Ochrana osobních údajů a spravedlnost

15. května rozhodoval německý nejvyšší soud spor o přípustnosti důkazu - záběry kamer umístěných v automobilu. Stěžejní otázkou sporu bylo, zda je možné použít důkaz, který zasahuje do osobnostních práv jiných osob.

soudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou

Stojí zde tedy proti sobě zájem na ochraně osobnostních práv natáčených osob na straně jedné a zájem na objasnění skutečného stavu, tedy pravdy, na straně druhé. Je nasnadě, že podobnou otázku budou soudy s rozvojem technologií řešit stále častěji a ve stále širším okruhu práva.

Co je prvotní? Zjistit pravdu a podle pravdy rozhodnout nebo pravdu znát, ale nebrat ji v potaz proto, že se pravda na světlo boží dostala relativně nesprávnou cestou? Je to možná otázka více filozofická než právní, a odpověď na ni nemusí být jednoduchá a jednoznačná.

Podstatné zřejmě bude, za jakých okolností předmětný důkaz vznikl. Pokud by se jednalo o situaci, kdy má řidič automobilu zapnutou kameru, která monitoruje průběh jízdy, přičemž pochopitelně zaznamenává i jiná vozidla či osoby bez jejich souhlasu a aniž by o tom jiné osoby věděly, avšak bez jakéhokoliv dalšího úmyslu, pouze tedy z opatrnosti, mám za to, že takový záznam použitelný jako důkaz je. Vznikl totiž nezakrytě, nebyl pořízen podloudně a v případě například dopravní nehody nebo i dopravního přestupku vypovídá objektivně o nastalé situaci. Není zkreslen a pomáhá odhalit pravdu.

Je však jasné, že záznam, který je pořízen bez souhlasu, nemusí a někdy ani nemůže být jako důkaz připuštěn. Pokud je záznam pořízen s vědomím, že druhá osoba bude vmanipulována do situace, ve které se bude vyjadřovat tak, že jí tato skutečnost bude v budoucím sporu k tíži, či dokonce ve chvíli, kdy je k obdobnému násilí donucena, jako důkaz být připuštěn nesmí. Jednoduše proto, že nevypovídá pravdu.

Jako důkaz by měl být připuštěn takový záznam, který je bezpochyby objektivní, nebyl pořízen se zlým úmyslem a vede soud ke zjištění skutečného stavu věci. Pokud na takovém záznamu budou zachyceny i jiné osoby bez jejich souhlasu, pak jejich zájem na ochraně osobnostních práv nemůže být nadřazen nad zájem spravedlnosti. Nebylo by totiž správné, aby nebylo spravedlnosti dosaženo pouze z toho důvodu, že soud nemůže shlédnout záznam inkriminované události proto, že by se taková skutečnost mohla, a to ještě pouze hypoteticky, dotknout osob, které jsou na záznamu zachyceny. Tím méně pak může být dotčena osobnost pachatele, neboť ten se dopustil protiprávního jednání a neměl by být odpovědnosti zbaven jen proto, že někdo jeho protiprávní jednání, bez jeho souhlasu, zaznamenal.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

O důstojnosti
Šárka Hájková

O důstojnosti

V sobotu jsem zhlédla přímý přenos posledního rozloučení s manželem britské královny. Sice jsem si jako malá hrála na princeznu, v současnosti bych nezhrdla bydlením na nějakém menším, stylovém zámečku a občas, vlastně čím dál častěji, si říkám, že by vůbec nebylo špatné mít v čele země noblesního a čestného aristokrata.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu