Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 44/2013-77
Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. února 2014 v senátě složeném z předsedy prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Pavly Augustinové stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných Ing. R. M., a Ing. R. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. t a k t o :
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, a v řízení, které mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 228 odst. 1, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, se z r u š u j e ve výroku, jímž bylo znovu rozhodnuto za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. o vině a trestu obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. a o náhradě škody a o zamítnutí odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 226 písm. b) tr. ř. se
obvinění
Ing. R. M.,
Ing. R. R.,
z p r o š ť u j í o b ž a l o b y
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 1 ZT 464/2008, kterou jim bylo kladeno za vinu, že
1) generálmajor Ing. R. M.
jako voják z povolání služebně zařazený v době od r. 2003 do 31. 1. 2006, ve funkci ředitele Sekce plánování sil (dále jen „SPS“) Generálního štábu Armády České republiky, s místem pracoviště Praha 6, Vítězné nám. č. 1500, úmyslně porušil povinnosti řádné péče o majetek, které mu vyplývaly z ustanovení zejména § 49 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (povinnost nadřízeného řídit a kontrolovat výkon služby podřízených a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností), § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, v platném znění (povinnost využívat majetek účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností), § 47 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky (povinnost činit právní a jiné úkony týkající se majetku České republiky s odbornou péčí a postupovat podle zákona o majetku České republiky, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí), § 13 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., v návaznosti na rozkaz ministra obrany č. 42/2002 a § 14 vyhl. č. 416/2004 Sb.,
dne 1. 8. 2005 objednal nákup služby – vyšití rukávových znaků, šití rukávových znaků, vyšití čepic a vyšití polokošilí v celkovém objemu 238 357,- Kč u dodavatele MEDIA 2000, s. r. o., se sídlem Praha, Václavské nám. č. 36, následně dne 2. 8. 2005 potvrdil Záznam o provedení výběru dodavatele s tím, že byl proveden průzkum trhu této služby, ačkoliv tento proveden nebyl, dále jako příkazce potvrdil před učiněním právního úkonu vedoucího ke vzniku závazku individuální příslib na Záznamu o provedení předběžné kontroly při decentralizovaném nabývání majetku, provedením prací a nákupu služeb, kde potvrdil svým podpisem, že prověřil připravovanou operaci ve smyslu ustanovení § 14 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., a vydal pokyn k plnění veřejného výdaje, a to k proplacení faktury č. ......... dodavatele MEDIA 2000, s. r. o., na částku 238 357,- Kč za provedení objednané služby, ačkoli věděl, že tento materiál získaný za neoprávněně použité finanční prostředky ze státního rozpočtu je nepotřebný pro zajištění obrany státu a fungování SPS, a tím, že rozhodl o tom, že tento materiál bude nakoupen jako „služba“, zmařil jeho vzetí do materiálové evidence AČR a s tímto následně nakládal jako s vlastním, čímž Českému státu v zastoupení Ministerstvem obrany České republiky způsobil škodu ve výši 51 087,- Kč,
2) generálmajor Ing. R. M. společně s brigádním generálem Ing. R. R.
obviněný Ing. M. jako voják z povolání, služebně zařazený v době od roku 2003 do 31. 1. 2006 ve funkci ředitele SPS Ministerstva obrany České republiky, s místem pracoviště Praha 6, Vítězné nám. č. 1500, a brigádní generál AČR Ing. R. R. ve funkci zástupce ředitele SPS Ministerstva obrany České republiky, úmyslně porušili povinnosti řádné péče o majetek, které jim vyplývaly z ustanovení zejména § 49 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (povinnost nadřízeného řídit a kontrolovat výkon služby podřízených a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností), § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, v platném znění (povinnost využívat majetek účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností), § 47 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky (povinnost činit právní a jiné úkony týkající se majetku České republiky s odbornou péči a postupovat podle zákona o majetku České republiky, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí), § 13 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., v návaznosti na rozkaz ministra obrany č. 42/2002 a § 14 vyhlášky č. 416/2004 Sb.,
dne 4. 10. 2005 z titulu výše uvedeného služebního zařazení, kdy objednal u firmy MEDIA 2000, s. r. o., objednávkou č. ................. službu – výroba znaků SPS, vyšití znaků SPS v celkovém objemu 236 441,- Kč, ačkoliv již při vyhotovování a podpisu objednávky věděl, že ve skutečnosti bude firmou MEDIA 2000, s. r. o., místo dodané služby dodán jiný druh zboží, předem neformálně s dodavatelem dohodnutý, a to čepice, osušky, ručníky a budou tak ze státního rozpočtu neoprávněně použity finanční prostředky na nákup tohoto, pro AČR nepotřebného materiálu, pro zajištění obrany státu a potřebu AČR, s vědomím, že jako nákup služby nebude toto zboží vzato do materiálové evidence AČR a bude moci s tímto nakládat jako s vlastním, přičemž obviněný brigádní generál Ing. R. dne 11. 10. 2005, v době zastupování ředitele SPS generálmajora Ing. M., jako příkazce operace potvrdil individuální příslib na Záznamu o provedení předběžné kontroly decentralizovaného nabývání majetku, provedení prací a nákupu služeb – výrobu a šití znaků SPS Ministerstva obrany, čímž potvrdil správnost připravované operace a současně tentýž den svým podpisem potvrdil na tomto dokumentu, že prověřil vznik a oprávněnost závazku ve smyslu ustanovení § 14 vyhlášky Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., a vydal pokyn k plnění veřejného výdaje z finančních prostředků státního rozpočtu ve správě Ministerstva obrany České republiky, a to proplacením 11. 10. 2005, jako příkazce operace potvrdil individuální příslib na Záznamu o provedení předběžné kontroly decentralizovaného nabání majetku, provedení prací a nákupu služeb – výrobu a šití znaků SPS Ministerstva obrany, čímž potvrdil správnost připravované operace a současně tentýž den svým podpisem potvrdil na tomto dokumentu, že prověřil vznik a oprávněnost závazku ve smyslu § 14 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., a vydal pokyn k plnění veřejného výdaje, a to proplacením faktury č. ........, ačkoliv v době schválení operace věděl, že objednané služby u firmy MEDIA 2000, s. r. o., dodány nebyly, ale že bylo dodáno místo nákupu služby jiné, předem s dodavatelem neformálně dohodnuté jiné zboží – čepice, ručníky a osušky – a učinil tak s vědomím, že toto zboží deklarované jako nákup služby, nebude vzato do materiálové evidence AČR, neboť je pro zajišťování obrany státu a AČR nepotřebné a že s tímto bude nakládáno zcela nekontrolovatelně, pouze na základě uvážení vedení SPS Ministerstva obrany a mimo plnění služebních úkolů a potřeb AČR, čímž na majetku Českého státu ve správě Ministerstva obrany společným jednáním způsobili škodu ve výši 166 202,- Kč,
čímž obv. generálmajor Ing. R. M. tak způsobil celkovou škodu ve výši 217 289,- Kč, a obv. brigádní generál Ing. R. R. škodu ve výši 166 202,- Kč,
čímž měli spáchat
obv. generálmajor Ing. R. M. dílem samostatně a dílem formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.),
obv. brigádní generál Ing. R. R. trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.).
Podle § 229 odst. 3 tr. ř. se poškozená Česká republika – Ministerstvo obrany České republiky odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 2 T 62/2009, byl obviněný Ing. R. M. uznán vinným trestným činem porušování povinností (správně „porušení povinnosti“) při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) dílem samostatně a dílem formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obviněný Ing. R. R. byl uznán vinným jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku trestným činem porušování povinností (správně „porušení povinnosti“) při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku soud upustil u obou obviněných od potrestání. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Ing. R. M. samotnému uložena povinnost zaplatit poškozené České republice – Ministerstvu obrany České republiky částku ve výši 51.087,- Kč a obviněným Ing. R. M. a obviněnému Ing. R. R. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené České republice – Ministerstvu obrany České republiky částku ve výši 166.202,- Kč.
Městský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a o odvoláních obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R., a z podnětu odvolání státního zástupce rozhodl rozsudkem ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek a za podmínek podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. R. M. uznal vinným pod body 1), 2) přečinem porušování povinností (správně „porušení povinnosti“) při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku dílem samostatně a dílem formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a Ing. R. R. uznal vinným pod bodem 2) přečinem porušování povinností (správně „porušení povinnosti“) při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že
1) generálmajor Ing. R. M.
jako voják z povolání služebně zařazený v době od r. 2003 do 31. 1. 2006, ve funkci ředitele Sekce plánování sil (dále jen „SPS“) Ministerstva obrany České republiky, s místem pracoviště Praha 6, Vítězné nám. č. 1500, úmyslně porušil povinnosti řádné péče o majetek, které mu vyplývaly z ustanovení zejména § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, v platném znění (povinnost využívat majetek účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností), § 47 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky [povinnost činit právní a jiné úkony týkající se majetku České republiky s odbornou péčí a postupovat podle zákona o majetku České republiky, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí (§ 13 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 v návaznosti na rozkaz ministra obrany č. 42/2002 a § 14 vyhl. č. 416/2004)],
dne 1. 8. 2005 objednal nákup služby – vyšití rukávových znaků, šití rukávových znaků, vyšití čepic a vyšití polokošilí v celkovém objemu 238 357,- Kč u dodavatele MEDIA 2000, s. r. o., se sídlem Praha, Václavské nám. č. 36, následně dne 2. 8. 2005 potvrdil Záznam o provedení výběru dodavatele s tím, že byl proveden průzkum trhu této služby, ačkoliv tento proveden nebyl, dále jako příkazce potvrdil před učiněním právního úkonu vedoucího ke vzniku závazku individuální příslib na Záznamu o provedení předběžné kontroly při decentralizovaném nabývání majetku, provedením prací a nákupu služeb, kde potvrdil svým podpisem, že prověřil připravovanou operaci ve smyslu § 14 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., a vydal pokyn k plnění veřejného výdaje, a to k proplacení faktury č. ................ dodavatele MEDIA 2000, s. r. o., na částku 238.357,- Kč za provedení objednané služby, ačkoli věděl, že s výjimkou dodaných rukávových znaků GŠ je tento materiál získaný za neoprávněné použité finanční prostředky ze státního rozpočtu nepotřebný pro zajištění obrany státu a fungování SPS, a tím, že rozhodl o tom, že tento materiál bude nakoupen jako „služba“, zmařil jeho vzetí do materiálové evidence AČR a s tímto následně nakládal jako s vlastním, čímž Českému státu v zastoupení Ministerstvem obrany České republiky způsobil škodu ve výši nejméně 172.907,- Kč,
2) generálmajor R. M. a brigádní generál Ing. R. R. společně
obviněný Ing. M. jako voják z povolání služebně zařazený v době od roku 2003 do 31. 1. 2006 ve funkci ředitele SPS Ministerstva obrany České republiky, s místem pracoviště Praha 6, Vítězné nám. č. 1500, a brigádní generál AČR Ing. R. R. ve funkci zástupce ředitele SPS Ministerstva obrany České republiky úmyslně porušili povinnosti řádné péče o majetek, které jim vyplývaly z ustanovení zejména § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, v platném znění (povinnost využívat majetek účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností), § 47 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky [povinnost činit právní a jiné úkony týkající se majetku České republiky s odbornou péči a postupovat podle zákona o majetku České republiky, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí (§ 13 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 v návaznosti na rozkaz ministra obrany č. 42/2002 a § 14 vyhlášky č. 416/2004 Sb.)],
dne 4. 10. 2005 obviněný generálmajor Ing. M. tamtéž, z titulu výše uvedeného služebního zařazení, kdy objednal u firmy MEDIA 2000, s. r. o., objednávkou č. ...... službu – výroba rukávových znaků SPS Generálního štábu AČR, (dále jen „GŠ AČR“), vyšití rukávových znaků SPS GŠ AČR v celkovém objemu 236.441,- Kč, ačkoliv již při vyhotovování a podpisu objednávky věděl, že ve skutečnosti bude firmou MEDIA 2000, s. r. o., místo dodané služby dodán jiný druh zboží, předem neformálně s dodavatelem dohodnutý, a to čepice, osušky, ručníky a budou tak ze státního rozpočtu neoprávněně použity finanční prostředky na nákup tohoto, pro AČR nepotřebného materiálu, pro zajištění obrany státu a potřebu AČR, s vědomím, že jako nákup služby nebude toto zboží vzato do materiálové evidence AČR a bude moci s tímto nakládat jako s vlastním, přičemž obviněný brigádní generál Ing. R. dne 11. 10. 2005, v době zastupování ředitele SPS generálmajora Ing. M., jako příkazce operace potvrdil individuální příslib na Záznamu o provedení předběžné kontroly decentralizovaného nabývání majetku, provedení prací a nákupu služeb – výrobu a šití znaků SPS GŠ AČR, čímž potvrdil správnost připravované operace a současně tentýž den svým podpisem potvrdil na tomto dokumentu, že prověřil vznik a oprávněnost závazku ve smyslu ust. § 14 vyhlášky Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., a vydal pokyn k plnění veřejného výdaje z finančních prostředků státního rozpočtu ve správě Ministerstva obrany České republiky, a to proplacením 11. 10. 2005, v době zastupování ředitele SPS generálmajora Ing. M. jako příkazce operace potvrdil individuální příslib na Záznamu o provedení předběžné kontroly decentralizovaného nabývání majetku, provedení prací a nákupu služeb – výrobu a šití znaků SPS GŠ AČR, čímž potvrdil správnost připravované operace a současně tentýž den svým podpisem potvrdil na tomto dokumentu, že prověřil vznik a oprávněnost závazku ve smyslu § 14 vyhl. Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., a vydal pokyn k plnění veřejného výdaje, a to proplacením faktury č. ............., ačkoliv v době schválení operace věděl, že objednané služby u firmy MEDIA 2000, s. r. o., dodány nebyly, ale že bylo dodáno místo nákupu služby s výjimkou dodaných složek SPS jiné, předem s dodavatelem neformálně dohodnuté zboží – čepice, ručníky a osušky – a učinil tak s vědomím, že toto zboží deklarované jako nákup služby, nebude vzato do materiálové evidence AČR, neboť je pro zajišťování obrany státu a AČR nepotřebné a že s tímto bude nakládáno zcela nekontrolovatelně, pouze na základě uvážení vedení SPS GŠ AČR a mimo plnění služebních úkolů a potřeb AČR, čímž na majetku Českého státu ve správě Ministerstva obrany České republiky společným jednáním způsobili škodu ve výši nejméně 202.585,50 Kč,
čímž obviněný generálmajor Ing. R. M. tak způsobil pod body 1), 2) celkovou škodu ve výši 375.492,50 Kč a obviněný brigádní generál Ing. R. R. pod bodem 2) škodu ve výši 202.585,50 Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. R. M. odsouzen podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Obviněný Ing. R. R. byl odsouzen podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců. Podle § 81 odst. l a § 82 odst. l tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Ing. R. M. samotnému uložena povinnost zaplatit poškozené České republice –Ministerstvu obrany České republiky částku ve výši 51.087,- Kč, obviněným Ing. R. M. a Ing. R. R. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice – Ministerstvu obrany České republiky částku ve výši 166.202,- Kč.
Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obou obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. jako nedůvodná zamítnuta.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 9. 2012.
Proti tomuto pravomocnému rozsudku podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obou obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona a v jejím odůvodnění uvedla, že v prvé řadě je třeba poznamenat, že žádný z obviněných se nedoznal, že by snad byl alespoň srozuměn s tím, že by předmětným nákupem materiálu mohl porušit své povinnosti a že by tím mohl způsobit nějakou škodu. Obvinění trvali na tom, že se jednalo o propagační předměty, jejichž nákup byl jen na rozhodnutí příslušného velitele. Podle názoru odvolacího soudu spočívalo zavinění obviněných v tom, že věděli, že jimi zakoupené předměty jsou pro zajištění obrany státu a pro fungování SPS nepotřebné. Již tento závěr soudu o „nepotřebnosti“ se jeví jako poněkud spekulativní. Soud nijak nevyvracel tvrzení obviněných, že v naší armádě, ale i v ostatních armádách členských zemí NATO, bylo zvykem pořizovat a při různých akcích (nikoliv tedy jen výslovně propagačních) rozdávat propagační předměty. Rozsah a způsob takové propagace určoval odpovědný velitel. K otázce potřebnosti takové propagace již žádné další dokazování vedeno nebylo. Potřebnost či nepotřebnost toho či onoho materiálu pro obranu přitom nelze rozlišovat na základě pouhého účetního zařazení té které položky. Otázku potřebnosti toho kterého materiálu pro Armádu České republiky či Ministerstvo obrany České republiky hodnotily informované osoby různě. Od názoru na to, že předmětný materiál pro plnění úkolů SPS potřebný nebyl (svědek H. – ředitel logistiky) až po názory, že se jednalo o běžný propagační materiál, který byl dále rozdáván na jednáních, seminářích a konferencích (svědci N., D., M., Š.). Sám soud na str. 12 svého rozsudku konstatuje, že v otázce účelnosti opatření předmětných věcí se nemohl opřít ani o stanovisko sekce logistiky Ministerstva obrany. Soud se v odůvodnění napadeného rozsudku nepřiměřeně soustředil na nedostatky v účetnictví a v předběžné kontrole při správě veřejných příjmů, ačkoliv samotné porušení účetních či kontrolních předpisů nepostačuje k naplnění skutkové podstaty předmětného přečinu porušování (správně porušení) povinnosti při správě cizího majetku. Soud se dále dostatečně nevyrovnal ani s dokazováním zjištěnými skutečnostmi zpochybňujícími závěr o úmyslném zavinění, když obvinění důsledně popírali jakékoliv zavinění. K osobě obviněných soud zjistil, že v době skutku se jednalo o finančně dobře zajištěné vysoké důstojníky generálního štábu, kteří byli zcela bezúhonní a velice kladně hodnoceni. Z jejich výpovědí u hlavního líčení dne 30. 9. 2009 je patrno, že v předmětné době se zabývali zejména vnitřním uspořádáním a výstavbou ozbrojených sil, odpovídali za mobilizaci armády a měli za úkol řídit a koordinovat chod podřízených útvarů. V předmětné době se armáda profesionalizovala. Nijak nebyla vyvrácena ani obhajoba obou obviněných, že byli pracovně přetíženi. Tvrzeným porušením svých povinností mohli tedy pouze ztratit významné postavení, které si v armádě vybudovali. Rozdáváním propagačních předmětů na jednáních nemohli osobně získat téměř nic. Závěr soudu, že vědomě a záměrně nakoupili z veřejných prostředků nepotřebné předměty, se za této situace jeví jako nelogický a odporující shora uvedeným skutečnostem. Pokud odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku hovoří o subjektivní stránce, na str. 10 uvádí jen to, že „způsob páchání obou dvou jednání jednoznačně prokazuje úmyslné zavinění“. Žádnou bližší úvahu však k tomu neuvádí. Ze všech okolností případu je přitom zřejmé, že se nejspíše jednalo o rutinní nedůsledné plnění úkolu, který se obviněným důvodně musel jevit jako zcela podružný ve vztahu k ostatním záležitostem, které jinak zabezpečovali, a ve vztahu k ostatním hodnotám, kterými jinak disponovali nebo za které jinak odpovídali. Tato prvořadá verze nijak vyvrácena nebyla, resp. soud neuvedl, z jakých konkrétních důvodů ji považuje za spolehlivě (bez pochybností) vyvrácenou.
Co se týče způsobené škody, jeví se celý její výpočet učiněný odvolacím soudem jako nepodložený. Soudu se především nepodařilo zjistit, kdo byli koneční odběratelé předmětného materiálu. Velmi zjednodušeně učinil závěr, že jestliže se v předmětné době neuskutečnila žádná „propagační akce“, propagační materiál byl zajisté použit jinak, tedy ne ve prospěch poškozeného Ministerstva obrany České republiky. Uvedenou pochybnost tím kladl k tíží obviněných, porušil tím presumpci neviny podle ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. i podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., projevující se jak v pravidle in dubio pro reo, tak i v pravidle, že obviněnému musí být vina prokázána. Soud tedy nijak nevyvrátil obhajobu obviněného, potvrzovanou řadou shora uvedených svědků, že se jednalo o oběžný propagační materiál, který byl dále rozdáván na jednáních, seminářích a konferencích. Nikoliv tedy na akcích výslovně označených či zaměřených jako „propagační akce“, nýbrž na akcích, na nichž byla představována složka reprezentovaná obviněnými nebo armáda jako taková. Nutno připomenout, že výše škody uvedená v rozsudku neodpovídá ani vyjádřením poškozeného Ministerstva obrany České republiky, ani výpovědím svědků. Zpracovatel „Zprávy o výsledcích objasňování škody“ Ing. B. vycházel jen z účetního začlenění položek a tedy z toho, že obviněný měl správně napřed nakoupit košile (jako materiál) a pak hradit jejich vyšití (jako službu). Z toho usoudil, že škodou je materiál na košile, když samo případné ušití košil by bylo také službou. Další svědci škodu neshledávali vůbec, neboť ve věci spatřovali jen administrativní pochybení (R.), jen špatné zatřídění položky – účetní chybu (M.) nebo považovali nákup za potřebný (Š.).
Popsané rozpory mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními jsou výrazné, neboť předmětem vadného dokazování jsou klíčové znaky skutkové podstaty předmětného přečinu, tedy zavinění obviněného a výše způsobené škody. Z hlediska ústavnosti se jedná o extrémní nesoulad (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jestliže se odvolacímu soudu nepodařilo získat dostatečné podklady pro stanovení způsobené výše škody, současně tím neměl ani dostatečný podklad pro přiznání náhrady škody a byl proto povinen postupovat podle § 229 odst. 1 tr. ř.
Napadené rozhodnutí spočívá rovněž na nesprávném právním posouzení skutku. Odvolací soud totiž nedůvodně kvalifikoval předmětné jednání obviněných jako čin osob, které měly zvlášť uloženou povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek. Toto postavení obviněného soud zjevně dovodil pouze z jejich funkčních zařazení, což je v rozporu s ustálenou judikaturou, a to s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1480/2008, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1991, sp. zn. 1 To 95/90, publikovaném pod č. 28/1992 Sb. rozh. tr., usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1454/2003, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1629/2010. Jak již bylo uvedeno shora, obvinění plnili úkoly jako vojáci ve vrcholném organizačním útvaru Ministerstva obrany České republiky zaměřeném v podstatě na rozpracování obranné a vojenské strategie České republiky do podmínek Armády České republiky a na plánování výstavby ozbrojených sil v rámci Armády České republiky. Nikoliv tedy na nákupy materiálu. K nákupům materiálu měli vytvořen odborný aparát. Úkony spojené s nákupy materiálu tvořily jen podružnou součást jejich pracovní činnosti. Z těchto důvodů obvinění neměli zvlášť uloženou povinnost opatrovat a spravovat majetek poškozeného, a proto neměli ani zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty předmětného přečinu podle § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedený znak svým jednáním nenaplnili.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti České republiky navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, byl v neprospěch obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 1, § 256, § 2 odst. 5, 6, § 229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 13 odst. 2, § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i veškerá rozhodnutí na ně obsahově navazující, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných.
Předně je nutné zdůraznit, že nalézací soud již v této věci rozhodoval počtvrté, kdy předchozí tři rozhodnutí vyzněla tak, že nalézací soud oba obviněné postupem podle ustanovení § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby (srov. str. 4 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 2 T 62/2009, dále jen „rozsudek nalézacího soudu). Z odůvodnění čtvrtého, odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, se podává, že z provedeného dokazování, a to jak z výpovědí slyšených svědků, tak z listinných důkazů vyplývá, že SPS byla samostatným útvarem, nákup propagačního materiálu byl v pravomoci obou obviněných. O této jejich pravomoci žádné pochybnosti nejsou, vyplývá jednak z listinných důkazů, jednak z výpovědí slyšených svědků J. R.– ředitele Finanční správy AČR, JUDr. J. M. – vedoucího Oddělení finanční kontroly Ministerstva obrany, jakož i z výpovědi svědka Ing. V. H. Svědci J. R. a JUDr. J. M. potvrdili i vyjádření obou obviněných, že předmětný materiál je materiálem propagačním, zpráva Ing. J. B. potvrzuje, že bylo ve velitelské pravomoci jednotlivých ředitelů a vedoucích, jak s přiděleným materiálem naloží. Provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, jakým způsobem bylo provedeno poptávkové výběrové řízení, když svědek Ing. P. R. uvádí, že telefonicky oslovil několik firem, které jim dodaly nabídky, a následně byl stanoven vítěz dané nabídky. Neprovedl však záznam o tom, které firmy oslovil, když se domnívá, že to žádným předpisem ani stanoveno nebylo. Provedeným dokazováním současně nebylo zjištěno, jak bylo s dodanými předměty naloženo, když ze zprávy Ing. J. B. vyplývá, že v inkriminovanou dobu nebyl vydán jakýkoliv vnitřní rozkaz SPS, který by obsahoval rozhodnutí o udělení upomínkových předmětů – osušek, čepic a ručníků (srov. str. 15 – 16 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Soud se tak ztotožňuje se Zprávou o výsledcích objasňování škody ze dne 10. 4. 2009 v tom smyslu, že obviněný Ing. R. M. ve vztahu ke škodě vyčíslené částkou 217.289,- Kč porušil své povinnosti při plnění služebních úkolů při předběžné řídící finanční kontrole v tom smyslu, že na Záznamu o provedení výběru dodavatele rozhodl v definici požadovaného nákupu pouze o požadavku na poskytnutí služby, následně při prověřování rozporu s provedeným výběrovým řízením vydal souhlas k nákupu služby a nestanovil způsob převzetí služby a nestanovil možnosti včasného vymáhání sankcí při nedodržení obchodněprávních vztahů dodavatelem při nedodržení rozsahu služby. Neprověřil soulad provedeného výdaje a přijímaných služeb a neprověřil zaznamenání probíhající operace v příslušných evidencích. Při následné řídící finanční kontrole nezkontroloval dodržení podmínek objednávky. Ve vztahu k objednávce ze dne 4. 10. 2005, kdy byla škoda vyčíslena v částce 166.202,- Kč, pak obviněný Ing. R. R. jako zastupující příkazce operace porušil své povinnosti při plnění služebních úkolů při předběžné řídící finanční kontrole v tom, že nepodepsal písemný záznam o provedení průzkumu trhu a jeho vyhodnocení, neprovedl komplexní analýzu nákladů podle nabídek jednotlivých dodavatelů s cílem získat informace, zda připravovaný výdaj bude hospodárný, efektivní a účelný, nestanovil způsob převzetí služby a nestanovil možnosti včasného vymáhání sankcí při nedodržení obchodněprávních vztahů. Při průběžné řídící finanční kontrole neprověřil soulad utvořeného výdaje a příjmu zboží nebo poskytovaných a přijímaných služeb, neprověřil převzetí pořízení služby podle objednávky, neprověřil zaznamenání probíhající operace v příslušných evidencích. Při následné řídící finanční kontrole nezkontroloval dodržení podmínek objednávky. Škoda je komisí vyčíslená ve výši ceny dodaného hotového materiálu, tedy ve výši ceny dodaných osušek a ručníků, když pokud se jedná o vyšití rukávových znaků, šití rukávových znaků a vyšití čepic, pak jejich nákupem ke škodě nedošlo, stejně tak jako nedošlo ke škodě u „výroba složek SPS“, neboť ve všech těchto případech byl materiál řádně nakoupen, dodán a vydán. Provedeným dokazováním tak bylo zjištěno, že nakoupené předměty byly opatřeny na základě řádně neprovedeného poptávkového řízení, nebyly řádně zaevidovány a rovněž následně nebylo zaevidováno jejich vydání. Nepodařilo se zjistit, jak byly ve skutečnosti pořízené předměty rozděleny, nebylo ani doloženo žádným rozkazem jejich přidělení v rámci propagační akce. Podle názoru nalézacího soudu oba obvinění jednali přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Při vyčíslení škody pak vycházel soud z citované zprávy, kdy ze škody bylo již odečteno vyšití rukávových znaků, šití rukávových znaků, vyšití čepic a výroba složek SPS (srov. str. 16 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012 (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“), pak vyplývá, že o vině obviněných neměl ani odvolací soud jakýchkoli pochybností, přičemž způsob spáchání obou jednání pod body 1) a 2) jednoznačné prokazuje úmyslné zavinění ze strany obou obviněných. Odvolací soud na základě provedených důkazů má za prokázané, že pod bodem 1) byly s výjimkou rukávových znaků generálního štábu zakoupeny věci, které byly zcela nepotřebné pro zajištění obrany státu a fungování SPS, které však nebyly uvedeny ani v objednávce, ani v dodacím listu, a tedy ani ve faktuře firmy MEDIA 2000, s. r. o., o čemž konec konců hovořil i svědek pplk. Ing. P. R., podřízený obou obviněných. Pod položkou šití rukávových znaků se jednalo o dodávku ručníků a uvedené předměty, tedy čepice, polokošile a ručníky byly pořizovány jako dárky, které poté nadřízení tohoto svědka rozdávali jako prezentační dárky. Toto se v podstatě týká jak bodu 1), tak bodu 2). Odvolací soud dále zkonstatoval, že vzhledem k důkazům provedeným nalézacím soudem i on má za prokázané, že došlo v podstatě ke zmanipulovanému výběrovému řízení, které mělo ve skutečnosti pouze krýt takovýto nákup, o čemž svědčí skutečnost, že údajně byly osloveny tři firmy k dodávce zboží pod body 1) a 2), jednak firma MEDIA 2000, s. r. o., jednak společnost V. – J. K. a společnost Kánia CZ, když nabídky společnosti V. – J. K. a společnosti Kania CZ byly zpochybněny (srov. str. 10 – 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Městský soud v Praze má rovněž za prokázané, že toto zboží, jako byly ručníky, kšiltové čepice, osušky, polokošile, nesplňovalo podmínky tzv. upomínkového předmětu, přičemž byly pořízeny tak, aby zcela úmyslně nebyly vzaty do řádné evidence. Pokud by šlo o propagační materiál, nákup tohoto materiálu nelze podřadit pod položku 5169105 tak, jak byla tato položka původně uvedena v likvidačním záznamu faktury na č. l. 372, kdy byla následně tato položka přeškrtnuta a zaměněna za položku 5169108, avšak pořízení takovéhoto propagačního materiálu bylo v rozporu i s touto položkou, kdy rozpočtová skladba Ministerstva obrany umožňovala sice zakoupení propagačního materiálu toliko z položky 5139109, přičemž v příslušné normě jsou uvedeny příklady materiálu pro propagaci jako plakáty a letáky, čemuž neodpovídá dodané zboží. Pokud jde o nakládání s tímto materiálem, ze zprávy generála Ing. J. B. ze dne 12. 8. 2010 vyplývá, že nebyl nalezen jediný vnitřní rozkaz SPS, který by obsahoval rozhodnutí o udělení tohoto propagačního materiálu na jakékoli akci jakékoli osobě. Odvolací soud má rovněž za prokázané, že tento dodaný materiál jak pod bodem 1), tak pod bodem 2) nebyl vzat do řádné evidence, přičemž ani nalézacímu soudu, jak sám přiznává, se nepodařilo zjistit, jak s tímto materiálem v podstatě bylo nakládáno (srov. str. 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Městský soud v Praze zkonstatoval, že jediné, co se podařilo ohledně nepotřebných předmětů prokázat, je jejich pohyb v rámci pracovníků SPS, kdy z výpovědí žádných svědků nevyplývá, že by tento propagační materiál byl použit vně příslušníků SPS, například ve vztahu k veřejnosti či propagaci AČR na konkrétních akcích, konec konců o tom chybí jakýkoli rozkaz, že by k tomu došlo. Následně odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že vycházel ze zprávy o výsledcích objasňování škody Vojenského útvaru 1203 Praha, který vyčísloval složitě škodu porovnáním ceny služby a dodaného materiálu, aniž by se však zabýval skutečností účelnosti opatření těchto předmětů pro činnost SPS. Pokud jde o bod 1) výroku napadeného rozsudku, dospěl Městský soud v Praze na základě opakovaného doplnění dokazování k závěru, že tímto jednáním byla způsobena škoda ve výši nejméně 172.907,- Kč, kdy je nutné od celkově zaplacené částky 238.357,- Kč odečíst hodnotu dodaných rukávových znaků generálního štábu, neboť i podle vyjádření tehdejšího náčelníka generálního štábu Armády České republiky svědka Ing. P. Š., měli příslušníci SPS užívat rukávový znak generálního štábu doplněného o název sekce. Pokud jde o ostatní předměty pořízené na základě dodávky v objemu 238.357,- Kč, šlo o nepotřebný materiál, který nebyl řádně zaveden do účetnictví a byl vykázán jako nákup služby. Navíc v rozsudku nalézacího soudu byla chybně uvedena i částka v jaké výši byla proplacena faktura č. ........ Odvolací soud poté, co zopakoval důkazy, dospěl k závěru, že jednáním pod bodem 1) byla způsobena škoda nikoli ve výši 51.087,- Kč, ale ve skutečnosti ve výši 172.907,- Kč (srov. str. 12 – 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Stejná situace je i pod bodem 2), ve kterém nalézací soud vycházel z nesprávně zjištěné škody ve výši 166.202,- Kč za situace, v rámci níž konstatuje dodávku zcela nepotřebného zboží, přičemž od uhrazené částky ve výši 236.441,- Kč považuje odvolací soud za nezbytné odečíst částku za dodané znaky SPS, v důsledku čehož byla stanovena škoda ve výši nejméně 202.585,50 Kč, s přihlédnutím k tomu, že si je odvolací soud vědom, že položky dodacího listu, faktury a objednávky v podstatě neodpovídají dodanému zboží a tyto údaje zde uvedené je nutné porovnat s údaji vyplývajícími z výpovědi důležitého svědka pplk. Ing. P. R., který pokud jde o bod 1) uvedl, že skutečně znaky byly nakoupeny, avšak pod položkou šití rukávových znaků se jednalo o dodávku ručníků, v dalších případech o čepice, polokošile, a pokud jde o bod 2) byly skutečně dodány složky SPS, kdy jde podle přesvědčení odvolacího soudu zřejmě o potřebný materiál pro činnost příslušníků SPS, ale pod dalšími položkami, které byly vykázány jako vyšití znaku SPS a šití znaku SPS byly ve skutečnosti dodány ručníky a osušky se znakem generálního štábu, tedy materiál zcela nepotřebný pro činnost SPS a hodnota tohoto materiálu je pak výší způsobené škody ze strany obou obviněných pod bodem 2) výroku o vině (srov. str. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V další části odůvodnění rozsudku odvolací soud dovodil, že na základě provedených důkazů nelze mít o vině obou obviněných jakýchkoli pochybností, kdy má i odvolací soud za prokázané, že oba obvinění se tohoto jednání dopustili úmyslně. Rovněž má odvolací soud za prokázané, že nakoupením tohoto zcela nepotřebného materiálu pořízeného z rozpočtu AČR, s nímž měli oba obvinění jako řádní hospodáři nakládat, přičemž to byli oba obvinění, kteří prostřednictvím svých podřízených nezajistili řádnou evidenci tohoto materiálu, naopak nákup tohoto nepotřebného materiálu byl vykázán, a to zcela úmyslně jako nákup služby, čímž docílili toho, že tento materiál nebyl vzat do řádné evidence, a to jim umožnilo s tímto materiálem volně nakládat, aniž by při nakládání s tímto materiálem byli vázáni příslušnými předpisy AČR (v podrobnostech srov. str. 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud se zabýval jak odůvodněním rozsudků soudů obou nižších stupňů, tak i předloženým spisovým materiálem, a dospěl k následujícím zjištěním. Trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Jednání zde spočívá v tom, že pachatel způsobí jinému škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou trestného činu podle § 220 tr. zákoníku je tedy jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, ale nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 15 tr. zákoníku), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. V takovém případě pachatel ví o tom, že svým jednáním může porušit svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a že tím může jinému způsobit škodu nikoli malou, a pro případ, že se tak stane, je s tímto následkem (účinkem) srozuměn. Úmysl se tedy musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm.
Nejvyšší soud především považuje za nutné zdůraznit, že z předloženého spisového materiálu se podává, že obviněný Ing. R. M. na svou obhajobu u hlavního líčení uvedl, že žádný pokyn k proplacení faktury č. ............ z rozpočtu 6159 položky č. 108 nepodepsal. Jeho podpis je souhlasem s proplacením položky 105, nikoli 108. Na 108 změnil položku 105 jeho správce, o čemž nebyl informován (srov. č. l. 1185 spisu). Neexistuje předpis, který by mu bránil v nákupu propagačního materiálu, měl právo jako ředitel sekce nakupovat propagační materiál (srov. č. l. 1186 spisu). Obviněný Ing. R. R. vysvětlil, že je třeba rozlišit tři kategorie materiálu: věcný dar, upomínkový předmět a propagační předmět. Třetí kategorie, propagační materiál, ten pořizoval každý velitel útvaru zvlášť na základě vlastního rozhodnutí a uvážení a na základě finančních možností svého útvaru. Že jej mohl nakupovat, o tom svědčí Rozpočtová skladba, kde je uvedena tzv. Rozpočtová položka „materiál pro propagaci“. Věcné dary jsou uvedeny pod jinou rozpočtovou položkou č. 5194101. Velitelé se mohli rozhodnout na základě svých možností. Každý velitel má povinnost prezentovat svůj útvar a vlastně i celou armádu. Ucelený normativní akt, který by určoval, jak se má zacházet s tímto propagačním materiálem, dodnes v armádě neexistuje (srov. č. l. 1252 spisu).
Svědek L. K., vedoucí oddělení vnitřní správy sekce plánování sil, uvedl, že co se týká propagačního materiálu, byl zde nějaký požadavek, na jehož základě byla zpracována objednávka. Domnívá se, že toto bylo z iniciativy Ing. R. Dále se angažoval Ing. R. Poté, co byl materiál dodán, tak to šlo cestou pana Ing. R. Byl stanoven rozdělovník a tento materiál byl proti podpisům rozdělován jednotlivým sekcím a odborům (srov. č. l. 1188 spisu). V přípravném řízení tento svědek uvedl, že nákupy se prováděly na základě požadavku vedoucích jednotlivých odborů, bylo provedeno výběrové řízení, které zpravidla prováděl mjr. Ing. R. nebo svědek J. Oslovily se firmy a na základě nejvýhodnější nabídky byla firmě zaslána objednávka. Objednávku zpracovával zpravidla mjr. Ing. R., objednávku musel vždy podepsat statutární orgán, tzn. ředitel sekce nebo jeho zástupce. Zboží většinou přebíral mjr. Ing. R. nebo pan J. Likvidace faktur probíhala mezi Ing. R., J. a finančákem – paní H. (srov. č. l. 157 spisu). Kromě toho uvedl, že materiál objednaný u firmy MEDIA 2000, s. r. o., dne 1. 8. 2008 byl užíván při hromadných akcích a reprezentaci sekce. Čepice, znaky a polokošile byly uloženy u svědka v kanceláři, zbytek byl jako rezerva. Do kanceláře se mu tyto věci dostaly od pana R., paní B. tento materiál přepočítala, roztřídila podle velikosti a roztřídila na skupiny pro jednotlivé odbory. A poté tento materiál vydala buď ředitelům těchto odborů, nebo jejich asistentkám. Pokud se měl konkrétně vyjádřit k tomuto nákupu, kdy a kde a u koho vznikla potřeba tohoto nákupu, si přesně nepamatoval, k průzkumu trhu uvedl, že toto zabezpečoval mjr. R., zpracovanou objednávku převzal od R., a poté co mu řekl, že to splňuje veškeré náležitosti, co to má splňovat, ji dal k podpisu řediteli sekce. Pokud se týká objednávky ze dne 4. 10. 2005, systém likvidace faktury byl totožný s předchozí fakturou (srov. č. l. 158 spisu). Vedoucím pracovníkům SPS byla předávána rezerva, která byla nad rámec počtu příslušníků sekce, která byla využívána pro prezentaci při různých služebních cestách a návštěvách, pravděpodobně, a v případě, že další příslušníci sekce, kteří byli vysíláni na služební cesty, potřebovali ještě nějaký materiál, obrátili se na vedoucího oddělení vnitřní správy a ten jim připravil další materiál, jako např. čepice, tužky, knihy, publikace AČR, eventuelně další publikace (srov. č. l. 159 spisu). Konečně také svědek u hlavního líčení vypověděl, že kontrola dokumentace, která byla předkládána řediteli sekce nebo jeho zástupci, prošla minimálně všemi lidmi, kteří tam jsou podepsáni, tedy vícestupňovou kontrolou. Kdyby tato dokumentace nebyla podle něho v pořádku, nikdy by ji svým nadřízeným nepředložil (srov. č. l. 1189 spisu). Svědek Ing. P. R., který pracoval ve funkci zástupce vedoucího oddělení vnitřní správy, u hlavního líčení poznamenal, že objednávku k realizaci mohl připravit on sám nebo pan Ing. J. Není záznam o tom, které firmy byly osloveny, dělo se tak telefonicky, předpokládá, že to tak bylo tenkrát v souladu s předpisem (srov. č. l. 1190 spisu). V přípravném řízení tento svědek vypověděl, že čepice, polokošile a ručníky byly pořizovány jako dárky, které poté nadřízení rozdávali jako prezentační dárky (srov. č. l. 168 spisu). V té době se všechny nákupy dělaly tak, že podle zákona stačilo oslovit 3 firmy, většinou telefonicky a firmy dodaly nabídky, jakmile byly 3 relevantní nabídky, složila se komise a tato nakonec dala návrh řediteli sekce (srov. č. l. 169 spisu). Ing. P. Š. u hlavního líčení poznamenal, že od srpna 2005 do října 2005 byl ve funkci náčelníka generálního štábu, obviněný Ing. M. byl zástupce generálního štábu a obviněný Ing. R. byl jeho zástupce. Byly to samostatné útvary, měly svou položku na nakupování propagačních předmětů. Položka byla limitována, byla stanovena hranice. Pokud se měl vyjádřit k formulaci v obžalobě ohledně nepotřeby těchto předmětů pro obrany státu, každá položka není k ochraně státu, oni na toto měli pravomoc a položku. Obviněné zná jako velmi pracovité a odpovědné. Stali se generály, byli jmenováni prezidentem republiky, měli prověrku přísně tajné, rozhodně si nemyslí, že by tito lidé kupovali nějaké čepice nebo trička proto, aby se nějakým způsobem obohatili nebo mohli něco rozdávat jen tak, měli peníze na to, aby toto nakoupili. Myslí si, že obvinění by neměli být tito dva, ale podřízení, kteří jim tyto objednávky předkládali k podepsání. On sám má k dispozici nějaký propagační materiál. Probíhají různé semináře a akce, kde se tyto materiály rozdávají. Oba obvinění měli možnost tento materiál nakupovat a rozdávat (srov. č. l. 1191 spisu). U dalšího hlavního líčení vypověděl, že celou dobu jeho působení v armádě se propagační předměty kupovaly, vždy byly k dispozici. Není nic zvláštního na tom, že zde sekce měla položku na propagační předměty a využívala ji. Na těch konferencích to pak chodí tak, že když se sešli zástupci jednotlivých států, dostali na židli igelitovou tašku s těmito předměty. K potřebnosti propagačních předmětů uvedl, že proto existují ty položky, aby se ten propagační materiál nakupoval. Asi je to potřebné, protože jinak by se to nepořizovalo. Pravomoc k rozhodnutí o potřebnosti měli ředitelé jednotlivých sekcí. Při různých seminářích, konferencích atd. se používaly tyto propagační materiály k propagaci armády. Svědek byl nadřízeným obviněných. Oni měli k dispozici položku na propagační materiály, museli si rozvrhnout, jak s ní naložit, aby jim ten obnos vydržel na celý rok. Určitě nebylo funkcí ředitele sekce, aby sám osobně evidoval ručníky, polokošile a další podobné položky. Většinou sekce, která měla na starosti čepice, trička, její ředitel řekl, aby byla předložena taška s čepicí, tričkem, propiskou (srov. č. l. 1408 spisu). Svědek J. R., bývalý poradce náčelníka generálního štábu, vypověděl, že ohledně účelu a nutnosti nákupu musí rozhodovat ten, kdo rozhodne o tomto nákupu. Zákon stanoví, že mohou nakupovat zboží účelné, neříká konkrétně, co mohou a nemohou nakoupit (srov. č. l. 1194 spisu). U dalšího hlavního líčení svědek doplnil, že pojem propagační předmět jako takový definován není, nicméně v praxi tyto předměty jsou používány pro účely propagace na veřejnosti, komunikaci na veřejnosti při sportovních dnech, dětských dnech, leteckých dnech atd. Co se týče pořizování propagačních předmětů, tato záležitost je výhradně v dispozici příslušného velitele, náčelníka, který danou akci nějakým způsobem organizuje, jako příklad uvedl krajská vojenská velitelství v rámci svých zaměření nebo náborová střediska v rámci náborů do armády České republiky, je to jejich věc. Rozsah propagačních předmětů, jejich vzhled i finanční ohodnocení nebo finanční částka, která se na tyto předměty vydala, je vyloženě na rozhodnutí příslušného funkcionáře. Rozpočtové krytí těchto propagačních předmětů je opět v dispozici příslušného funkcionáře, kdy tyto předměty jsou pořizovány z položky, ta položka má šestimístný kód, jmenuje se Nákup materiálu, nikde neuvedeného, a je to položka, z které se nakupují různé předměty, nejen propagační předměty, ale předměty, jež v rámci rozpočtové skladby nedokáží jednoznačně identifikovat, do které kategorie by se měly nákupy zatřídit. Ta položka obsahuje finanční limit, ten je stanoven na začátku roku, je stanoven v rámci rozpisu rozpočtu v rámci kalkulací, nicméně v průběhu rozpočtového roku je v dispozici příslušného funkcionáře tuto rozpočtovou položku upravit či usměrnit. Platí to obecně pro všechny rozpočtové položky, je to obecný princip. Název propagační materiál není nikde zahrnut, zmiňuje se o něm pouze rozpočtová skladba ministerstva obrany, která uvádí, že propagační předměty se účtují na vrub rozpočtové položky materiál nikde nezařazený (srov. č. l. 1274 – 1275 spisu). Co se týče jeho pohledu na věc, nemůže říci, zda tento materiál byl či nebyl potřebný, tento materiál pořizoval konkrétní funkcionář za konkrétním účelem a ten je výsostně tím člověkem, který rozhoduje o účelnosti tohoto materiálu (srov. č. l. 1276 spisu). Svědek JUDr. J. M., vedoucí oddělení finanční kontroly v rámci sekce ekonomické, upozornil, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně, neboť nenašli nic, co by ukazovalo na to, že prostředky byly zneužity. Tento názor zastává do současné doby. To, co bylo pořízeno, ať už to byly upomínkové nebo propagační předměty, to zákon nezakazuje. Nikdy nemůže dojít k porušení rozpočtové kázně, dojde-li toliko k porušení vnitřního řádu, nikoli zákona (srov. č. l. 1195 spisu). V rámci dalšího hlavního líčení tento svědek dodal, že pokud dojde k chybnému zatřídění pořízeného předmětu z hlediska veřejných prostředků, které byly použity, tak se jedná toliko o chybné zatřídění. Je to věc, která má víceméně evidenční charakter, nesouvisí se závaznými ukazateli státního rozpočtu v tomto konkrétním případě, takže je to víceméně závada evidenční, nemá vliv ani na případný vznik porušení rozpočtové kázně, nemá vliv samozřejmě sama o sobě ani na skutečnost, zda třeba v daném případě došlo nebo nedošlo ke škodě (srov. č. l. 1278 spisu). Svědek Ing. J. B., v předmětné době ředitel SPS, zdůraznil, že na základě pověření k řešení škody navrhl náčelníkovi generálního štábu vytvoření komise. Komise vyšla v rozkaze, poté bylo složení změněno. Komise byla tvořena odborníky úřadu finanční správy, lidmi z armády, plukovníkem a jím. Ohledně projednávaných dvou případů došli k závěru, že k porušení došlo, ale ne vědomě, tedy neúmyslně (srov. č. l. 1196 spisu). Svědek Ing. J. N., který pracoval na Sekci perspektivního plánování, ve své výpovědi uvedl, že samozřejmě přebíral nějaký propagační materiál. Nepamatuje si data ani množství. Pokud je převzal, byly použity jako dárkové předměty při zahraničních návštěvách a na různých akcích. Dělil je na čtyři díly – pro svou potřebu jako ředitel odboru a dále pro tři velitele. Převzetí stvrdil svým podpisem. Další přerozdělení se neevidovalo (srov. č. l. 1254 spisu). Svědek Ing. J. D., který pracoval jako vedoucí Oddělení operačních schopností, uvedl, že on nebo podřízení na různých jednáních rozdávali tužky, skleničky, tedy to, co bylo určeno na propagaci sekce. Čepice dostali každý jednu, ty si pravděpodobně nechali. Ty ostatní předměty třeba v počtu 4 kusů dávali podřízeným na různé akce, jezdili třeba do V. nebo někam na jednání. Obdržel asi 3 nebo 4 trička na propagaci, byly s límečkem a nášivkou sekce. K dotazu komu ta trička předal, uvedl, že to si již nepamatuje, ale většinou to bylo, když na jednání přijeli ze Sekce společných sil (srov. č. l. 1256 spisu). Svědek Ing. V. H., který byl zaměstnán na sekci logistiky Generálního štábu Armády ČR jako vedoucí starší důstojník, zástupce náčelníka oddělení, od 1. 4. 2004 do 31. 7. 2006 na sekci podpory Ministerstva obrany ČR jako zástupce ředitele odboru vedoucího oddělení, u hlavního líčení uvedl, že si myslí, že ředitel SPS neměl povinnost vést evidenci reklamního a propagačního materiálu (srov. č. l. 1404 spisu). Na otázku jakou možnost má velitel překontrolovat dané dokumenty v případě, že jsou úmyslně či neúmyslně zkresleny, odpověděl, že záleží to na tom, jaké má zkušenosti, co už prošel za odbory atd. To není jednoznačné, že je každý schopen na stejné úrovni tu kontrolu provést, musí se spolehnout na profesionalitu těch, kteří mu to připraví (srov. č. l. 1405 spisu).
Pokud se týká listinných důkazů, Nejvyšší soud upozorňuje zejména na vyjádření Ing. J. B., Ph. D. ze dne 30. 9. 2010, z nějž vyplývá, že pořizovaný materiál měl charakter propagačního materiálu. Bylo ve velitelské pravomoci jednotlivých ředitelů a vedoucích, jak s poděleným materiálem naložili. Na jednotlivé kategorie (upomínkové předměty, věcné dary a propagační materiál) nebyl stanoven finanční limit. Za období do 31. 12. 2005 byl stanoven finanční limit na položce 5139109 ve výši 1.844.500,- Kč. V této položce je podle rozpočtové skladby zahrnut i materiál k propagaci. Po realizaci služby byla tato uhrazena z RP 5169108, která byla navýšena rozpočtovým opatřením. Rukávové znaky nebyly pořizovány centrálně, z úrovně GŠ AČR, ale byly pořízeny v souladu s předpisem Všerob-P-47, platným od 1. 7. 2003 do 30. 12. 2006. Vyšití znaků bylo pořízeno jako služba a bylo uhrazeno z RP 5169108. Na základě počtů příslušníků na jednotlivých odděleních byly distribuovány cestou odpovědných vedoucích. Materiál byl zaplacen jako služba. Za období od 1. 8. 2005 do 11. 10. 2005 byl stav čerpání FP na RP 5169108 – Nákup ostatních služeb k zabezpečení osob (…, šití rukávových znaků …) ve výši 289 991,-Kč srov. 10. list za č. l. 1265a) spisu. Podle normativního výnosu Ministerstva obrany č. 52 z 15. 8. 1994 náměstek ministra obrany stanovil na příslušný rozpočtový rok na návrh ředitele Hlavního finančního úřadu Ministerstva obrany: a) osobní limity ředitelům odborů MO, zástupcům NGŠ, inspektorům, náčelníkům odborů a samostatných odděleni GŠ AČR, ředitelům hlavních úřadů Ministerstva obrany a velitelům a náčelníkům samostatných organizačních celků Armády České republiky srov. 17. list za č. l. 1265a) spisu. Drobné upomínkové dárky se znakem AČR nebo s vojenskou symbolikou v ceně do 100,- Kč (ve výjimečných případech do 200,- Kč) na osobu lze ve vnitřním styku nakupovat a poskytovat jen v rámci limitu stanoveného pro tyto účely na příslušný rok. Drobné upomínkové dárky lze poskytovat v zájmu popularizace a propagace AČR pouze osobám, které nejsou příslušníky AČR. Zdůvodnění výdajů a správnost jejich vyúčtování schvaluje funkcionář, z jehož limitu byly finanční prostředky použity srov. 19. list za č. l. 1265a) spisu.
Z předestřených svědeckých výpovědí je tak zřejmé, že neexistoval předpis, který by bránil obviněným v nákupu propagačního materiálu. Je přitom třeba rozlišovat tři kategorie materiálu: věcný dar, upomínkový předmět, propagační předmět. Tato skutečnost kromě jiného vyplývá také z vyjádření Ing. J. B., Ph. D. ze dne 30. 9. 2010, který v něm uvedl, že pořizovaný materiál měl charakter propagačního materiálu, a že bylo ve velitelské pravomoci jednotlivých ředitelů a vedoucích, jak s poděleným materiálem naloží (shodně vypovídal svědek Ing. P. Š.). Nejvyšší soud na základě toho považuje za potřebné především zdůraznit, že podle názoru odvolacího soudu spočívalo zavinění obviněných v tom, že věděli, že jimi zakoupené předměty jsou pro zajištění obrany státu a pro fungování SPS nepotřebné. Již tento závěr soudu o „nepotřebnosti“ se však jeví na podkladě důkazů obsažených ve spise a shora podrobně citovaných jako neprokázaný, a to zejména ve vztahu ke konkrétnímu jednání obou obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R., když odvolací soud žádným způsobem nevyvrátil tvrzení obviněných, že v Armádě České republiky, ale i v ostatních armádách členských zemí NATO, bylo zvykem pořizovat a při různých akcích (nikoliv tedy jen výslovně propagačních) rozdávat propagační předměty. Rozsah a způsob takové propagace určoval odpovědný velitel. K otázce potřebnosti takové propagace již žádné další dokazování mimo shora uvedeného vedeno nebylo a ani být provedeno nemohlo. Potřebnost či nepotřebnost toho či onoho materiálu pro obranu přitom nelze rozlišovat na základě pouhého účetního zařazení té které položky. Otázku potřebnosti toho kterého materiálu pro Armádu České republiky či Ministerstvo obrany České republiky hodnotily informované osoby sice různě, ale zásadně tak, že se jednalo o běžný propagační materiál, který byl dále rozdáván na jednáních, seminářích a konferencích, jak bylo prokázáno svědeckými výpověďmi Ing. J. N., Ing. J. D., JUDr. J. M., Ing. P. Š., jež jsou ve vzájemném souladu a ohledně jejich věrohodnosti (o povaze uvedeného propagačního materiálu, který bylo možno v širším slova smyslu k tomuto účelu použít) nevznikají pochybnosti. Navíc jde podle názoru Nejvyššího soudu o běžné věci, které byly z hlediska své povahy využitelné pro propagaci Armády České republiky. Podle vyjádření jednotlivých svědků objednaný propagační materiál byl dále rozdělován jednotlivým sekcím a odborům (srov. výpověď svědka L. K.). Obvinění měli k dispozici administrativně – správní aparát, který vybíral dodavatele, připravoval objednávky a přebíral zboží a likvidoval faktury (porovnej výpověď svědka L. K.). Podle citované výpovědi svědka Ing. V. H., velitel na úrovni obou obviněných v podstatě ani nemá možnost překontrolovat předmětné dokumenty v případě, že jsou úmyslně či neúmyslně zkresleny, přičemž se musí v podstatě spolehnout na profesionalitu těch, kteří mu to připraví. V souvislosti s tím Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obvinění tak tvořili pomyslný vrchol pyramidy a završovali fungující systém svým podpisem, přičemž je současně třeba mít na zřeteli, že pokud jde o objednávání propagačního materiálu, jednalo se o podružnou náplň jejich pracovní činnosti (srov. Popis funkční náplně zaměstnance založené na č. l. 1345 a násl. spisu). Nejvyšší soud rovněž upozorňuje na to, že svědek L. K. potvrdil, že materiál objednaný u firmy MEDIA 2000, s. r. o., dne 1. 8. 2008 byl užíván při hromadných akcích a reprezentaci sekce (k tomu také srov. výpověď svědka Ing. P. R.). Pokud se týká otázky potřebnosti propagačního materiálu, svědek Ing. P. Š. poznamenal, že existují položky, pod něž se dá zařadit nákup propagačního materiálu, a proto se domnívá, že propagační materiál potřebný byl. Nelze ovšem rovněž přehlédnout fakt, že je to vždy ten který řídící pracovník ministerstva obrany, který rozhoduje o nutnosti pořízení a účelnosti propagačního materiálu, přičemž propagační předměty jsou hrazeny z položky Nákup materiálu nikde neuvedeného (k tomu porovnej výpověď svědka J. R.). Nejvyšší soud rovněž považuje za nezbytné zdůraznit velmi kladné hodnocení obou obviněných, jak se o něm vyjádřil jejich nadřízený Ing. P. Š. jako svědek. Tyto skutečnosti a okolnosti případu však nebyly dostatečně zváženy soudy obou nižších stupňů při hodnocení provedených důkazů, zejména výslechů jednotlivých svědků. Provedené dokazování podle závěru Nejvyššího soudu právě s ohledem na zdůrazněné skutečnosti, se kterými se zejména odvolací soud náležitě nevypořádal, neumožňuje dovození úmyslného zavinění obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R., a to ani pokud jde o nepřímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přičemž s ohledem na nepřiměřeně dlouhou dobu, která uplynula od jednání obviněných, které je jim kladeno za vinu, již nelze předpokládat, že by v tomto směru bylo možné ještě dokazování v této věci doplnit. Oba obvinění v průběhu trestního řízení opakovaně popřeli své zejména úmyslné zavinění. Z výpovědí obviněných ani slyšených svědků nevyplývá, že by obvinění Ing. R. M. a Ing. R. R. byli srozuměni s tím, že by nákupem propagačního materiálu mohli porušit své povinnosti a že by tím mohli způsobit nějakou škodu. Stejně tak nelze dovodit, jak tvrdí odvolací soud, že by obvinění věděli, že jimi zakoupené předměty jsou pro zajištění obrany státu a pro fungování SPS nepotřebné. V neposlední řadě je také nutné zmínit, že oběma soudy nebyly dostatečně hodnoceny osoby obviněných a nebylo rovněž zvažováno, co by tito ve svém profesním, ale i osobním životě rozdáváním „nepotřebných“ propagačních materiálů získali. Je proto třeba souhlasit s podanou stížností pro porušení zákona, že uvedené okolnosti svědčí tomu, že se ze strany obviněných jednalo zřejmě o rutinní nedůsledné plnění úkolu, jenž se jim důvodně musel jevit jako zcela podružný ve vztahu k ostatním záležitostem, které jinak zabezpečovali a ve vztahu k ostatním hodnotám, kterými jinak disponovali nebo za něž odpovídali.
Následně se Nejvyšší soud zabýval způsobenou škodou nikoli malou obviněnými Ing. R. M. a Ing. R. R., jako znakem přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Škodou na cizím majetku, která je znakem objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí nejen zmenšení dotčeného opatrovaného nebo spravovaného majetku, ale i nedostatek přírůstku na něm. Podle toho se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk, když za skutečnou škodu se považuje újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení majetku do předešlého stavu. Ušlým ziskem je pak nenastalé zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat – kdyby zde nebylo poškozujícího činu – s ohledem na pravidelný běh věcí. Skutečnou škodou se zde proto rozumí především jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Ušlý zisk pak znamená, že nenastane obvyklý přírůstek na majetku, který lze očekávat při řádném opatrování a správě majetku. Škodu lze spatřovat i v případě, jestliže při dispozici se spravovaným nebo opatrovaným majetkem pachatel v důsledku porušení povinnosti neobdrží za jeho zcizení (nebo za zcizení jeho části) odpovídající protihodnotu, kterou by jinak bylo možno získat. Škodu však nelze chápat v pouhém účetním (bilančním) vyjádření – je-li bilance aktiv a pasiv v účetnictví vyrovnána, neznamená to, že nevznikla škoda na opatrovaném nebo spravovaném majetku.
Odvolací soud ve věci způsobené škody v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud jde o bod 1) výroku napadeného rozsudku, dospěl na základě opakovaného doplnění dokazování k závěru, že tímto jednáním byla způsobena škoda ve výši nejméně 172.907,- Kč, kdy je nutné od celkově zaplacené částky 238.357,- Kč odečíst hodnotu dodaných rukávových znaků generálního štábu, neboť i podle vyjádření tehdejšího náčelníka generálního štábu Armády České republiky svědka Ing. P. Š., měli příslušníci SPS užívat rukávový znak generálního štábu doplněného o název sekce. Pokud jde o ostatní předměty pořízené na základě dodávky v objemu 238.357,- Kč, šlo o nepotřebný materiál, který nebyl řádně zaveden do účetnictví a byl vykázán jako nákup služby. Navíc v rozsudku nalézacího soudu byla chybně uvedena i částka v jaké výši byla proplacena faktura č. ........ Odvolací soud poté, co zopakoval důkazy, dospěl k závěru, že jednáním pod bodem 1) byla způsobena škoda nikoli ve výši 51.087,- Kč, ale ve skutečnosti ve výši 172.907,- Kč (srov. str. 12 – 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Stejná situace byla podle odvolacího soudu také pod bodem 2), kdy nalézací soud vycházel z nesprávně zjištěné škody ve výši 166.202,- Kč za situace, v níž konstatuje dodávku zcela nepotřebného zboží, avšak od uhrazené částky ve výši 236.441,- Kč považuje odvolací soud za nezbytné odečíst částku za dodané znaky SPS, kdy tak byla stanovena škoda ve výši nejméně 202.585,50 Kč, přičemž si je odvolací soud vědom, že položky dodacího listu, faktury a objednávky v podstatě neodpovídají dodanému zboží a tyto údaje zde uvedené je nutné porovnat s údaji vyplývajícími z výpovědi důležitého svědka pplk. Ing. P. R., který pokud jde o bod 1) uvedl, že skutečně znaky byly nakoupeny, avšak pod položkou šití rukávových znaků se jednalo o dodávku ručníků, v dalších případech o čepice, polokošile, a pokud jde o bod 2) byly skutečně dodány složky SPS, neboť jde podle přesvědčení odvolacího soudu zřejmě o potřebný materiál pro činnost příslušníků SPS, ale pod dalšími položkami, které byly vykázány jako vyšití znaku SPS a šití znaku SPS byly ve skutečnosti dodány ručníky a osušky se znakem generálního štábu, tedy materiál zcela nepotřebný pro činnost SPS a hodnota tohoto materiálu je pak výší způsobené škody ze strany obou obviněných pod bodem 2) výroku o vině (srov. str. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud shledává takovéto odůvodnění odvolacího soudu za nedostatečné, neboť odvolací soud zejména vychází z toho, že obvinění pořídili „nepotřebný“ materiál, což je s ohledem na shora uvedené závěry v podstatě vyloučeno, zvláště když odvolací soud nehodnotil tento materiál z hlediska jeho určení na propagaci Armády České republiky, ale jen zcela obecně z hlediska potřebnosti pro Armádu České republiky při plnění jejích úkolů, což je však právě z uvedených hledisek zavádějící. Kromě toho nebylo odvolacím soudem náležitě zjištěno, a ministryně spravedlnosti na to v podané stížnosti pro porušení zákona rovněž poukazuje, kdo byli koneční odběratelé předmětného materiálu. Důležitá rovněž je skutečnost, že zpracovatel „Zprávy o výsledcích objasňování škody“ Ing. B. vycházel jen z účetního začlenění položek a tedy z toho, že obviněný měl správně napřed nakoupit košile (jako materiál) a pak hradit jejich vyšití (jako službu). Z toho usoudil, že škodou je materiál na košile, když samo případné ušití košil by bylo také službou. Další svědci škodu neshledávali vůbec, neboť ve věci spatřovali jen administrativní pochybení (J. R.) nebo jen špatné zatřídění položky – účetní chybu (JUDr. J. M.) nebo považovali nákup za potřebný (Ing. P. Š.). Uvedené rozpory mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními jsou podstatné, neboť jde o jeden ze znaků skutkové podstaty předmětného přečinu, a to výši způsobené škody, která musí dosahovat škody nikoli malé (srov. § 138 odst. 1 tr. zákoníku). S přihlédnutím k tomu, jestliže se odvolacímu soudu nepodařilo získat dostatečné podklady pro nepochybné stanovení způsobené výše škody, je třeba uzavřít, že neměl ani dostatečný podklad pro přiznání náhrady způsobené škody poškozené České republice – Ministerstvu obrany ČR ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř., na základě něhož rozhodl o uplatněnému nároku poškozeného státu na náhradu škody.
V neposlední řadě má také Nejvyšší soud za to, že není správná kvalifikace jednání obviněných Ing. R. R. a Ing. R. M. jako činu osob, které měly zvlášť uloženou povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek ve smyslu § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Osobou, která má podle tohoto ustanovení zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, je ten, u něhož z pracovního, funkčního nebo služebního postavení nebo z jiného právního vztahu plyne, že jeho hlavním úkolem je péče o zabezpečování a ochranu zájmů poškozeného. Taková zvláštní povinnost může vyplývat z právního předpisu anebo ze smlouvy. Existence obecné povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu § 220 odst. 1 tr. zákoníku sama o sobě neznamená, že má pachatel zároveň zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. To však platí i opačně, neexistence zvlášť uložené (resp. smlouvou převzaté) povinnosti hájit zájmy poškozeného sama o sobě neznamená, že pachatel nemá ani obecnou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku je obecnější než znak uvedený v § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Ustálená judikatura Nejvyššího soudu klade zvýšený důraz na předpoklady, jež zakládají naplnění znaku „zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného“. V žádném případě však zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného není možné dovodit u vedoucího pracovníka, jednatele obchodní společnosti, předsedy představenstva akciové společnosti, případně jiných osob pouze na základě jejich postavení ve vedoucí funkci či v čele podniku a jemu podobného subjektu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1480/2008). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1454/2003, se uvádí, že za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, lze považovat jen takového pachatele, jehož hlavním úkolem vyplývajícím z pracovního, funkčního nebo služebního zařazení je péče o zabezpečování zájmů poškozeného (srov. č. 28/1992 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud rovněž judikoval, že dosavadní soudní praxe vykládá pojem „zvlášť uložená povinnost“, který je znakem jedné alternativy pod písm. a) ustanovení § 220 odst. 2 tr. zákoníku, tak, že takové povinnosti neodpovídá např. pouhý výkon funkce statutárního orgánu či ředitele obchodní společnosti, byť mohou zakládat důležitou povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1629/2010). Tedy osoba, která má zvlášť uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, musí mít určité zvláštní postavení a vztah k cizímu majetku, v jehož rámci budou opatrování či správa majetku prvořadým či jediným úzce vymezeným okruhem činnosti, kterou bude mít taková osoba za úkol vykonávat. Podle „Popisu funkční náplně zaměstnance Ing. R. M.“ však do jeho pracovní náplně zejména patřilo: tvůrčí řešení nejsložitějších koncepčních a normotvorných úkolů zabezpečení obrany státu v otázkách mobilizační pohotovosti státu a zákona 219/1999 Sb., se součinnostními vazbami na příslušné orgány státní správy, koordinace řízení otázek obrany státu, plánování výstavby AČR, její mobilizace a doplňování a velení v celém komplexu, podílení se na tvorbě ucelených zákonných norem a jejich obhajobě v příslušných legislativních orgech v oblasti své působností, tvůrčím způsobem rozpracování teoretické zásady vojenské strategie a operačního umění, zabezpečení těsné vazby s institucemi strategického řízení ministerstva obrany, s výzkumnou a vývojovou základnou vysokými vojenskými školami a odpovídajícími zařízeními armád států NATO, posuzování návrhů programů a koncepcí dlouhodobého vývoje celospolečenského systému s důrazem na zabezpečení obrany státu, koordinace práce součástí GŠ AČR a sekce k realizaci opatření vyplývajících z potřeb zabezpečování obrany státu a koordinace přípravy plánování a realizace zahraničních aktivit v působnosti sekce (srov. č. l. 1345 spisu). Podle „Popisu funkční náplně zaměstnance Ing. R. R.“ do jeho pracovní náplně zejména patřilo: tvůrčím způsobem koncepčně řídit nejsložitější úkoly plánovitého rozvoje AČR v souladu s realizací cílů výstavby sil, zvyšováním operačních schopností AČR a uplatňováním národních požadavků k zabezpečování obrany státu, řídit zpracování zásadních koncepčních dokumentů rozvoje AČR a stanovení priorit a principů jejího rozvoje s výstupy na resortní orgány, jakož i ústřední orgány státní moci a správy, řízení zpracování Dotazníku obranného plánování a Dotazníku EU v rámci GŠ AČR a činnost při procesu přijetí, realizace a akceptace cílů výstavby sil a podílet se na zpracování národních stanovisek k návrhům Aliance, řídit zpracování analýz a podkladů pro implementaci strategických koncepčních dokumentů NATO do podmínek AČR, v rámci své působnosti zastupovat zájmy resortu obrany při mezinárodních jednáních s orgány NATO, uskutečňování součinnosti s orgány státní moci a správy, řízení přípravy stanovisek a podkladů pro tato jednání (srov. č. l. 1346 spisu).
Z těchto funkčních náplní, jakož i z dalších důkazů obsažených ve spise, které byly již shora zmíněny, vyplývá, že oba obvinění Ing. R. M. a Ing. R. R. plnili úkoly jako vojáci ve vrcholném organizačním útvaru Ministerstva obrany České republiky zaměřeném v podstatě na rozpracování obranné a vojenské strategie České republiky do podmínek Armády České republiky a na plánování výstavby sil v rámci Armády České republiky. Nikoliv tedy na nákupy materiálu. K nákupům materiálu měli vytvořen podřízený odborný aparát. Úkony spojené s nákupy předmětného propagačního materiálu tvořily jen podružnou součást jejich pracovní činnosti. Z těchto důvodů lze uzavřít, že oba obvinění nebyly osobami, které by měly zvlášť uloženou povinnost opatrovat a spravovat majetek poškozeného, a z tohoto důvodu obvinění Ing. R. M. a Ing. R. R. neměli ani zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty předmětného přečinu podle § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a proto uvedený znak přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku svým jednáním nemohli naplnit.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 228 odst. 1, § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, které použil v napadeném rozsudku a v řízení mu předcházejícím odvolací soud, a to v neprospěch obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. Postupem podle ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 To 367/2012, ve výroku, jímž bylo znovu rozhodnuto za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. o vině a trestu obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. a o náhradě škody a o zamítnutí odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud sám hned ve věci rozhodl tak, že obviněné Ing. R. M. a Ing. R. R., zprostil obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 1 ZT 464/2008, podle níž měli ve výroku uvedenými skutky spáchatobviněný generálmajor Ing. R. M. dílem samostatně a dílem formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.),aobviněný brigádní generál Ing. R. R. trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.), neboť takto bylo jednání obviněných kvalifikováno původně v obžalobě.
O zproštění obou obviněných obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud na základě shora zhodnocených důkazů a zejména proto, že na rozdíl od Městského soudu v Praze neshledal u obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R. naplněnu subjektivní stránku přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že oba obvinění v průběhu trestního řízení opakovaně popřeli své úmyslné zavinění, navíc z výpovědí slyšených svědků, které byly shora podrobně citovány, nevyplývá, že by obvinění byli, byť srozuměni s tím, že nákupem propagačního materiálu by mohli porušit své povinnosti a že by tím mohli způsobit jakoukoli škodu (§ 15 tr. zákoníku). Z předestřených svědeckých výpovědí je rovněž zřejmé, že neexistoval předpis, který by bránil obviněným v nákupu propagačního materiálu. Stejně tak nebylo možné na základě provedených důkazů dovodit, jak tvrdil Městský soud v Praze, že by obvinění věděli, že jimi zakoupené předměty jsou pro zajištění obrany státu a pro fungování SPS nepotřebné, zvláště když se jednalo o věci určené k propagaci Armády České republiky, přičemž jejich povaha takové určení nevylučovala. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že provedené dokazování právě s ohledem na zdůrazněné skutečnosti, se kterými se zejména odvolací soud náležitě nevypořádal, neumožňuje dovození úmyslného zavinění obviněných Ing. R. M. a Ing. R. R., a to ani pokud jde o nepřímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Dále se odvolacímu soudu ani nepodařilo získat dostatečné podklady pro nepochybné stanovení způsobené výše škody, neboť Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že provedenými důkazy nebyla prokázána způsobená škoda, která musí dosahovat škody nikoli malé (srov. § 138 odst. 1 tr. zákoníku), a proto odvolací soud neměl ani dostatečný podklad pro přiznání náhrady způsobené škody poškozené České republice – Ministerstvu obrany ČR ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř., na základě něhož rozhodl o uplatněnému nároku poškozeného státu na náhradu škody. Přitom Nejvyšší soud uzavřel, že ani případné doplnění dokazování a nové hodnocení důkazů na těchto závěrech v projednávané trestní věci již nemůže nic změnit. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud sám obviněné Ing. R. M. a Ing. R. R. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. V návaznosti na tento zprošťující výrok Nejvyšší soud podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou Českou republiku – Ministerstvo obrany České republiky s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Š á m a l , Ph. D.
Diskuze k článku ()