V nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2108/14 se můžeme dočíst, že dobré mravy vystupují jako nejzazší korektiv autonomie vůle. Nebylo-li by autonomie vůle, nebylo by možno uvažovat ani o mravnosti. "Ani Eva by se nemohla dopustit prvotního hříchu, nemohla-li by se rozhodnout okusit jablko ze stromu uprostřed Ráje." říká Ústavní soud a odsuzuje jednání dotyčných jako nemravné.
Úkolem soudů je nalézt v rámci konkrétního ekonomicko-právního vztahu jeho těžiště tak, aby byl nalezen nejen optimální užitek pro smluvní strany, ale aby bylo dosaženo - je-li to samozřejmě možné - jistého rovnovážného stavu ("bliss point"). Soudy tedy musí zjistit, co strany realizací smluvního vztahu sledovaly, čeho ve výsledku bylo dosaženo a zda lze takový výsledek považovat za spravedlivý.
Dotyční družstu poskytli půjčku 1 milion Kč, aby družstvo mohlo v roce 1997 nakoupit nemovitost obsahující byty od jejich tehdejšího vlastníka - Teplárny Brno. Tyto byty mělo následně převést na nájemce, kteří se složili na zbytek kupní ceny - kromě pěti, jejichž "výpadek" byl sanován právě zmíněnou půjčkou. Tato půjčka, s úrokem 14%, měla zároveň představovat kupní cenu podle smlouvy o smlouvě budoucí na část předmětné nemovitosti. Jelikož cena podílu na nemovitosti představovala cca 48% jistiny, odměna za zapůjčení by de facto představovala 62% částky, a v tom shledal Ústavní soud hrubý nepoměr plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá smluvní strana.
Ačkoliv hrubý nepoměr plnění sám o sobě nepředstavuje jednání v rozporu s dobrými mravy, ve spojení s dalšími okolnostmi případu tomu tak již bylo.
Další okolnosti případu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()