Finanční právo | Mgr. Barbora Kubíková | 15.12.2016 Také v kategorii:
Správní právo

Místní poplatky – vybrané problémy v praxi - II. Zdroj: Jiří Šebesta, Právní prostor

Místní poplatky – vybrané problémy v praxi - II.

Ve druhé části svého příspěvku představuje Mgr. Barbora Kubíková některé praktické otázky spojené s místními poplatky a jejich výběrem, např. znovuobnovenou možnost prominutí místního poplatku, vymáhání nedoplatků či poplatků za zvláštní užívání veřejného prostranství.

Mgr. Barbora Kubíková

Mgr. Barbora Kubíková

Kancelář veřejného ochránce práv

Mgr. Barbora Kubíková

Kancelář veřejného ochránce práv

Prominutí místního poplatku

29. října 2015 získaly obecní úřady po necelých pěti letech zpět oprávnění prominout místní poplatek za komunální odpad. Prominout mohou i starší nedoplatky (včetně těch, které se jim podařilo vyměřit nezletilým poplatníkům).

Někteří úředníci váhají nad režimem žádostí o prominutí. Nejde o výkon samostatné působnosti, proto žádosti nepřísluší posuzovat zastupitelstvu či radě obce. Rozhodování je součástí výkonu správy místního poplatku (stejně jako vyměřování, či vymáhání místních poplatků), tedy výkonu přenesené působnosti, řekněme státní správy.

Podle § 16a zákona o místních poplatcích může obecní úřad (správce poplatku) poplatek (nebo jeho příslušenství) zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti právního předpisu, lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.

Žadatel nemá nárok na prominutí poplatku, ale má právo na řádné posouzení své žádosti, tedy na to, aby správce poplatku zvážil, zda a proč je jeho případ důsledkem tvrdosti zákona a zda lze, či nelze prominutí právě v tomto případě ospravedlnit. I když jsou předpoklady pro prominutí naplněny, nemusí sice správce poplatku žádosti vyhovět, nesmí však jednat zcela libovolně. Musí totiž dodržet zásadu, že při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevzniknou nedůvodné rozdíly.[1]

Správce poplatku se řídí daňovým řádem. O žádosti tedy vydá rozhodnutí s příslušnými náležitostmi, včetně odůvodnění. Právě v odůvodnění shrne všechny výše naznačené úvahy, jimiž podepře své rozhodnutí poplatek prominout či neprominout.

Správcům poplatku pro inspiraci doporučuji rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 85/2007 ze dne 21. července 2009. Zabývá se sice prominutím penále za prodlení s placením DPH podle tehdejšího § 55a zákona o správě daní a poplatků, v principu je však plně využitelný i dnes, neboť vysvětluje, jak správně vyložit neurčité právní pojmy (tvrdost a okolnosti ospravedlňující prominutí) a jak zacházet s volným uvážením („může“ prominout).

Vymáhání nedoplatků

Správce poplatku může nedoplatky vymáhat daňovou exekucí, prostřednictvím soudního exekutora, přihlásit je v insolvenčním řízení nebo je přihlásit do veřejné dražby. Musí zvolit takový způsob vymáhání, aby výše nákladů nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.[2] Musí šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a využívat jen takové prostředky, které mu ještě umožní dosáhnout cíle správy daní.[3]

Odměna soudního exekutora činí 15 % dlužné částky, minimálně však 3.000,- Kč. K tomu připočtěme náhradu paušálně určených hotových výdajů 3.500,- Kč a DPH a dostáváme se na částku 7.865,- Kč. Je tedy otázka, zda by náklady nebyly ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.

Ochránce proto vítá, vede-li správce daně sám daňovou exekuci. Pokud nedoplatek nelze vymoci přikázáním pohledávky z účtu u banky nebo srážkami ze mzdy a hrozilo by popření cíle správy daní (vymožení), lze zvažovat podání exekučního návrhu (vymáhání prostřednictvím soudního exekutora). Za nepřípustné ochránce považuje využití advokáta k podání exekučního návrhu (náklady takového právního zastoupení nepovažuje za uznatelné). Správce poplatku musí být s to sepsat takové podání sám.

Soukromý vlastník veřejného prostranství

Obec může zavést poplatek za tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství.[4] Za takové veřejné prostranství lze označit i "soukromý" pozemek.[5] Poplatníkem tohoto místního poplatku je ten, kdo veřejné prostranství vymezeným způsobem užívá. Vlastník veřejného prostranství by však v zásadě neměl platit za zvláštní užívání svého pozemku, pokud svého vlastnického práva nezneužije.[6]

V případech pronajatých pozemků však soudy uzavřely, že zaplacení nájmu (vlastníkovi pozemku) nezbavuje uživatele veřejného prostranství povinnosti zaplatit místní poplatek.[7] Soudy pak odmítly možné úvahy o odvození práva nájemce od práva vlastníka a uzavřely, že nezpoplatnění lze vztáhnout pouze na vlastníka, nikoliv na nájemce.[8] Obce reagovaly úpravou svých vyhlášek. Některé od poplatku osvobozují vlastníky, užijí-li prostranství pro vlastní potřeby, jiné všechny nájemce, kteří s vlastníkem uzavřou nájemní smlouvu, případně přímo samy sebe.

Kolikrát je třeba zaplatit za komunální odpad?

Neutuchajícím zdrojem různých diskusí je poplatek za komunální odpad. Pro ukázku se můžeme zamyslet nad tím, kolikrát zaplatí za odpad například slovenský student Masarykovy univerzity v Brně. Ve skutečnosti až třikrát. Jednak je poplatníkem místního poplatku, dále, pokud bydlí na koleji, zaplatí v kolejném náklady spojené s likvidací odpadu podobného komunálnímu odpadu, a do třetice, jelikož má trvalý pobyt na Slovensku, zaplatí i tamní poplatek. Může však doufat, že mu na Slovensku poplatek sníží nebo odpustí, pokud prokáže, že se na území obce nezdržoval více než 90 dní ze zdaňovacího období (kalendářní rok).

Přístup obcí k údajům z informačního systému cizinců

Od roku 2013 se podstatně rozšířil okruh poplatníků místního poplatku za komunální odpad, proto obecní úřady měly již od poloviny roku 2012 získat přístup k údajům z informačního systému cizinců.[9] Ještě v červenci roku 2015 však tento přístup neměly. Ministerstvo vnitra alespoň dne 10. března 2014 spustilo službu, která umožňuje hromadný výdej údajů z registru obyvatel a z agendového informačního systému evidence obyvatel, a to zejména pro ty úřady, které nemají vlastní obecní informační systém. Službu lze využít prostřednictvím elektronického formuláře „Žádost o využití údajů z registru obyvatel a z agendového informačního systému evidence obyvatel“, dostupného na webových stránkách Portálu veřejné správy. Údaje, které obecní úřady obdrží prostřednictvím Portálu veřejné správy, však neobsahují údaj o druhu pobytu cizince. Přesto považovaly seznam cizinců pro výkon správy místních poplatků za dostačující. Ministerstvo vnitra provedlo testování a v dubnu 2016 přislíbilo odstranit zjištěné technické nedostatky v přístupu k údajům z informačního systému cizinců.

Na aktuální dotazy, zda systém funguje, reagují zejména úředníci malých obcí rezignovaně – vesměs nevědí. Správa poplatků u cizinců, kteří na území obce pobývají krátkodobě, je pro ně natolik náročná a problematická, že se o to ani nepokoušejí.

Ubytovny suplující sociální bydlení a poplatek z ubytovací kapacity

Množství lidí dnes i z důvodu nedostatku sociálního bydlení trvale bydlí na ubytovně, jež je formálně zařízením určeným k přechodnému ubytování. Zavedla-li obec poplatek z ubytovací kapacity, hradí tito lidé v rámci úplaty za ubytování také tento poplatek, jehož prostřednictvím by však obec měla získávat příjmy k financování veřejných služeb využívaných osobami bez trvalého pobytu v obci (princip přerozdělení daňových výnosů stojící na trvaném pobytu/sídle). Domnívám se proto, že by poplatku nutně nemusela podléhat lůžka užívaná lidmi, kteří na ubytovně bydlí trvale (ať už mají trvalý pobyt hlášený na adrese ubytovny nebo na ohlašovně).

Byty, v nichž není nikdo hlášen k trvalému pobytu

Poplatníkem místního poplatku za komunální odpad je i fyzická osoba, která vlastní byt, v němž není nikdo hlášen k trvalému pobytu. Zákonodárce bohužel nevzal v úvahu ani nerovnost mezi fyzickými a právnickými osobami (ty poplatku nepodléhají), ani skutečnost, že zákon o evidenci obyvatel, ani zákon o pobytu cizinců, nevztahují trvalý pobyt k bytu, ale k objektu – domu, proto často nelze jednoduše určit byt, v němž není nikdo hlášen k trvalému pobytu.

Nemožnost uložit při správě místního poplatku pokutu na nesplnění povinnosti nepeněžité povahy

Od ledna 2015 může správce daně podle daňového řádu uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy.[10] Zákonodárce však zapomněl změnit ustanovení § 11 odst. 4 zákona o místních poplatcích,[11] proto obecní úřady dosud teoreticky nemohou uložit tuto pokutu, což by jim přišlo vhod pro případ neplnění ohlašovacích a jiných oznamovacích povinností, případně při neplnění záznamní, či jiné evidenční povinnosti. Situaci napraví novela daňových zákonů, jež by měla nabýt účinnosti 1. ledna 2017.

Správní poplatek za podání žádosti o zaplacení nedoplatku na místním poplatku

Přijetí žádosti o povolení posečkání poplatku nebo jeho zaplacení ve splátkách činí 400 Kč bez ohledu na výši nedoplatku.[12] Nejběžnější místní poplatky často jen o málo převyšují tento správní poplatek. Přestože předmětem poplatku není přijetí obdobných žádostí (o prominutí příslušenství daně, či povolení úlevy na dani nebo cle zpoplatněných 1.000,- Kč), pokud požadovaná úleva činí trojnásobek nebo méně než trojnásobek stanovené sazby poplatku, odmítlo Ministerstvo financí vyhovět připomínce ochránce, aby poplatku nepodléhalo přijetí žádosti o posečkání, pokud nedoplatek činí desetinásobek nebo méně než desetinásobek stanovené sazby poplatku.

Ministerstvo financí připomínku odmítlo s tím, že k posečkání (či rozložení úhrady na splátky) „nedochází pouze na základě vyhovění žádosti, jejíž podání podléhá správnímu poplatku, ale také ex officio“. Přestože si muselo uvědomovat odlišnost důsledků žádosti a podnětu, doporučilo, aby správci poplatku situaci řešili posečkáním z moci úřední.


Konference Právo ve veřejné správě 2016

Dne 1. listopadu 2016 se v Brně konal již 5. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Konference tematicky navazuje na odborný kongres PRÁVNÍ PROSTOR a je určena pro zástupce z řad státní správy a samosprávy. Letos vystoupilo 6 přednášejících odborníků z oblasti právní praxe i teorie. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.


[1] ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

[2] ustanovení § 175 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

[3] ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

[4] „provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl“

[5] nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/02 ze dne 22. března 2005

[6] nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/02 ze dne 22. března 2005

[7] rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 9 Afs 86/2008-89

[8] usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3364/10 ze dne 30. března 2011 (ústavní stížnost proti rozsudku NSS sp. zn. 8 Afs 46/2010 ze dne 21. září 2010)

[9] § 16 odst. 1 písm. c) a odst. 4 zákona o místních poplatcích

[10] § 247a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů

[11] „Penále, úroky a pokuty, upravené daňovým řádem, s výjimkou pořádkových pokut, se neuplatňují.“

[12] položka 1 písm. d) sazebníku - přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

konference právo ve veřejné správě místní poplatky

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotil 1 čtenář

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články