Případ sp. zn. 7 As 289/2016 Nejvyšší správní soud pochopitelně zamítnul. Odůvodnění však obsahuje, kromě skutečně podrobného výkladu toho, co je "informace" podle českého a evropského práva, také celkem úsměvné pasáže.
Nejvyšší správní soud nepopírá, že analýzou, rozborem atp. předmětných polokošil by bylo možno získat informace (např. o složení polokošile atp.). Aby však bylo možno tyto informace získat, je třeba provést uvedené úkony (analýzy, rozbory atp.). Teprve po jejich provedení by mohl správní orgán poskytnout žadateli informace o předmětných polokošilích. Žadatel tedy de facto požadoval vytvoření nových informací.
Žadatelem zastávaný výklad by ad absurdum znamenal, že povinné subjekty by byly povinny žadatelům zasílat jakékoliv hmotné předměty. Žadatelé by tedy mohli požadovat nejen části uniforem ozbrojených složek, ale i kancelářské potřeby, technické vybavení kanceláří, dopravní prostředky, či dokonce zbraně. Některé hmotné předměty by mohly být pro činnost veřejné správy nepostradatelné, přičemž z povahy věci z nich nelze pořizovat kopie (jako je tomu u informací na papíře či v elektronické podobě). V této souvislosti lze poukázat i na § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož "do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup." Je přitom fakticky nemožné, aby polokošile byly tímto způsobem zveřejněny.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()