Souhlas s připojením na místní komunikaci

Namítán byl jednak zásah do vlastnického práva vlastníka sousední nemovitosti, který bez takového souhlasu nemůže svou nemovitost řádně užívat, a především pak absence soudní ochrany v případě, že vlastník nemovitosti (zde obec) takový souhlas bez vážného důvodu nevydá.

Je třeba uvést, že předmětná úprava byla novelizována a namísto souhlasu se již vyžaduje stanovisko vlastníka nemovitosti, což poněkud zlepšuje pozici žadatele o připojení, jelikož v odůvodněných případech může teoreticky silniční správní úřad připojení povolit i přes zamítavé stanovisko, nicméně uvedené závěry předmětného nálezu se, podle mého názoru, mohou vztáhnout i na současnou právní úpravu.

Podle Ústavního soudu jde při udělování souhlasu (nyní vydávání stanoviska) o výkon vlastnického práva obce, kraje či státu. Jde sice o plnění veřejného úkolu, ale neurčují se zde práva a povinnosti subjektů z pozice nadřazenosti. Takový souhlas má tedy soukromoprávní povahu. Ani k zásahu do vlastnického práva zde nedochází, jelikož podle soudu neexistuje právo vlastníka nemovitosti přilehlé k místní komunikaci na její připojení.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde