Platební karty na volnočasové aktivity a stravování mohou pro zaměstnavatele představovat daňové riziko

Novým trendem v poskytování zaměstnaneckých benefitů se stává přechod z papírové formy do digitální. Příspěvky na volnočasové aktivity tak mohou nést podobu identifikačních karet či e-ticketů, a relativně nově také formu platebních karet nabízených zaměstnavatelem ve spolupráci s poskytovateli platebních služeb.

vedoucí daňového oddělení Vilímková Dudák & Partners
Foto: Shutterstock

Pro digitální podobu volnočasových benefitů platí stejná daňová pravidla jako u papírové formy, nicméně držitelé bezkontaktních karet nejsou limitováni nominální hodnotou bonusu, jak je tomu u papírových stravenek. V případě papírových stravenek a různých poukazů na volnočasové aktivity zaměstnanců je zřejmé jejich použití na konkrétní zboží či služby u vybraných partnerů. Oproti tomu poskytovatelé některých bonus karet nabízejí využití benefitů u všech obchodníků, kteří používají terminál daného poskytovatele platebních služeb a nikoliv pouze u smluvně vybraných partnerů.

Papírové versus digitální stravenky

V případě papírových stravenek je odpovědností obchodníka, který stravenky od zaměstnance přijímá, aby na platbu drogerie, alkoholu, cigaret a dalšího zboží stravenky nepřijímal. Při využití elektronických stravenek nemá obchodník v daném okamžiku šanci zjistit, jakou platební kartou je hrazeno a jestli je uplatnění takové stravenky správné.

Bezkontaktní karty fungují ve dvou módech – stravenky a volnočasové aktivity. U druhého módu, tj. volnočasových aktivit, které zaměstnavatel není povinen ze zákona poskytovat, ale nabízí tyto příspěvky ze své dobré vůle, je zaměstnavatel vázán povinností prokázání toho, jakým způsobem zaměstnanec tyto příspěvky využil a zda šlo o zákonem vymezené aktivity.

Dle zákona o daních z příjmů jsou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny příjmy zaměstnance ve formě nepeněžního plnění na využívání kulturních, rekreačních a tělovýchovných zařízení nebo ve formě příspěvku na kulturní pořady a sportovní akce. Při poskytnutí rekreace a zájezdu je u zaměstnance od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za zdaňovací období.

Zaměstnavatelům hrozí daňová rizika

Použití benefit karet, které se chovají jako nabitá peněženka, může nést daňová rizika pro zaměstnavatele, jejichž povinností je před správcem daně prokázat, že poskytnuté prostředky na benefity zaměstnanců, které zaměstnavatel nezahrnul do základu daně z důvodu osvobození, byly oprávněně využity na aktivity stanovené zákonem. Pokud totiž dojde k nákupu zboží či služeb, které jsou v rozporu s tím, co stát považuje za osvobozené benefity od daně z příjmů fyzických osob, vystavuje se zaměstnavatel riziku doměření daně z příjmů fyzických osob a odvodům na sociální a zdravotní pojištění včetně souvisejících pokut a úroků z prodlení. Příkladem může být situace, kdy zaměstnanec v obchodním řetězci místo potravin nakoupí prostřednictvím benefit karty například elektroniku. V případě použití stravenek by takovýto nákup nebyl možný, nicméně u bezkontaktních karet, jak již bylo zmíněno, nemá obchodník šanci zjistit neoprávněné čerpání prostředků na stravování, pokud sama karta neodmítne uvedenou transakci provést.

Z tohoto důvodu je nezbytné si u poskytovatelů platebních karet prověřit, zda má zaměstnavatel možnost kontrolovat využití poskytnutých prostředků zaměstnanci na stravné a volnočasové aktivity. V důsledku osvobození některých benefitů z pohledu daně z příjmů fyzických osob vzniká zaměstnavatelům povinnost prokázat, že opravdu vynaložené prostředky byly poskytnuty jeho jménem a za účelem definovaným zákonem.

Dalším podnětem k diskusi je fakt, že bezkontaktní benefit karta se přestává chovat jako stravenka/volnočasový pas, ale jako klasický platební prostředek. Ačkoliv stravenky/různé volnočasové pasy v papírové podobě jsou považovány za nepeněžní plnění, v případě elektronických karet je otázka "nepeněžního plnění" diskutabilní. Správný postup by tak měl být takový, že zaměstnavatel na benefit kartu nabije již zdaněné peníze, což ve finále postrádá původní smysl poskytování nepeněžních benefitů zaměstnancům, protože je výsledek pro zaměstnance i pro zaměstnavatele stejný jako při klasické výplatě mzdy. Případně je zaměstnavatel povinen prokázat, že vynaložil prostředky sám, a to na účely definované výše.



Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články