Stav skutkový a skutečný

Každý z dvojice ozbrojených útočníků odpovídá společně a nerozdílně za škodu, jestliže při společně vedeném útoku, kterým vyvrcholilo jejich předchozí agresivní chování vůči více osobám, usmrtili nožem jednu z napadených osob, a to i tehdy, pokud v trestním řízení nebylo prokázáno, který z útočníků vedl smrtící úder. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp.zn. 25 Cdo 269/2014

soudce Ústavního soudu
změny jmenování soudních funkcionářů
Foto: Fotolia

Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp.zn. 25 Cdo 269/2014

Rozsudek Nejvyššího soudu je zajímavý nejen z hmotně právního hlediska výkladem otázky spoluzavinění více pachatelů násilného trestného činu s následkem smrti, ale z procesního hlediska i vztahem trestního řízení k následnému řízení o náhradu škody (nyní újmy). První řízení je totiž ovládáno zásadou vyšetřovací, která znamená, že se soud musí pokud možno (ze své úřední povinnosti a aktivně) dopátrat toho, „jak se věci ve skutečnosti staly“ (stav skutečný), kdežto v civilním sporném řízení platí zásada projednací a soud rozhoduje na základě prokázaného (zjištěného) stavu „skutkového“ (§ 153 odst. 1 o. s. ř.).

Zatímco pro účely trestního rozhodnutí je významné, kdo (případně s jakou intenzitou) vedl ze skupiny pachatelů (škůdců) smrtící útok, z hlediska rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy pozůstalých to primárně podstatné není. Společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku. Pro spoluzavinění je typické, že škůdce má vztah nejen k vlastnímu jednání, nýbrž i k jednání ostatních osob účastnících se na vzniku škody. Tak tomu bývá zejména v případech předem vzájemně dohodnuté součinnosti směřující ke sjednanému výsledku (škodě), kdy při rozdělení úkolů mezi jednotlivé škůdce je charakteristické, že někteří z nich svým jednáním přímo škodný následek nevyvolali.

Proto odpovídají za vzniklou újmu pozůstalých všichni útočníci společně a nerozdílně, neboť se v jejich případě jedná o osoby, které škodu a újmu spoluzavinily, přestože v trestním řízení nebylo prokázáno, kdo z více útočníků oběť bodl a přivodil jí smrtelné zranění.

Podobné případy nejsou ostatně jen specifikem českého práva. Vzpomeňme si na případ O. J. Simpsona, který byl trestním soudem zproštěn viny (zejména z procedurálních důvodů a pro údajnou rasovou nenávist vyšetřujícího detektiva); zatímco civilní soud jej odsoudil k náhradě újmy pozůstalým po jeho zavražděné manželce ve výši 33,5 milionů dolarů.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články