Protože proti tomuto usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání, je podle Grosse platné usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání IPR, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla žaloba společnosti IPR zamítnuta. Ve věci šlo o 27 nemovitostí, z toho o tři bytové domy. IPR se domáhala jejich vlastnictví, soudy jí ale nevyhověly.

"Jsme moc rádi, že je tento konkrétní dlouholetý soudní spor mezi městem Rožnov a společností IPR u konce. V dalším sporu s IPR budeme bojovat dále (týká se budov ZŠ Záhumení a MŠ Koryčanské Paseky)," řekl starosta Rožnova Radim Holiš. Podle advokáta IPR Jiřího Bönische však hlavní spor ještě končit nemusí. "Je tady možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva. Klient o ní ví a zvažuje ji," řekl ČTK Bönisch.

Ve druhé kauze jde o určení vlastnického práva k budovám základní školy na Záhumení a mateřské školy na Koryčanských Pasekách. Město proti IPR podalo žalobu o určení vlastnictví v roce 2012, kterou ale okresní soud loni zamítl. Radnice se odvolala, Krajský soud v Ostravě jí vyhověl a věc Okresnímu soudu ve Vsetíně vrátil. Ten tak bude muset rozhodnout znovu.

Podle Bönische IPR ještě vede s městem spor o údajné dlužné nájemné za užívání zmíněných školních budov a také o vlastnictví budovy T klubu - kulturní agentury i pozemku pod ní. Podle advokáta má posledně zmíněnou věc na stole Nejvyšší soud.

Předmětem sporu je někdejší majetek Tesly Rožnov, rozdělené v roce 1992 do 14 nástupnických organizací. Součástí privatizačního záměru byl i závazek převést byty a další stavby či pozemky do vlastnictví radnice, o což se měla postarat jedna z nástupnických společností nazvaná Svas.

Město o majetek několik let pečovalo, poté se ale ozvala firma IPR, která zpochybnila náležitosti původního převodu. Hovořilo se například o tom, že smlouva nebyla orazítkována a zaregistrována státním notářstvím. Sporný majetek tak podle IPR město nikdy řádně nenabylo. Právě na IPR později firma Svas majetek znovu převedla, čímž začal letitý a složitý spor o určení vlastnictví.

Žaloba na určení vlastnictví se týkala bytových domů, ale i komunikací, pozemků či zeleně. IPR podala žaloby také na majitele 502 bytů, kteří je v mezičase nabyli od města. Po nálezu Ústavního soudu ale firma žaloby vzala zpět. Ústavní soud se tehdy zastal lidí, kteří v dobré víře získají majetek od nevlastníka. Soudní spor s radnicí trvá od roku 2003.