Již prvorepublikový Nejvyšší správní soud řekl, že rozhodnutí zastupitelstva nebo rady "nemůže nabýt právní moci a může být měněno, kdykoliv je taková změna v zájmu obce". Takové rozhodnutí ke své závaznosti potřebuje akt dalšího orgánu – starosty – a bez něj jde toliko o "hospodářskou dispozici", jak uvádí dnešní Nejvyšší správní soud v loňském rozsudku č.j. 25 Cdo 5765/2017-203.
V dané věci zastupitelstvo opakovaně slibovalo majitelům pozemků, že jim vybuduje přístupovou cestu. Dokonce za tímto účelem obec koupila sousední parcely a i schválený rozpočet obce obsahoval položku na zajištění přístupu k pozemkům. Když však namísto cesty obec vybudovala park, rozhodli se majitelé pozemků obec žalovat za porušení slibu vyjádřeného v několika usneseních zastupitelstva a rady obce.
Nejvyšší správní soud nejdříve citoval komentář k občanskému zákoníku, podle kterého "spojovat vznik právní povinnosti bez dalšího s jakýmkoliv jednostranným prohlášením ve formě slibu by odporovalo systému vzniku závazkových právních vztahů a vedlo by k závažným důsledkům", načež osvětlil, proč se obec v daném případě k zajištění cesty nikdy právně nezavázala. Zastupitelstvo ani rada totiž neschvalují svými usneseními konkrétní znění právního jednání, pouze vytváří vůli, která může být následně projevena starostou; až tímto projevem vůle se stane právní úkon perfektním. K tomu však nedošlo, a tudíž slib nebyl učiněn.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()