Ruší Ústavní soud zákaz souběhu funkcí?

Ústavní soud vyšel z toho, že zákaz souběhu funkcí nevychází ze zákona, ale byl dotvořen judikaturou. Přitom pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Takové soudcovské dotváření práva je nutné podrobit obzvláště přísnému ústavnímu přezkumu, neboť tímto rozhodováním obecných soudů mohou být porušena nejen základní práva ale i princip dělby moci.

Ustálená judikatura vycházela ze dvou argumentů:

1. tato činnost není upravena zákoníkem práce
2. výkon takové činnosti v pracovněprávním vztahu odporuje povaze obchodních korporací

K prvnímu bodu Ústavní soud řekl, že sice platí, že vztahy jejichž předmětem je výkon závislé práce, jsou vždy podřízeny režimu zákoníku práce (či zvláštního zákona), to ale neznamená, že by na základě vůle stran nemohly být režimu zákoníku práce podřízeny i jiné právní vztahy, v nichž o výkon závislé práce nejde. Jinými slovy, není důvod, pro který by nemohl člen statutárního orgánu vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce.

K druhému bodu Ústavní soud říká, že obecný odkaz na “povahu” obchodních korporací je naprosto nedostačující odůvodnění, a vyzývá obecné soudy, aby (pokud hodlají setrvat na svém dosavadním právním názoru), předložily dostatečně pádné a konkrétní argumenty. Zejména je třeba se vypořádat s judikaturou Nejvyššího soudu, která souběh ve dvou konkrétních případech připustila.

Jde tak pravděpodobně o začátek konce zákazu souběhu funkcí v české judikatuře.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde