bude dítě svěřeno do péče. Je proto především na civilních soudech, aby v souladu s principem nezávislosti rozhodování soudní moci, s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o svěření nezletilého do péče jednoho nebo obou rodičů. Základním kritériem přitom musí vždy být zájem dítěte, při jehož posuzování nelze postupovat podle předem daného schématu.

JUDr. Jaromír Jirsa

JUDr. Jaromír Jirsa

soudce Ústavního soudu

JUDr. Jaromír Jirsa

soudce Ústavního soudu

Komentář k usnesení Ústavního soudu ze dne 14.10.2015, sp. zn. IV. ÚS 3330/14

Vzhledem k tomu, že ve věcech péče o nezletilé děti není přípustné dovolání, zabývá se jimi již „ve třetí instanci“ Ústavní soud. Nespokojení rodiče se totiž na něj často obrací, a pokud jde o rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno přání jednoho z rodičů a rozhodnuto o střídavé výchově (péči), ve svých stížnostech (také často) odkazují na „průlomový“ nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, v němž se Ústavní soud vyslovil pro prioritu tohoto uspořádání poměrů rodičů k dětem v situaci, kdy spolu rodiče nežijí (chystají se rozvést).

Krátce po vyhlášení citovaného nálezu ovšem Ústavní soud začal vyslovený závěr o přednosti střídavé péče zmírňovat ve více rozhodnutích – a jedním z nich je komentované usnesení.

Kritériem pro svěření dítěte do střídavé výchovy není přání konkrétního rodiče, nýbrž především zájem dětí (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být při rozhodování soudů prioritním hlediskem, přičemž soudy se současně musí snažit nalézt řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny.

Prioritou je tedy vždy nejlepší zájem dítěte, který je třeba hledat v každém jednotlivém případě zvlášť, nikoli podle jakéhokoli předem daného schématu. Snahou soudu musí být vždy minimalizace negativních důsledků pro dítě, nikoliv úprava poměrů rodičů k dětem ve formě rozhodnutí o střídavé péči. Ostatně ani z ustanovení § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nevyplývá žádná priorita přístupu při rozhodování o tom, komu bude dítě svěřeno do péče. U některého dítěte se proto nejvhodnějším řešením může ukázat péče střídavá, v jiných případech však to může být svěření do péče jednoho z rodičů a dohoda či rozhodnutí o optimální a zároveň reálné formě o rozsahu styku druhého z rodičů s dítětem.  

Proto byla v komentovaném případě ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Argument (jednoduše řečeno): „soud je zásadně povinen dítě svěřit do střídavé péče a jen výjimečně se může od tohoto rozhodnutí odchýlit“ nemůže sám o sobě obstát.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

střídavá péče

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotilo 11 čtenářů

Diskuze k článku 1 komentářů

Hodina | 21.01.2016 01:41
Pohrdání právem

Je třeba zdůraznit, že oni "nespokojení rodiče", o nichž tak pohrdlivě Jirsa píše, kteří chtějí pro své děti střídavou péči, chtějí pro ně jen zachování péče obou rodičů - tedy žádnou výhodu (výlučnou péči) pro sebe. A "argumentace", že z občanského zákoníku nevyplývá žádná priorita péče obou rodičů, je přímo pohrdání právem. Ta totiž vyplývá z norem ještě vyšší právní síly (LZPS, Úmluva o právech dítěte) - péče rodičů je ústavním právem každého rodiče a každého dítěte.

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články