Limitující je ovšem i v těchto případech hranice tzv. bagatelní věci ve sporech o peněžité plnění, která je pro odvolací řízení 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a v odvolacím řízení 50 000 Kč, protože podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (do 31. 12. to bylo písm. d) stejného ustanovení - viz i komentované rozhodnutí) platí, že dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy. V praxi především odvolací soudy (při formulování poučení o dovolání) a soud dovolací řeší, jak je to s hranicí bagatelního sporu u nákladových výroků.
Platí potom, že pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je určující výše nákladů řízení, které soudy dovolateli podle jeho tvrzení odepřely - jinými slovy řečeno částka, kterou dovolatel označil za požadované náklady za zastoupení. Není ovšem zatím zcela jasno v tom, zda soud má při posuzování přípustnosti dovolání vycházet z výše nákladů, jak ji vyčíslil sám účastník, nebo má vzít za rozhodnou výši náhrady nákladů, která by jinak účastníku náležela podle advokátního tarifu. Nejvyšší soud dosud nebyl postaven před situaci, kdy by dovolatel vyčíslil svůj požadavek na náhradu nákladů řízení nad 50 000 Kč, avšak objektivně by náklady této výše nedosahovaly. Judikatura však bude muset v budoucnu tuto otázku vyřešit.
Diskuze k článku ()