Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č.j. 30 Co 530/2013-77
Vedlejší účastenství (vedlejší intervence) je institut výlučně sporného řízení upravený v ustanovení § 93 o. s. ř. a jeho smyslem je „procesní pomoc“ hlavnímu účastníkovi dalším subjektem, který do řízení vstoupí ze své iniciativy nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud automaticky nerozhoduje; takové rozhodnutí přichází v úvahu jen tehdy, když nepřípustnost namítne účastník řízení (logicky ten, proti němuž hodlá vedlejší účastník vystupovat).
Hlavní podmínkou pro přípustnost vstupu další ho subjektu do řízení („pomocníka“ hlavního účastníka) je právní zájem na výsledku řízení. V komentovaném případě soudy řešily specifickou situaci, kdy jako vedlejší intervent chtěla do řízení, v němž vystupoval stát, vstoupit další organizační složka státu.
V případě státu právní zájem na výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř. nelze vykládat pouze jako obecný zájem státu, nýbrž je nezbytné jej posuzovat s ohledem na jeho postavení nositele veřejných funkcí a s veřejným zájmem k bezproblémovému naplňování těchto funkcí, což úzce souvisí s působností jeho jednotlivých organizačních složek. Zájem na výsledku řízení proto nemusí mít pouze stát jako takový (Česká republika), ale rovněž konkrétní organizační složka státu (např. Ministerstvo financí ČR), byť v civilním řízení zásadně nemá samostatnou procesní způsobilost ani způsobilost být účastníkem řízení. Její zájem na výsledku řízení je však rovněž zájmem státu, za nějž má tato organizační složka v pozici vedlejšího účastníka v soudním řízení vystupovat. Stát může být vedlejším účastníkem na téže sporné straně, kde je účastníkem, za nějž vystupuje jiná organizační složka.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()