Zvláštní ustanovení o účinné lítosti ve vztahu k trestnému činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby
Zatímco v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), zaniká trestní odpovědnost účinnou lítostí podle obecné úpravy obsažené v ustanovení § 33 TZ, tak pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle ustanovení § 241 TZ, zákonodárce stanovil zvláštní právní úpravu účinné lítosti obsaženou v ustanovení § 242 TZ.
K zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí na základě obecného ustanovení § 33 TZ, u trestného činu podle ustanovení § 240 TZ, musí být splněna jedna z podmínek, a to:
- zamezil-li pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu nebo jej napravil,
- nebo oznámil-li dobrovolně trestný čin v době, kdy mohlo být škodlivému následku trestného činu ještě zabráněno.
Trestní odpovědnost za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle ustanovení § 241 TZ však zaniká, využívajíc zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 242 TZ, jestliže pachatel svou povinnost splnil dříve, než soud prvního stupně započal vyhlašovat rozsudek, přičemž podmínku dobrovolnosti zde zákon nežádá. Dlužno podotknout, že ustanovení § 33 TZ v taxativním výčtu nepamatuje na trestný čin podle ustanovení § 241 TZ, pročež upozorňujeme na skutečnost, že slova „obecný a zvláštní“ uvádíme v tomto textu pro logické zjednodušení, nikoliv v explicitním smyslu lex specialis derogat generali.
Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu je (u zdánlivě podobných trestných činů) zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí upraven odlišně. Z důvodové zprávy k TZ vyplývá, že odlišná úprava účinné lítosti je dána povahou postihovaných skutků, kdy trestný čin podle ustanovení § 240 TZ má zpravidla povahu podvodného jednání, ale ustanovení § 241 TZ postihuje i „pouhé“ neodvedení povinné platby.
Na základě výše uvedeného se domníváme, že zákonodárce pro trestný čin podle ustanovení § 241 TZ předpokládá širší možnost využití restorativní funkce trestního práva, přičemž u trestného činu podle § 240 TZ převažují prvky retributivní. Vzhledem ke skutečnosti, že neodvedením povinné platby za zaměstnance jsou dotčeni přímo tito zaměstnanci (tj. například nehrazené zdravotní pojištění), shledáváme účelným de facto upřednostnit zájem zaměstnanců na uhrazení těchto plateb před ambicí státu k potrestání pachatele.
Zdroje
- Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
- Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
- NOVOTNÝ, František. Trestní právo hmotné. 4. aktualizované a doplněné vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017. ISBN 978-80-7380-651-4.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



