Soud vždy musí zkoumat skutečnost, zda je exekuční titul vykonatelný. Není přitom omezen potvrzením o vykonatelnosti, jímž titul opatřil orgán, který jej vydal (rozhodčí soud). Podle rozhodčího zákona musí být písemné vyhotovení rozhodčího nálezu doručeno stranám, aby byl nález vykonatelný. Jelikož doručování rozhodčích nálezů není v rozhodčím zákoně upraveno, uplatní se obecně pravidla pro doručování dle občanského soudního řádu. Podle něj se písemné vyhotovení nálezu, stejně jako rozsudku, doručuje účastníkům řízení do vlastních rukou.
Ve smlouvě bylo ujednáno, že doručování se provádí na adresu tam uvedenou a že v případě, že se písemnost z uvedené adresy vrátí jako nedoručená, považuje se za doručenou dnem následujícím po dni, kdy byla zásilka vrácena zpět odesílateli. To je sice postup doručení odlišný od toho, který předepisuje § 49 OSŘ, avšak dle § 19 rozhodčího zákona si strany mohou dohodnout postup, kterým mají rozhodci vést řízení.
Nejvyšší soud se zabýval rozsahem, v jakém si strany mohou postup rozhodčího řízení dohodnout, a došel k závěru, že stranám je umožněno disponovat s procesními pravidly řízení pouze od jeho zahájení do jeho konce. Jelikož rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu, doručování rozhodnutí již do dispozice stran nepatří. Jinými slovy, písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nebo usnesení musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o.s.ř.).
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()