Podle § 4 odst. 3 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, se mohou držitelé práv domáhat uložení opatření i vůči tomu, kdo poskytne prostředky, které jsou třetími osobami používány k porušování práv. Evropský soudní dvůr se ve věci C-494/15 zabýval otázkou, zda se to vztahuje i na provozovatele tržnice, který poskytuje trhovcům prodejní plochu k prodeji předmětů, porušujících ochranné známky.
V dané věci šlo o případ tzv. Pražské tržnice, kdy její nájemce tuto tržnici dále podnajímal jednotlivým prodejcům, kteří v minulosti v areálu tržnice opakovaně prodávali zboží porušující ochranné známky žalobkyň. Ty žalovaly nájemce tržnice, aby se mj. zdržel uzavírání nájemních smluv s osobami, u nichž bylo pravomocně rozhodnuto o porušení práva k jejich ochranným známkám. Jelikož otázka odpovědnosti provozovatele tržiště byla uložena předpisem transponovaným z evropské směrnice, obrátil se Nejvyšší soud s věcí sp. zn. 23 Cdo 1184/2013 na Evropský soudní dvůr, který vydal zmíněný rozsudek C-494/15.
V rozsudku Evropský soudní dvůr uvedl, že osoba, která má pronajatý areál tržnice a jednotlivým trhovcům poskytuje k užívání stánky, je prostředníkem, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví a lze jim proto soudně ukládat opatření k nápravě. Soud však v odůvodnění uvedl, že po takovém prostředníkovi nelze požadovat, aby nad svými zákazníky vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník však může být donucen k přijetí opatření, která přispějí k zamezení dalšímu porušování stejného druhu a stejným obchodníkem.
Celý text judikátu Evropského soudního dvora si můžete přečíst zde, na něj navazrující rozhodnutí Nejvyššího soudu zde
Diskuze k článku ()