Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, č.j. 14 Cmo 426/2014-72
Komentované rozhodnutí se zabývá problematikou opatrovnictví právnické osoby, které může být dvojího druhu – jednak procesní, a dále hmotněprávní. První z nich, procesní, souvisí s důležitou podmínkou řízení, jejíž nedostatek je odstranitelný – s procesní způsobilostí (§ 20 o. s. ř.), tedy způsobilostí právnické osoby jednat před soudem. Opatrovníka takto ustanoví předseda senátu podle § 29 odst. 2 o. s. ř. právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, je-li tu nebezpečí z prodlení.
Hmotně právního opatrovníka soud ustanovuje právnické osobě podle § 486 obč. zák, je-li třeba, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva; opatrovníkem právnické osoby může soud takto jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu.
Důležité v této souvislosti je, že soud není vázán návrhem, pokud jde o výběr konkrétní osoby opatrovníka ustanovovaného právnické osobě, ač navrhovatel (často osoba, která má s právnickou osobou „něco společného“) konkrétního opatrovníka navrhuje. V tomto případě jmenoval soud
opatrovníkem osobu z řad advokátů, odlišnou od osoby navrhovatele, tedy osobu nezávislou, jelikož u ní je naplněn předpoklad, že bude řádně spravovat záležitosti účastníka a hájit jeho práva, a zároveň splňuje podmínku způsobilosti být členem statutárního orgánu. Volba advokáta opatrovníkem (který ovšem nesmí být ustanoven automaticky, ale tehdy, není-li jiná vhodná osoba) má také tu výhodu, že advokát nemůže zásadně opatrovnictví odmítnout (§ 29 odst. 4, věta třetí, o. s. ř.) – na rozdíl od situace, kdy je ustanovován „neadvokát“.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()