Odměna advokáta ustanoveného v civilním řízení ex offo. Výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení. Princip "legitimního očekávání"

Nález ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 2801/11

Bez ohledu na to, že nález Ústavního soudu ruší rozsudek soudu obecného proto, že ten aplikoval již neexistující (Ústavním soudem zrušenou) "přísudkovou" vyhlášku č. 484/2000 Sb., jde o rozhodnutí zajímavé a zobecnitelné. Týká se totiž problematiky odměny advokáta ex offo, a tedy takzvaného "práva chudých", které bude zvláště po 1. 1. 2014, kdy nabudou účinnosti rozsáhlé legislativní změny v oblasti civilního práva, čím dál aktuálnější.

Ustanovený advokát se ocitá v situaci, kdy je jeho "klientem" stát a má od něj zásadně právo na mimosmluvní odměnu vypočtenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.; vzniká mu legitimní očekávání, že jeho odměna za poskytnutí právních služeb bude posléze v souladu se zákonem vypočtena na základě advokátního tarifu. Pokud stát není schopen zavést a prostřednictvím obecných soudů používat uspokojivou a předvídatelnou právní úpravu odměňování ustanovených advokátů, oslabuje tak základní právo jednotlivců na právní pomoc, neboť nejistá či neadekvátně nízká odměna je bezpochyby způsobilá mít demotivující účinky na práci advokáta (stejně jako kohokoli jiného) a její kvalitu. I z tohoto důvodu musí tedy obecné soudy měly přistupovat obzvlášť obezřetně k odklonům od základního pravidla odměňování ustanovených zástupců, tj. odměňování v souladu s ustanoveními advokátního tarifu; jinak je jejich postup nepředvídatelný, a tedy protiústavní.