Stanovisko Unie obhájců ČR č. 7/2014 k případu pana K. L.

Případ ilustruje nikoliv ojedinělou situaci, kterou lze charakterizovat ze strany obhajoby slovem bezmocnost a ze strany obžaloby slovem svévolnost. Typicky jde o případy, kdy obhajoba od samého počátku trestního stíhání tvrdí a konkrétními argumenty dokládá, že čin, kterého se měl stát, nemá všechny znaky trestného činu. Těmito argumenty se však obžaloba (ba někdy ani soud) nezabývá.

Foto: Fotolia

V popsaném případě se obhajobou předkládanými argumenty detailněji zabýval až odvolací soud, po téměř 2 letech od zahájení trestního stíhání. Nakonec byla věc postoupena do přestupkového řízení, v němž věcně a místně příslušný správní orgán dospěl k závěru, že čin není ani přestupkem. A to po více než 2 letech od zahájení trestního stíhání, provedené domovní prohlídce a prohlídce na pracovišti obviněného za účasti jeho kolegů. Trestním stíháním byl závažným způsobem narušen soukromý a osobní život obviněného, který byl zostuzen a dehonestován v očích svých blízkých a spolupracovníků. Na základě probíhajícího trestního stíhání s ním v té době ukončila dlouholetý vztah jeho tehdejší partnerka. Z dopadů na svou psychiku se obviněný vzpamatovává dodnes.

Poznámka: na žádost obviněného K. L. (dále jen „obviněný“) je popis případu anonymizován tak, aby nebylo možné ztotožnit jeho osobu.

I. Popis případu

  1. V roce 2011 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného (Č.j. KRPS-8911-62/TČ-2011-010381) pro trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle ustanovení § 270 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále „TrZ“). Uvedeného trestného činu se měl obviněný dopustit tím, žev blíže nezjištěné době v březnu roku 2011, z místa svého trvalého bydliště prostřednictvím svého osobního počítače nabízel na internetu produkt v podobě paměťového média s USB připojením, jež obsahovalo aplikační software k úpravě herního zařízení Sony Playstation PS3, včetně odkazu s návodem k postupu užití. Toto zařízení mělo (podle názoru policejního orgánu) sloužit k přímému cílenému překonávání ochrany herních konzolí proti užití tzv. pirátských médií a umožňovat spouštění nelegálních rozmnoženin CD/DVD s různým herním softwarem nebo ukládání datových souborů z nelegálních rozmnoženin nosičů na pevný disk herní konzoleObviněný zároveň v březnu 2011 prodal svědkovi A. B. jeden kus uvedeného produktu za cenu 300 Kč, přičemž následující den byl při domovní prohlídce v místě jeho trvalého bydliště zajištěn jeden další kus tohoto produktu. Dlužno dodat, že další bezvýsledná prohlídka proběhla na pracovišti obviněného za asistence jeho kolegů.

  2. Za tento skutek byl obviněný soudem I. stupně shledán vinným výše uvedeným trestným činem (rozsudek Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 4T 77/2012). Usnesením odvolacího soudu (Krajský soud v Praze, sp. zn. 12 To 48/213) byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla postoupena příslušnému orgánu k možnému projednání přestupku. Věc se stihla projednat v zákonné lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku, avšak přestupkové řízení bylo zastaveno, neboť popsané jednání nebylo shledáno přestupkem ani jiným správním deliktem (rozhodnutí Magistrátu města Kladna, sp. zn. P796/13/Do).

  3. Obhajoba již od počátku řízení poukazovala na skutečnost, že ze strany orgánů činných v trestním řízení není ani tvrzeno naplnění všech znaků uvedeného trestného činu. Skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení § 270 odst. 1 TrZ totiž naplní mimo jiné ten, kdo neoprávněně a nikoli nepatrně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, přičemž tyto podmínky musejí být splněny kumulativně.

  4. Ke znaku neoprávněně obhajoba poukazovala na skutečnost, že k porušení zákona s největší pravděpodobností vůbec nedošlo, neboť ochrana herních konzolí proti užití software, který není aprobován výrobcem konzole, je především obchodní taktikou výrobce. Případné „odemčení“ konzole pro instalaci jiného software pak nemůže být považováno za porušení zákona.

  5. V daném případě se zároveň jedná o trestněprávní normu s blanketní dispozicí, která odkazuje na zákon upravující práva k autorskému dílu, tedy na zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AutZ“). V ustanovení § 43 AutZ je upravena tzv. nepřímá ochrana autorského práva – technické prostředky ochrany práv. Ochrana technických prostředků ochrany práv proti jejich obcházení spočívá ve stanovení zvláštních autorskoprávních deliktů, které jsou nezávislé a nepodmíněné na samotném porušení či ohrožení autorského práva. Není tedy chráněno dílo přímo, ale technické prostředky, které slouží k ochraně díla. Podle ustanovení § 43 odst. 2 AutZ do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo vyrábí, dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, propaguje prodej nebo pronájem nebo drží k obchodnímu účelu zařízení, výrobky nebo součástky nebo poskytuje služby, které:

a) jsou za účelem obcházení účinných technických prostředků nabízeny, propagovány nebo uváděny na trh,

b) mají vedle obcházení účinných technických prostředků jen omezený obchodně významný účel nebo jiné užití, nebo

c) jsou určeny, vyráběny, upravovány nebo prováděny především s cílem umožnit nebo usnadnit obcházení účinných technických prostředků.

  1. Ze strany orgánů činných v trestním řízení nebyly náležitě objasněny nejen výše uvedené pojmy neoprávněně anikoli nepatrně, ale dokonce ani jednotlivé znaky uvedeného autorskoprávního deliktu. Jazykovým výkladem slov“vyrábí, dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, propaguje prodej nebo pronájem nebo drží“ ve spojení s množným číslem „zařízení, výrobky nebo součástky“ lze totiž dospět k závěru, že se jedná o delikt hromadný, kdy jediný útok k naplnění skutkové podstaty nestačí.[1] Skutková podstata deliktu podle § 43 odst. 2 AutZ vyžadujemnohost útoků, obviněný by tak musel prodávat více uvedených výrobků než pouze jeden. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že popsaným jednáním by nebyla naplněna ani skutková podstata korespondujícího přestupku či jiného správního deliktu podle § 105a až 105c AutZ, natož uvedeného trestného činu.

  2. Avšak ani policejní orgán, ani dozorující státní zástupkyně, Mgr. Klára Loudová (v usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně o zamítnutí stížnosti, sp. zn. 1 ZT 189/2011) a následně Mgr. Margareta Šrámková (v obžalobě), ba ani soud I. stupně se ve svých rozhodnutích otázkou, zdali v intencích námitek obhajoby k naplnění všech těchto znaků trestného činu či některého z autorskoprávních deliktů došlo, nezabývali. Skutečnost, že by mohlo jít o jednání neoprávněné, dovodil ve svém usnesení teprve odvolací soud. Zároveň však odmítl, že by intenzita zásahu byla nikoli nepatrná.

II. Rozhodující právní závěry případu

  1. Z rozhodnutí odvolacího soudu: „Pochybnosti právem vzbuzovalo vyřešení otázky, zda byl naplněn také znak „nikoli nepatrně“, tedy zda byla dána zákonem předpokládaná intenzita uvedeného jednání. Ani odvolací soud se nemohl s okresním soudem ztotožnit v tom, že za dané situace mohlo být zařízení bez dalšího používáno i dalšími adresáty, neboť stejně je tomu i v případě CD nosičů, ať již zvukových či s filmovým záznamem, jakož i v případě dalších obdobných médií. V tomto konkrétním případě je však možno mít za prokázáno toliko to, že obviněný za uvedeným účelem nabízel jediné zařízení za 300 Kč, druhé zařízení bylo u něj nalezeno doma a ani případné bezpečné zjištění o existenci třetího zařízení (to však zůstalo poněkud ve fázi dohadů) nemůže v případě osoby, která doposud žila naprosto řádným způsobem života, vyloučit možnost, že se jednalo pouze a toliko o to, že chtěla nabídnout jiné osobě jeden kus uvedeného (možná přebytečného) zařízení (jehož držení primárně nelegální není) právě k účelu, který již byl shora opakovaně zmiňován. Nebylo prokázáno, že by snad obžalovaný takto obchodoval ve větším rozsahu (resp. obžaloba mu to ani nekladla za vinu) apod.

  2. Za této situace tedy podle názoru odvolacího soudu nebyl naplněn znak předmětného přečinu, který předpokládá určitou intenzitu, a proto v jednání obžalovaného nelze za dané konkrétní situace spatřovat předmětný přečin.“ 

III. Veřejně vznášené dotazy nejvyššímu státnímu zástupci JUDr. Pavlu Zemanovi

  1. Z usnesení odvolacího soudu je zjevné, že se orgány činné v trestním řízení, s výjimkou odvolacího soudu, nezabývaly otázkou, zdali tvrzený skutek vůbec naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 270 odst. 1 TrZ. Pokud by tak učinily, k zahájení trestního stíhání obviněného a jeho následnému odsouzení soudem I. stupně by s největší pravděpodobností vůbec nedošlo. Nulovou společenskou závažnost tvrzeného jednání potvrdilo následně i rozhodnutí přestupkové komise, kterým došlo k zastavení přestupkového řízení.

  2. V popsaném případě byly navíc provedeny domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor (a to dokonce na pracovišti obviněného), čímž byl závažným způsobem narušen soukromý a osobní život obviněného, který byl zostuzen a dehonestován v očích svých blízkých a spolupracovníků. Na základě probíhajícího trestního stíhání s ním v té době navíc ukončila dlouholetý vztah jeho tehdejší partnerka. Z dopadů na svou psychiku se obviněný vzpamatovává dodnes.

  3. Z uvedených důvodů vznáší Unie obhájců nejvyššímu státnímu zástupci následující dotazy:

Považujete za pochybení, že se dozorující státní zástupce nezabýval konkrétně formulovanými námitkami obhajoby (1. oprávněností zásahu, zejména možností legálního užití zařízení, a 2. vztahem přestupku podle autorského zákona a trestného činu podle § 270 TrZ, zejména podmínka mnohosti útoků), a následně dokonce podal ve věci obžalobu, ačkoli ani v jednom z těchto rozhodnutí nebylo zváženo naplnění všech znaků trestného činu podle ustanovení § 270 odst. 1 TrZ?

Jaká opatření budou z takového chybného postupu dozorujícího státního zástupce vyvozena?

Budou náklady vynaložené na náhradu škody obviněného, vzniklou v důsledku nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., následně vymáhány i po dozorujícím státním zástupci?

IV. Stanovisko Unie obhájců

  1. Základním předpokladem zahájení trestního stíhání konkrétní osoby je alespoň vyšší míra pravděpodobnosti na straně orgánů činných v trestním řízení, že jimi popsaný skutek je trestným činem. Znamená to, že tyto orgány musí pečlivě zvážit, zdali došlo k naplnění všech znaků určitého trestného činu. Pokud i pouze jeden znak chybí, nemůže se o trestný čin jednat. Unie obhájců je přesvědčena, že v tomto konkrétním případě došlo k závažnému pochybení policejního orgánu, dozorujícího státního zástupce i soudu I. stupně, když rezignovali ke konkrétně formulovaným námitkám obhajoby posoudit, zdali byly naplněny znaky „neoprávněně“ a „nikoli nepatrně“ skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 270 odst. 1 TrZ. Takový způsob rozhodování je též v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, podle níž trestní odpovědnost pachatele lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Až teprve odvolací soud dovodil, že minimálně znak nikoli nepatrně naplněn nebyl. 

Stanovisko schváleno Prezidiem Unie obhájců dne 4. 11. 2014.

Unie obhájců ČR
doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., viceprezident

 


[1] Obdobně je konstruována například skutková podstata trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) TrZ.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články