Vyhrožování usmrcením

Jestliže naplnění zákonného znaku „vyhrožuje usmrcením“ soudy dovodily z obavy poškozené, což je další ze zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. l tr. zákoníku, pak tím v podstatě oba zákonné znaky nesprávně ztotožnily... Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, čj. 7 Tdo 476/2014-26

Odvolací soud vrátil kauzu tzv. trafik pro poslance ODS k novému projednání
Foto: Fotolia

Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, čj. 7 Tdo 476/2014-26

Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 diferencuje trestní zákoník trestné činy jako soudní kriminální delikty do dvou kategorií podle materiálního kritéria formy zavinění (nedbalostní trestné činy jsou vesměs zařazeny do kategorie přečinů) a podle formálního a jistě z podstaty věci proměnného kritéria délky trestní sazby (úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do pěti let jsou rovněž označovány jako přečiny). Tato poměrně komplikovaná a zejména vzhledem k nestabilitě českého zákonodárství (trestní legislativu rozhodně nevyjímaje) potenciálně variabilní stratifikace je jedním z odvozených důsledků odstranění materiálního pojetí trestného činu a v souvislosti se zvyšující se naléhavostí problému kriminalizace jako fenoménu soudobé společnosti se lze obávat, že se stane dříve či později předmětem politického boje a zdrojem možných potíží při formulaci zásad trestní politiky státu.

Trestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 tr. zákoníku) s horní hranicí trestní sazby nastavenou na tři roky se tak zařadil mezi delikty typu přečinů. Lze samozřejmě vést polemiku o přiléhavosti tohoto „údělu“ důležitého trestného činu, neboť zákonodárce zřejmě vůbec nevzal v úvahu z hlediska přiměřenosti právní regulace podstatný fakt, že frekvence takového (nebo podobného) kriminálního jednání se přirozeně odvíjí mimo jiné od technických možností, které skýtá moderní dálková komunikace. Jako by se poztrácela dávná historická paměť lidstva, koncentrovaná zobecněle do populárního a osvědčeného „příležitost dělá zloděje“.

Soudy zde narazily na jednu – jistě ne nejdůležitější, nicméně výmluvnou – stránku problému. V hypotéze skutkové podstaty zmíněného přečinu se totiž kumulují dva sice rozdílné, leč mnohdy obtížně oddělitelné prvky, jež musí být splněny kumulativně, aby byla skutková podstata naplněna: na jedné straně je to samo vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, na druhé straně intenzita tohoto konání musí být schopna vzbudit důvodnou obavu. Výsledkem může být situace, kterou byly soudy nuceny řešit v daném případě a kterou shrnuje použitá formulace: oba zákonné znaky je třeba důsledně odlišovat, což mimo jiné znamená, že jeden nelze vyvozovat z druhého.

Je přitom ovšem třeba konstatovat, že dostát tomuto interpretačnímu požadavku bude v mnoha případech mimořádně složité.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Hodnocení článku
50%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu