Použití odposlechů v dalších trestních řízeních
Nejvyšší soud se v usnesení sp. zn. 8 Tdo 109/2014 zabývá možností použití odposlechů v jiném trestním řízení, než v rámci něhož bylo původně nařízeno, a to mj. s ohledem na novelizaci § 88 odst. 1 trestního řádu, jenž vymezuje trestnou činnost pro kterou lze odposlechy nařídit.
Policista byl vyšetřován ve věci podezření z účasti na zločinném spolčení a v rámci vyšetřování mu byly odposlouchávány telefony. Ačkoliv se nepodařilo zločinné spolčení ani jinou trestnou činnost podezřelých osob prokázat, bylo v odposlechu zaznamenáno s případem nesouvisející zneužití pravomoci veřejného činitele a podplácení. Na základě těchto odposlechů bylo pak zahájeno trestní stíhání týkající se těchto trestných činů. Klíčovou otázkou se pak stalo, zda lze odposlechy použít i v tomto jiném trestním řízení.
Podmínkou pro to, aby mohl být odposlech užit jako důkaz, musí být nejprve splněno, že se řízení vede pro trestný čin, který je uveden v § 88 odst. 1 trestního řádu. Toto ustanovení však bylo k 1.1.2012 (tj. v době mezi pořízením odposlechu a zahájením trestního stíhání) novelizováno a změna spočívala v rozšíření výčtu trestných činů, kvůli kterým lze odposlech nařídit. Logickou obranou tedy bylo poukázat na to, že pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele nebylo možné před 1.1.2012 odposlech nařídit a jde tedy o důkaz pro tento trestný čin nepoužitelný. Nejvyšší soud se k této námitce postavil tak, že nelze zaměňovat podmínky, za kterých je možné vydat příkaz k odposlechu, s podmínkami, za kterých je možné tento důkaz užít; a pro užití důkazu platí právní úprava účinná v době, kdy se důkaz provádí.
Další obrannou námitkou bylo, že řízení, v němž byly odposlechy nařízeny, již bylo pravomocně skončeno (odložením). K tomu Nejvyšší soud konstatoval, že obsah záznamu odposlechů slouží jako podklad pro další vedení trestního stíhání, v němž teprve jsou skutečnosti, které jsou v odposleších zaznamenány, prověřovány a objasňovány. Proto použití odposlechů jako důkazu v jiné trestní věci nemůže bránit skutečnost, že řízení, ve kterém byly odposlechy povoleny, se již nevede, nebo že právní kvalifikace, která vedla k povolení odposlechů, se na základě provedeného dalšího dokazování neprokázala a obviněný nebyl takovým trestným činem vůbec uznán vinným.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Další články
Církevní autonomie
Ani při nefunkčnosti církevního orgánu na ochranu práv duchovních nemohou tuto funkci zastat civilní soudy
Veřejný odpor vs legitimní očekávání investora
Investiční očekávání nemůže mít přednost před demokratickým výkonem samosprávy
Ruská propaganda
Zákaz vysílání obsahu kanálu Russia Today se vztahuje i na internetové stránky, které jsou veřejnosti volně přístupné
Ověřování věku uživatelů pornografických webů
členské státy mohou vyžadovat ověřování věku uživatelů pornografických internetových stránek a zakázat šíření informací týkajících se silničních kontrol
Odmítnutí evropského zatýkacího rozkazu
Členský stát, který odmítne vykonat evropský zatýkací rozkaz z důvodu vězeňských podmínek ve vystavujícím členském státě, musí vynaložit veškeré úsilí, aby byl trest odnětí svobody vykonán na jeho území



