Bývalý ČESKÝ TELECOM, a.s., se porušení soutěžních pravidel dopustil v letech 2001 a 2002, když s téměř 3 000 podnikatelskými subjekty uzavřel smlouvy na poskytnutí cenových plánů. V těchto smlouvách se zákazník zavazoval provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů, který musel uhradit, i když objem hovorů plně nevyčerpal. Smlouvy také nemohly být zákazníkem vypovězeny před datem ukončení stanoveným ve smlouvě a zákazníci rovněž nesměli využívat hlasových služeb od jiného poskytovatele než společnosti ČESKÝ TELECOM. Nadto soutěžitel vůči některým zákazníkům uplatňoval individuální podmínky odlišné od podmínek standardních cenových plánů pro podnikatele a rovněž aplikoval programy Winback/Retence s cílem získat či udržet zákazníky na úkor konkurence.
Popsaným jednáním ČESKÉHO TELECOMU došlo k vytvoření bariéry pro rozvoj konkurence, ale i cenové diskriminaci podnikatelských subjektů, které s účastníkem řízení uvedené smlouvy neuzavřely. V daném případě získali jednotliví zákazníci od soutěžitele v dominantním postavení různé slevy či výhody za závazek odebírat služby či předem stanovené množství služeb, de facto tedy šlo o zakázané věrnostní rabaty. Za protisoutěžní jednání byla Úřadem uložena v roce 2004 sankce ve výši 81,7 milionů Kč.
O případu následně téměř osm let rozhodovaly správní soudy, které vydaly celkem pět rozsudků. Zatím poslední rozsudek Krajského soudu v Brně z dubna 2011 potvrdil věcně závěry ÚOHS o tom, že došlo ke zneužití dominance, avšak zrušil část o uložení sankce s tím, že výše pokuty není dostatečným způsobem odůvodněna. Úřad se tedy při dalším rozhodování věnoval především podrobnému výpočtu sankce, která byla ve druhostupňovém rozhodnutí z prosince 2012 stanovena na 91 909 700 Kč. Účastník řízení podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu, avšak soud dnes všechny žalobní námitky prohlásil za nedůvodné a rozhodnutí ÚOHS potvrdil.
Diskuze k článku ()