Odvolací soud má v předloženém rozhodnutí za to, že souhlas obžalovaného se čtením úředního záznamu o vysvětlení jeho družky – bezprostředně poté, kdy jeho družka před soudem v pozici svědkyně účinně uplatnila zákonem chráněné právo každého člověka nepodílet se svým svědectvím na usvědčení osob, které jsou k němu v poměru rodinném či obdobném – byl soudem získán unfair.
Zdůrazňuje totiž, že obžalovanému nebylo vhodným způsobem a srozumitelně sděleno, že jeho souhlas či nesouhlas není jen nějakou nevýznamnou formalitou (jak se mu dle jeho zvukově zadokumentovaného přístupu k opakované otázce samosoudce zda souhlasí s čtením zřejmě jevilo), ale že jde o otázku vysokého procesního významu, neboť pokud přečtení úředních záznamů obžalovaný odsouhlasí, pak mohou být použity jako důkaz proti němu, pokud však využije svého práva nesouhlasit s jejich přečtením, pak k obsahu vysvětlení policejnímu orgánu, které podala před sdělením obvinění, nelze při hodnocení důkazů vůbec přihlížet nelze jím jakkoli argumentovat v jeho neprospěch.
Pěkný je pak závěr odvolacího senátu, když konstatuje, že v této souvislosti po soudech zajisté nelze požadovat, aby v trestním procesu suplovaly roli obhájce (když si obžalovaný, ačkoli o té možnosti byl poučen a věděl o ní, sám obhájce nezvolil), na druhé straně však se soud zásadně nemá iniciativně stavět ani do role subjektu napomáhajícího straně obžaloby (§ 2 odst. 5 tr. řádu a obsáhlá judikatura Nejvyššího a zejména Ústavního soudu k této problematice).
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()