Městský soud v Praze pouze na základě důkazů provedených před obvodním soudem dospěl, na rozdíl od obvodního soudu, k závěru, že vina pachatele je "absolutně jasná" a věc mu s tímto závazným právním názorem vrátil. Obvodní soud pak toto hodnocení skutkového stavu bez dalšího převzal a pachatele odsoudil. Ústavní soud tento postup odmítnul akceptovat.
Ústavní soud jednak připomněl, že odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění nalézacího soudu jen tehdy, pokud provede dokazování. Především však zdůraznil, že odvolací soud není oprávněn při vrácení věci sám vytvářet závěry o skutkovém stavu a nahrazovat tak hlavní líčení - může toliko uvést, v čem jsou skutková zjištění nalézacího soudu vadná a jak je třeba je doplnit; nemůže mu udělovat závazné pokyny, k jakým závěrům má dospět a tím předjímat výsledek řízení.
Prohřeškem Městského soudu v Praze také bylo to, že za důkaz spáchání trestného činu pachatelem považoval i jeho dřívější odsouzení za obdobnou trestnou činnost, což Ústavní soud označil za porušení zásady presumpce neviny.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()