Předběžné opatření: zásah do autorských práv versus zásah do svobody projevu

Soudy musí již v rámci řízení o nařízení předběžného opatření pečlivě zvážit jeho nezbytnost a důvodnost v případě, kdy na jedné straně stojí tvrzený zásah do autorských práv a na straně druhé zásah do svobody projevu a veřejný zájem na informování veřejnost.

Právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům
Foto: Fotolia

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) vyhověl ústavní stížnosti Greenpeace Česká republika, z.s. a zrušil usnesení Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces a právo na svobodu projevu podle čl. 36 odst. 1, čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel před Vánoci roku 2018 v rámci své kampaně kritizující ČEZ, a.s. (v tomto řízení v postavení vedlejšího účastníka) za jeho přístup k výrobě elektrické energie, především v otázce využívání fosilních paliv (černého a především hnědého uhlí) zpracoval dva předvánoční spoty původně vytvořené pro vedlejšího účastníka třetí osobou. Konkrétně ve spotu zachoval zvukovou stopu a občasně nahradil původní obraz záběry na poškozené, suché a vykácené lesy a lesní požáry, které byly doplněny popisem: „Spaliny z uhlí firmy ČEZ škodí stromům. A způsobují změny klimatu, které vysušují lesy. Výsledkem jsou lesní požáry.“ Vedlejší účastník v únoru 2019 podal žalobu, kterou se domáhal, aby se stěžovatel zdržel užití audiovizuálního díla a uveřejnil omluvu za jeho užití. Argumentoval přitom zejména tím, že v souvislosti s úpravou a šířením díla došlo k porušení jeho autorských práv a práv s nimi souvisejících. Současně podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal, aby stěžovatel odstranil dílo ze svých facebookových stránek a zdržel se jeho užití. Městský soud v Praze ještě téhož dne návrhu vyhověl, přičemž nařízení předběžného opatření s odkazem na § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neodůvodnil. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesení městského soudu potvrdil. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, čímž porušují jeho právo na spravedlivý proces, a dále, že představují zásah do práva na svobodu projevu, jehož důsledky nelze později odstranit.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jeden ze základních rysů spravedlivého (řádného) procesu představuje požadavek na řádné odůvodnění. Pokud v rozhodnutí řádné odůvodnění chybí, zapříčiňuje to nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také protiústavnost; nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 113/02). Nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí Ústavní soud považuje za důvod k jejich zrušení (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, II. ÚS 1842/12 či sp. zn. III. ÚS 1836/13). Ústavní soud zdůrazňuje výjimečnou povahu a nutnost ústavně konformní interpretace ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., které pro usnesení, jimiž se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, upravuje výjimku z obecné odůvodňovací povinnosti.

Ústavní soud shrnul své závěry následovně. Může-li být důsledkem nařízení předběžného opatření omezení ústavně zaručeného práva na svobodu projevu ve smyslu čl. 17. odst. 1 a 2 Listiny, bylo povinností soudů odůvodnit, jaké úvahy jej vedly k závěru, že nařízení předběžného opatření a tedy omezení svobody projevu, je v daném případě nezbytné (ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny).

V případě tzv. licence pro karikaturu a parodii upravené v § 38g autorského zákona, které bývají též autorskými díly, nabývá na významu jejich sdělení a s tím související svoboda projevu, neboť vyjádření názoru je zpravidla primárním účelem karikatury a parodie. Již v rámci řízení o nařízení předběžného opatření jsou tedy soudy povinny pečlivě zvážit jeho nezbytnost a důvodnost v případě, kdy na jedné straně stojí tvrzený zásah do autorských práv a na straně druhé zásah do svobody projevu (k jejíž ochraně slouží právě ustanovení § 38g autorského zákona) a veřejný zájem na informování veřejnosti.

Soudy fakticky prejudikovaly konečný výsledek sporu, neboť v důsledku napadených rozhodnutí byla svoboda projevu stěžovatele fakticky znemožněna. I pokud by pak v rozhodnutí ve věci samé vyložily dotčená ustanovení autorského zákona jinak, než jak to učinily v napadených usneseních, zásah do svobody projevu stěžovatele nelze již napravit.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články