Rovnováha mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti

Ústavní soud především řekl, že v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci, avšak některé otázky, které je třeba brát v potaz, výslovně vyjmenoval:

• povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud)
• obsah výroku (např. zda jde o projev “politický” či “komerční”)
• forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární)
• postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou - typicky “hvězdy showbyznisu”)
• zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby
• chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama “vyprovokovala” či jak se posléze ke kritice postavila)
• kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.)
• kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil)

V daném případě se sice ukázalo, že napadený výrok byl skutkovým tvrzením, které nebylo zcela pravdivé, avšak bylo racionálně založeno na veřejně dostupných podkladech, o jejichž správnosti neměl jejich autor důvod pochybovat. Nebylo prokázáno, že by si autor výroku počínal nedbale či neslušně, a proto se Ústavní soud přiklonil na jeho stranu.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde