Právo na zákonného soudce a řádné odůvodnění rozhodnutí o změně senátu

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) částečně vyhověl ústavní stížnosti a zrušil výrok II. usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Rozhodnutí soudu o nekalé soutěži
Foto: Fotolia

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal proti České republice zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových náhrady škody ve výši 200 milionů korun, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obvodní soud pro Prahu 2 samosoudkyní rozhodl mezitímním rozsudkem, že základ žalobního nároku je dán. K odvolání Ministerstva financí Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I).  Tento postup odůvodnil několika zásadními procesními i věcnými pochybeními obvodního soudu. Zároveň nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný senát obvodního soudu (výrok II). Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že odvolací soud nedostatečně a v rozporu se základními pravidly soudního řízení odůvodnil změnu soudce. 

Ústavní stížnost je v části, směřující proti výroku II usnesení odvolacího soudu nařizujícímu změnu senátu (soudce), důvodná.

Odvolací soud rozhodnutí o změně senátu (samosoudce) soudu prvního stupně odůvodnil pouze obecným odkazem na závažné vady, k nimž mělo dojít v řízení před soudem prvního stupně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že „[s]oučasně v souladu s § 221 odst. 2 o. s. ř. dospěl k závěru, že s ohledem na závažné vady, k nimž v řízení došlo, spočívající ve vadách odůvodnění napadeného rozsudku, nesprávné identifikaci předmětu řízení, jakož i jednání s nesprávnou organizační složkou státu, je nezbytné rozhodnout tak, že se věc nařizuje k projednání a rozhodnutí jinému senátu Obvodního soudu pro Prahu 2.“ 

Ústavní soud již dříve konstatoval, že změna soudce má povahu mimořádného kroku odůvodněného vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudce tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat (nález sp. zn. IV. ÚS 956/09). V nálezu sp. zn. IV. ÚS 170/08 pak uvedl, že sám výčet závažných vad, jichž se měl soud prvního stupně dopustit, bez uvedení důvodů, z nichž je odvozena obava, že další řízení před týmž soudcem nebude splňovat parametry spravedlivého (řádného) procesu, nahlíženo z hlediska ústavněprávního, nepostačuje. Absence příslušného odůvodnění pak zakládá porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť odnímá věc původně určenému soudci, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady.

Ústavní soud zdůrazňuje, že důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé neshledal a nadto stěžovatel v tomto směru ani žádné námitky nevznesl. 

Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, a to stejnému senátu, resp. samosoudkyni, která věc rozhodovala poprvé.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu č. TZ 74/2020

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články