Ve stížnosti argumentovala tím, že si rádio pouštěla zaměstnankyně pouze pro svou potřebu při práci. V podobných sporech by měla justice podrobněji zkoumat konkrétní okolnosti, zdůraznil ÚS v nálezu.
Podle původního verdiktu krajského soudu firma při svém podnikání zpřístupňovala zákazníkům rozhlasové vysílání, a tím se obohatila na úkor mistrů zvuku, s jejichž asociací neměla licenční smlouvu. Firma v ústavní stížnosti tvrdila, že se hradecký soud vůbec nevypořádal s jejími argumenty - například s tím, že z provozu rádia neměla žádný přímý ani nepřímý obchodní prospěch.
Ochranná asociace zvukařů - autorů (OAZA) patří do skupiny takzvaných kolektivních správců autorských práv, podobně jako třeba známější Divadelní, literární a audiovizuální agentura Dilia a Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA). Oficiální uznání ministerstvem kultury si OAZA vynutila až na základě soudního rozsudku. Ministerstvo totiž zprvu zastávalo názor, že činnost zvukaře je v převážné míře technická a řemeslná, nikoliv umělecká.
Podle informací z loňského roku OAZA zastupuje bezmála 400 zvukařů. Chrání jejich autorská práva u hudebních i audiovizuálních děl. Výběr většiny poplatků pro asociaci v současnosti zajišťuje Intergram, další kolektivní správce autorských práv.
zdroj ČTK
Diskuze k článku ()