Místní poplatky – vybrané problémy v praxi - I. Zdroj: Jiří Šebesta, Právní prostor

Místní poplatky – vybrané problémy v praxi - I.

Příspěvek vás provede úskalími, s nimiž se obecní úředníci setkávají při správě místních poplatků. Vychází ze zkušeností veřejného ochránce práv a seminářů, které Kancelář veřejného ochránce práv pořádá pro obecní úředníky. Nejvíce se bude věnovat tématu nezletilých poplatníků místního poplatku a dále oprávnění promíjet poplatky, vymáhání poplatků a různým nedokonalostem současné právní úpravy.

Mgr. Barbora Kubíková

Mgr. Barbora Kubíková

Kancelář veřejného ochránce práv

Mgr. Barbora Kubíková

Kancelář veřejného ochránce práv

Nezletilý poplatník místního poplatku za komunální odpad

Poplatníkem místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je mimo jiné každá fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, a to bez ohledu na její věk, a tím případnou finanční nesoběstačnost.[1]

Již JUDr. Otakar Motejl v souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2008[2] doporučil Poslanecké sněmovně zakotvit zákonné ručení osob povinných výživou k nezletilým poplatníkům místního poplatku za komunální odpad.

Pokud totiž rodiče poplatek za dítě nezaplatili, nemohl správce poplatku (obecní úřad), než vyměřit poplatek dítěti a na něm jej vymáhat. Neměly-li děti postižitelný majetek, vyčkával s exekucí obvykle do jejich zletilosti. S ohledem na zastoupení dětí v daňovém řízení jejich zákonnými zástupci (rodiči) se děti o nedoplatcích dozvěděly často až při exekuci a čelily několikanásobnému zvýšení dluhu v podobě exekučních nákladů.

Zákonné ručení zákonných zástupců dítěte za zaplacení místního poplatku by správci poplatku umožňovalo vymoci nedoplatek na zákonných ručitelích (rodičích), jakmile by bylo zřejmé, že by vymáhání nedoplatku na dítěti bylo bezvýsledné.

Současně ochránce upozorňoval na povinnost správce místního poplatku oznámit tyto případy neplnění rodičovských povinností (správy a ochrany jmění dítěte) orgánu sociálně-právní ochrany dětí.[3] Ten mohl působením na rodiče zajistit zaplacení poplatku. Rodiny v hmotné nouzi nadto mohly na úhradu aktuálně splatného poplatku získat dávku pomoci v hmotné nouzi (takzvanou mimořádnou okamžitou pomoc).

Tento názor však zpochybnilo Ministerstvo financí, které je přesvědčeno o tom, že by správce místního poplatku oznámením porušil svou mlčenlivost podle daňového řádu. Rozpor se nepodařilo odstranit, ochránce však trvá na tom, že poslední věta ustanovení § 10 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí prolamuje mlčenlivost správce daně.[4]

Dne 29. dubna 2011 předložila skupina poslanců Poslanecké sněmovně návrh zákona, který mohl jako první situaci změnit. Počítal se zakotvením zákonného ručení rodičů. Na podzim roku 2011 Ministerstvo financí předložilo k připomínkám svou novelu. Část této předlohy převzali poslanci do svých pozměňovacích návrhů. Výsledkem bylo ustanovení § 12 zákona o místních poplatcích, podle něhož za zaplacení poplatku odpovídali společně a nerozdílně poplatník a jeho zákonný zástupce s tím, že pro případ nezaplacení se poplatek vyměří „jednomu z nich“. Přestože i Ministerstvo financí doporučovalo vyměřovat poplatek za rok 2013 (a pozdější) v zásadě rodičům, některé obecní úřady nadále vyměřovaly poplatky dětem.

Na to přijal dne 1. srpna 2014 dvě důležitá rozhodnutí Krajský soud v Brně. Zpochybnil do té doby uznávané pravidlo, že poplatníkem je i nezletilé dítě: „Ustanovení § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích …, je … třeba vykládat nikoli jako pravidlo vymezující osoby povinné platit poplatek, ve vztahu k nimž by měly pak nastupovat důsledky jejich nezaplacení, nýbrž jedině jako pravidlo vymezující počet osob, za které je třeba poplatek platit. Poplatková povinnost tak s odkazem na toto ustanovení nemůže primárně stíhat nezletilé osoby coby poplatníky, nýbrž jejich zákonné zástupce ‚za nezletilé osoby’.“[5] Dalším rozhodnutím zpochybnil vyměření poplatku (vykonatelnost platebních výměrů), byly-li doručeny zákonnému zástupci dítěte, jehož zájmy kolidovaly se zájmy dítěte: „Pokud tedy v posuzované věci zájmy zákonného zástupce mohly kolidovat se zájmy zastoupené žalobkyně, …, nemohlo být se zákonným zástupcem žalobkyně jednáno jako s osobou, jež je oprávněna v této věci žalobkyni zastupovat – předně jí tedy doručovat platební výměry určené žalobkyni coby … „poplatkovému subjektu“. Jejich doručení … tedy nelze pokládat za doručení řádné, jež by vyvolávalo řádné účinky doručení.“[6]

Nejvyšší správní soud[7] později odmítl závěr, že nezletilec není poplatníkem, podpořil však nemožnost zastoupení dítěte zákonným zástupcem, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy dítěte. Důsledkem doručování platebního výměru takovému zástupci je neexistence vykonatelného exekučního titulu.

Nyní se ještě Ústavní soud[8] bude zabývat návrhem Nejvyššího správního soudu na vyslovení protiústavnosti tehdejšího ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.[9] Jeho závěr by (již jen čistě teoreticky) mohl ovlivnit vykonatelnost dřívějších rozhodnutí.

Vyměřování poplatků nezletilým dětem definitivně znemožňuje současná právní úprava účinná od 1. ledna 2016. Není-li zaplaceno za dítě, přechází nedoplatek na zákonné zástupce či opatrovníky, kteří jsou povinni jej zaplatit společně a nerozdílně. Od poplatku jsou také nově osvobozeny děti umístěné v různých druzích ústavů[10] a správci místních poplatků získali zpět oprávnění promíjet místní poplatky.[11] Přechodná ustanovení bohužel nezprošťují nezletilé poplatníky jejich starších nedoplatků. Lze je však alespoň prominout.

Co si tedy má počít správce místního poplatku? V zásadě platí, že poplatky za rok 2012 a dřívější roky skutečně nemohl vyměřit nikomu jinému než dítěti. Pokud však doručoval platební výměr zákonnému zástupci dítěte, o němž mohl a měl vědět, že jeho zájmy odporují zájmům dítěte, není poplatek řádně vyměřen - platební výměr není vykonatelným exekučním titulem. Vymáhá‑li snad správce poplatku na základě takového platebního výměru, měl by neprodleně zastavit daňovou exekuci (podat návrh na zastavení exekuce). Neučinil-li správce poplatku účinné úkony, jimiž by přerušil lhůtu pro vyměření poplatku (komunikací s „nezpůsobilým“ zákonným zástupcem se běh lhůty nemohl nepřerušit ani prodloužit), nelze již (v roce 2016) vyměřit poplatek za rok 2012 a dřívější a získat tak exekuční titul. Po uplynutí lhůty pro placení daně nedoplatek zanikne.[12]

Poplatek za rok 2013 a pozdější má správce poplatku vyměřit společně a nerozdílně oběma zákonným zástupcům dítěte.

Ministerstvo financí v metodickém pokynu tvrdí, že daňové zákony neznají společnou a nerozdílnou daňovou povinnost, proto s odkazem na občanský zákoník dovozuje, že správce poplatku může jednat, jak uzná za vhodné, tedy žádat celé plnění na všech či kterémkoli ze zákonných zástupců. Doporučuje vyměřit poplatek buď jednomu ze zákonných zástupců v plné výši, nebo v plné výši každému z nich, případně každému z nich část poplatku.

Metodický pokyn ministerstva považuji za nezákonný. Daňové zákony totiž znají společnou daňovou povinnost a určují postup pro ten případ.[13] Správa místního poplatku je pak výkonem přenesené působnosti, tedy je výkonem státní moci, kterou lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.[14] Správce poplatku proto nemůže jednat svévolně, poplatek je povinen vyměřit společně a nerozdílně všem (oběma) zákonným zástupcům, aby jej mohl řádně vymoci na kterémkoliv z nich. (Pokud vyměřením nezíská exekuční titul vůči druhému zákonnému zástupci, nemůže po neúspěchu vymáhání na prvním vymáhat nedoplatek na druhém, s výjimkou případného postižení společného jmění manželů, které však nemusí být k dispozici. Vyměřit každému zástupci jen část poplatku je neekonomické, neboť to vyžaduje dva platební výměry a dvojí vymáhání, čímž se popře celý princip solidarity. Vyměření poplatku oběma v plné výši, avšak nikoliv „společně a nerozdílně“, popírá princip solidární povinnosti.)

Kdyby správce poplatku postupoval striktně podle § 30 daňového řádu, musel by [1] vyzvat oba zákonné zástupce, aby si zvolili společného zmocněnce; [2a] nezvolí-li, zvážit, zda lze společným zástupcem určit jednoho z nich (riziko, že nebudou řádně hájit zájmy toho druhého) a pokusit se získat jeho souhlas se zastupováním; [2b/3] nezíská-li souhlas nebo "neriskuje", požádat Komoru daňových poradců, aby navrhla zástupce ze seznamu daňových poradců; [3/4] ustanovit společného zástupce; [4/5] doručit platební výměr (vyměřující poplatek společně a nerozdílně oběma zákonným zástupcům) ustanovenému společnému zástupci.

Nabízí se proto otázka, zda by nemohl vyměřit poplatek společně a nerozdílně přímo oběma zákonným zástupcům tak, že platební výměr na společnou poplatkovou povinnost doručí oběma zákonným zástupcům (s vysvětlením společné poplatkové povinnosti)[15]. Tuto cestu považuji za správnou s ohledem na účel společného zastupování (procesní ekonomie a hospodárnost) a základní zásadu správy daní: „Správce daně postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady."[16] Vyměřením poplatku (společně a nerozdílně) doručením platebního výměru oběma zákonným zástupcům nemůže správce poplatku žádného z nich zkrátit na jeho právech. Naopak.


Konference Právo ve veřejné správě 2016

Dne 1. listopadu 2016 se v Brně konal již 5. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Konference tematicky navazuje na odborný kongres PRÁVNÍ PROSTOR a je určena pro zástupce z řad státní správy a samosprávy. Letos vystoupilo 6 přednášejících odborníků z oblasti právní praxe i teorie. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.


[1] Viz ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Veřejný ochránce práv. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2008 [online]. Brno: © Kancelář veřejného ochránce práv, str. 113 [cit. 2016-10-01]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_2008.pdf

[3] podle ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

[4] „Při plnění povinností podle věty první a třetí se nelze dovolávat povinnosti zachovat mlčenlivost podle zvláštního právního předpisu.“

[5] rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2014, č. j. 62 Af 78/2013 - 48

[6] rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2014, č. j. 62 Af 52/2013 – 66

[7] rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 1 As 116/2014 – 29, dostupný na www.nssoud.cz

[8] sp. zn. Pl. ÚS 9/15

[9] návrh Nejvyššího správního soudu ze dne 8. dubna 2015, č. j. 9 As 211/2014 – 98

[10] ustanovení § 10b odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

[11] ustanovení § 16a a 16b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

[12] ustanovení § 153 odst. 4§ 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

[13] ustanovení § 30 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

[14] čl. 2 odst. 3 Ústavy

[15] Společnou (a nerozdílnou) daňovou povinností se rozumí povinnosti plnit „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Zaplatí-li jeden z poplatníků, případně na něm správce poplatku nedoplatek vymůže, nedoplatek zaniká. Podíly poplatníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné – vypořádají se mezi sebou.

[16] ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

konference právo ve veřejné správě místní poplatky

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články