Cílem zveřejňovaných stanovisek NS je sjednocování judikatury v případech, kdy obecné soudy rozhodují, případně by mohly rozhodovat rozkolísaně. Vycházejí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Po smrti člověka přechází pietní ochrana osobnosti podle občanského zákoníku na manžela, partnera, případně děti či rodiče. Týká se to i práva udělit či neudělit souhlas se zásahem v podobě odběru DNA, pokud se k otázce zemřelý ještě za života sám nevyjádřil. Pokud chybí souhlas zemřelého i oprávněných pozůstalých, je vzorek jako důkaz nepřípustný, říká právní věta.
NS loni konkrétně řešil dovolání nejvyššího státního zástupce v kauze ženy, jež se snažila dosáhnout na dědictví po biologickém otci, a proto usilovala o popření otcovství svého matrikového otce. Soudní spor se táhnul od roku 2009, řešil jej Okresní soud v Berouně a Krajský soud v Praze, poslední dva roky pak spis ležel u Nejvyššího soudu.
Justice opakovaně zdůraznila morální rozměr věci. Matrikový otec celý život plnil své rodičovské povinnosti, žena jej oslovovala "tati", vedl ji k oltáři. Otcovství začala zpochybňovat až v okamžiku, kdy zjistila, že nebude dědit po svém biologickém otci, kterého znala spíše jako rodinného známého.
"Čistě majetkový zájem (...) nelze považovat za dostatečný důvod k zásahu do nastolených rodinných vazeb," stojí v loňském rozsudku senátu se zpravodajem Lubomírem Ptáčkem. NS také potvrdil, že pokud matrikový otec převážnou část ženina života zastával svou roli v rodině a plnil veškeré své povinnosti, není dán zájem na popření otcovství.
Justice se v kauze zabývala také otázkou posmrtného odběru DNA. Žena totiž vzorek navrhovala jako důkaz v řízení, soudy to nepřipustily, což bylo podle NS správné. "Jestliže zůstavitel sám za svého života neurčil, jak má být s jeho ostatky naloženo a nebyl ani získán souhlas osob oprávněných takový souhlas udělit, bylo svévolným odběrem vzorků DNA zemřelého zasaženo do práva na pietní ochranu osobnosti," uvedl Knötig.
Diskuze k článku ()