Hromadné žaloby lze podávat ve většině evropských států, a to například u nároků, které vzniknou spotřebitelům nekalým či protiprávním jednáním podnikatelů, u nároků vzešlých z porušení práva životního prostředí nebo v pracovněprávních vztazích.
"Tyto nároky jsou specifické tím, že zpravidla samostatně nedosahují vysoké výše. Náklady případného soudního řízení by tak výrazně převýšily hodnotu vymáhaného plnění. Z tohoto důvodu nejsou mnohdy dotčenými osobami ani uplatňovány," sdělilo ministerstvo v předkládací zprávě.
Jako příklad uvedlo nezákonné bankovní poplatky, některé praktiky mobilních operátorů, tzv. aféru dieselgate, rozdílnou kvalitu potravin ve státech EU nebo problémy s tzv. šmejdy - tedy s obchodníky využívajícími nekalých praktik zaměřených zejména na seniory. "Existuje nespočet obdobných případů, kdy výrobci či podnikatelé těží ze svého postavení silnější strany a mnohdy vědomě produkují zboží či služby, které nejen nevykazují patřičnou kvalitu, ale dokonce působí osobám újmu," podotkli autoři návrhu.
Na příkladu dieselgate, tedy obcházení emisního měření u dieselových motorů, ministerstvo vyčíslilo, že díky hromadné žalobě na automobilku by výrazně ušetřil i stát. Podle ministerstva v ČR bylo prodáno 165.000 vozů s podvodným softwarem. Jestliže by všichni vlastníci těchto aut vedli proti automobilce jediný hromadný spor o odškodnění místo sporů individuálních, bylo by to pro stát podle úřadu vzhledem k uspořeným nákladům na soudech o téměř 900 milionů Kč levnější. U individuálně vedených sporů navíc vzniká riziko, že v nich soudy nebudou rozhodovat jednotně. Hromadné žalobě by se věnoval jen jeden soudce a jediný advokát, dokazování by se provádělo jen jednou.
Podle návrhu ministerstva by jednotliví členové skupiny žalobců mohli se soudem komunikovat jen prostřednictvím zástupce skupiny nebo jeho advokáta. Nemohli by tak například vzít žalobu zpět, zůstalo by jim ale právo být u soudu slyšen. Náklady na kolektivní spor by financoval advokát skupiny, který by v případě úspěchu skupiny nedostával běžnou odměnu podle tarifu, ale procentuální podíl z vysouzené částky.
Rozsudek by zněl na celkovou částku, kterou by žalovaný musel složit na soudem určené místo, například do advokátní úschovy. Po složení částky by měli členové skupiny určitou lhůtu na to, aby se přihlásili o svůj nárok. Zbylé složené peníze by připadly státu.
Princip hromadné žaloby má řadu kritiků, kteří upozorňují na možnost jeho zneužití. Nelíbí se jim mimo jiné to, že by někdo projednával nároky jiných lidí proti jejich vůli. Vycházejí z toho, že pokud někdo svůj nárok nežaluje, zřejmě jej žalovat ani nechce, což je jeho právo. Ministerstvo ale poukazuje na to, že každý z účastníků bude moci z hromadného řízení vystoupit a soudit se individuálně, případně se o hromadně vymožený nárok následně nepřihlásit. Odpůrcům novinky vadí i to, že členové skupiny by se o hromadném řízení nemuseli dovědět. Ministerstvo chce proto zřídit centrální databázi, kde budou soudy povinně uveřejňovat informace o hromadných řízeních.
Diskuze k článku ()