Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 493/2015
Komentované rozhodnutí z oblasti „sportovního práva“ je zajímavé už jen z toho důvodu, že fotbal je v České republice nejmasovější sport, a tudíž při něm dochází i k mnoha zraněním. V tomto případě Nejvyšší soud zamítl dovolání ve sporu, v němž se faulovaný hráč domáhal náhrady škody na zdraví (nyní újmy) proti hráči, který mu při hře způsobil skluzem tříštivou zlomeninu nohy.
Dovolací soud v zásadě jen potvrzuje dosavadní „opatrný“ trend soudní praxe, podle níž sice není vyloučeno, aby hráč odpovídal za újmu vzniklou na zdraví protihráče v souvislosti s porušením pravidel hry, ale jen v případech zcela výjimečných excesů – nikoliv faulů, byť někdy surových.
Excesem není každé porušení pravidel, nýbrž takové jednání, které zjevně vybočuje z běžného způsobu hry, či „nemá s hrou nic společného“.
Odvolací soud v tomto případě podle soudu dovolacího správně hodnotil, zda pro žalovaného existovala při zákroku možnost dosáhnout míče, a zohlednil, že na uvedené rozhodnutí provést či neprovést zákrok měl jen zlomek sekundy. Pokud tedy tuto možnost měl, což nebylo v řízení před soudy nikterak zpochybněno, nelze nesprávné vyhodnocení situace, zejména rychlosti protihráče, považovat s ohledem na charakter kopané jako dynamického kontaktního sportu za porušení pravidel hry natolik intenzivní, aby zakládalo protiprávní porušení prevenční povinnosti žalovaným.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()