Stanovisko, které soud zveřejnil na svém webu, ovšem nemá zpětnou platnost. Dopadne jen na nově podané žaloby, nikoliv na ty, které už soudy řeší a ještě nevynesly konečná rozhodnutí. Dosavadní žadatelé tedy nepřicházejí o šanci na získání náhrady za nemateriální újmu.
Starší, nyní překonaný pohled ústavních soudců otevíral cestu k náhradě morální a citové újmy například odpíračům vojenské služby a dalším nezákonně vězněným lidem z období komunismu. Bývalý ústavní soudce František Duchoň jej vtělil do jednoho ze svých posledních nálezů, který se týkal jehovisty Vladimíra Waise. V nálezu uvedl, že pokud byl odsuzující rozsudek zrušen po datu přijetí úmluvy, má prý poškozený nárok na náhradu bez ohledu na to, kdy byl uvězněn.
Plenární stanovisko je prakticky jediný způsob, jak se může Ústavní soud odklonit od své dosavadní judikatury. Píše se v něm, že z hlediska časové působnosti úmluvy je rozhodující okamžik, ve kterém k zásahu došlo. Opačný výklad by znamenal porušení zákazu retroaktivity.
Ani při schvalování nového stanoviska nebyli soudci zcela jednotní. Odlišné stanovisko měl soudce Vladimír Kůrka. Další tři soudci, Jan Filip, Radovan Suchánek a Vladimír Sládeček, nesouhlasili s částí výroku, podle které se nové stanovisko netýká už podaných žalob na zaplacení zadostiučinění.
Diskuze k článku ()