Na začátku by bylo rozhodně dobré vycházet ze dvou jednoduchých premis. Za prvé, s právem je to třeba jako s autem, také si ho už dnes nikdo neopravuje sám… takže je vhodné vyhledat odborníka, tedy právníka. A za druhé, žádný právník nemá v malíčku celý právní řád. Vždyť s právníky je to jako s lékaři - s bolavým kolenem také nejdete k zubaři nebo nečekáte, že brýle vám předepíší na krčním. Proto je třeba se obrátit na toho, kdo dědickému právu rozumí.
Když se i přes tyto „moudré premisy“ pustíte do psaní závěti sami, na první problém narazíte možná už v první větě „ze svého majetku odkazuji …“. On je totiž velký rozdíl mezi tím, zda z někoho uděláte svého dědice nebo jestli rozhodnete, že ten „někdo“ nabude jen „odkaz“. Kdo nabývá odkaz, není vaším dědicem, jen jednou za dědici přijde a bude po nich chtít, aby mu z vašeho majetku vydali třeba obraz, který jste mu „odkázali“. Takže dnes už raději „neodkazujme“, ale ustanovujme dědicem.
Nebo třeba, budete-li chtít, aby vnuk nabyl váš majetek teprve až bude dospělý, lze to jistě zařídit, ale není to zdaleka tak jednoduché, jak se zdá. Dokonce mu můžete přivodit velké potíže, když to neuděláte správně. Ono sice snadno lze do závěti napsat „můj vnuk Jan Novák nabude dědictví teprve až dosáhne věku 18 let…“. Když ale nenapíšete, komu má budoucí majetek vnuka Jana patřit v době od vaší smrti do jeho osmnáctin, muže se stát, že skončí na řadu let v rukou některého z příbuzných, kterému byste jej rozhodně svěřit nechtěli. Nebo se o něj bude starat stát, což jistě také není příjemná představa. Správné vyřešení takového opomenutí kupodivu neřeší ani zákon, ani ho dosud nerozlouskla soudní praxe.
Co z toho všeho vyplývá? Doby, kdy jednoduchou závěť uměl napsat každý a se složitou vám poradil pan lékárník, pan farář nebo řídící učitel jsou dávno pryč a zřejmě se hned tak nevrátí. Přirozené povědomí o právu zaniká rychle, ale znovu se tvoří velmi dlouho. Nezbývá tedy než sepsání závěti dnes raději nechat na právnících a věřit, že zase jednou přijde doba, kdy běžné právní úkony zvládne spontánně a bez učení skoro každý. Předpokladem toho je však dlouholetá neměnnost občanského zákoníku.
Diskuze k článku ()