Evropská komise navrhla regulaci internetových gigantů

Evropská komise představila dlouho očekávaný balíček dvou návrhů nařízení, které mají ambici změnit pravidla na internetu pro příští dekády.

interní doktorand katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy
Foto: Fotolia

Prvním z návrhů je tzv. akt o digitálních službách (Digital Services Act), druhým pak tzv. akt o digitálních trzích (Digital Markets Act).

Jejich cílem je vytvoření závazných pravidel nejen pro internetové giganty a celosvětově rozšířené online platformy včetně sociálních sítí, ale v konečném důsledky pro všechny, kdo působí v internetovém prostředí. Nejvíce však nová pravidla pocítí právě „internetoví obři“, jako je Facebook, Google, Twitter a další.

Největším firmám budou v případě porušení nových pravidel hrozit pokuty až do výše 6 % či 10 % jejich ročního obratu, což mohou být částky dosahující jednotek i desítek miliard eur.

Jak napovídají názvy nařízení, akt o digitálních službách se soustředí spíše na internetový obsah a na to, jak s ním internetové platformy nakládají. Akt o digitálních trzích se na druhou stranu zaměřuje spíše na internetové trhy, obchod, zboží a soutěžní právo, včetně problematiky tržní síly, zneužívání dominance a bariér vstupu pro menší hráče.

Podle Komise mají nová revoluční pravidla konečně narovnat tržní prostředí na internetu, zabránit monopolizaci a zneužívání tržní síly, stejně jako dostát zásadě, že co je nelegální v offline prostředí, je nelegální i v online světě. Stejně tak je cílem nových nařízení větší ochrana práv uživatelů jak před zneužíváním osobních dat, tak před manipulací ze strany politických marketérů, dezinformátorů či obchodníků.

„Tyto dva návrhy slouží jednomu účelu: zajistit, že my, uživatelé, máme přístup k širokému výběru bezpečných produktů a služeb nabízených v online prostředí. A že obchodníci podnikající v Evropě mohou svobodně a spravedlivě soutěžit i v prostředí internetu, stejně jako to činí offline. Toto je jeden svět. Měli bychom být schopni nakupovat bezpečně a měli bychom věřit zprávám, které čteme. Protože co je nezákonné offline, je stejně tak nezákonné online,“ uvedla během představení návrhů místopředsedkyně Komise pro digitální Evropu Margrethe Vestagerová.

„Mnoho online platforem nyní hraje důležitou úlohu nejen v životech našich občanů i podnikatelů, ale rovněž i v celé naší společnosti i v demokracii. Tyto nově představené návrhy přetvoří digitální prostor pro příští dekády. S harmonizovanými pravidly, novými povinnostmi, lepším dohledem a vynutitelností a odrazujícími sankcemi docílíme toho, aby každý, kdo nabízí či využívá digitální služby v Evropě, mohl být v bezpečí a těžit z důvěry, inovací a obchodních příležitostí,“ dodal komisař pro vnitřní trh Thierry Breton.

Co konkrétního návrhy Evropské komise obsahují?

Akt o digitálních službách

Návrh nařízení o digitálních službách nemíří jen na ty největší hráče v oblasti digitálních služeb. Menším online platformám však ukládá méně nových povinností, zatímco ty největší budou muset dodržovat více pravidel.

Komise tyto rozdílné přístupy na základě velikosti platforem zdůvodňuje jejich odlišným vlivem a dopady na společnost. Online platformy, zejména pak celosvětově rozšířené sociální sítě, získaly v posledních letech obrovskou moc a jejich vliv na společnost je nezměrný. Jejich prostřednictvím se k zákazníkům dostávají komerční i politické reklamy, podnikatelé skrze ně prodávají své zboží, politici budují svou image a přesvědčují voliče. Stejně tak se jejími kanály neregulovaně šíří nezákonný či škodlivý obsah a nabízí se nekvalitní nebo nezákonné produkty.

Podle komisařů je ale nutné brát v potaz situace, kdy se to děje na sociální sítí se stovkami milionů uživatelů, nebo na platformě, kterou využívá několik stovek či tisíc lidí. Výsledný dopad na společnost, její nálady, bezpečí a názory, je naprosto odlišný. Proto onen odlišný přístup, který Komise v nařízení zvolila.

V menší či větší míře se však akt o digitálních službách vztahuje na všechny zprostředkovatele digitálních služeb, hostingové služby a online platformy. Tedy na všechny poskytovatele digitálních služeb, kteří nějakým způsobem propojují zákazníky se zbožím, službami nebo obsahem.

Příkladem jsou společnosti provozující vyhledávače či sociální sítě, dosah nařízení je však ve skutečnosti mnohem větší.

Odstraňování nezákonného obsahu

Jaké konkrétní povinnosti budou poskytovatelé digitálních služeb, zejména online platformy, nově mít?

V první řadě Komise v nařízení zdůrazňuje povinnost mazat nezákonný obsah uživatelů, včetně nezákonného zboží či nezákonných služeb. Třeba sociální sítě tak budou mít nově právně vynutitelnou povinnost ze svých stránek odstraňovat nejen ilegální obsah, jako je dětská pornografie, teroristický obsah a jiné nezákonné či nenávistné příspěvky naplňující skutkovou podstatu trestných činů podle vnitrostátního trestního práva, ale budou muset mazat i nejrůznější reklamy a nabízené služby, které rovněž porušují vnitrostátní veřejnoprávní předpisy, typicky třeba nabízení drog či zbraní. Součástí pravidel je i povinnost takovou trestnou činnost nahlašovat příslušným orgánům.

Komise v tomto ohledu vyhověla dvěma zásadním požadavkům, které během prelegislativní fáze vzešly ze strany odborníků, některých politiků, aktivistů i mnohých států včetně České republiky.

Prvním je to, že platformy nebudou mít zákonnou povinnost takový obsah aktivně vyhledávat, a za tím účelem plošně monitorovat příspěvky nahrávané jejími uživateli. Povinnost smazat nezákonný obsah či jej alespoň znepřístupnit bude mít platforma až v případě nahlášení či upozornění na takový obsah ze strany uživatelů nebo úřadů. V takovém případě má poskytovatel jednat co nejrychleji (expeditiously). Zachován je tedy princip notice and action (upozornění a akce). Aktivní vyhledávaní nezákonného obsahu ze strany platforem bude pouze dobrovolné, není ale zakázané.

V případě nedodržení této povinnost budou mít příslušné vnitrostátní orgány (ať už správní, nebo soudní) kompetenci smazání takového obsahu nařídit. Na druhou stranu v nařízení je zakomponována i možnost obrany uživatelů, jejichž obsah byl smazán. Ti se mohou proti takovému kroku ze strany platformy odvolat. Konkrétní postup by v tomto případě měly stanovit vnitrostátní předpisy.

Druhým požadavkem bylo, aby Komise jasně rozlišovala mezi nezákonným (illegal) a škodlivým (harmful) obsahem, mezi který můžeme zařadit kupříkladu hanlivé, ale zákonné karikatury, vtipy či třeba dezinformace a fake news.

I v tomto Komise požadavkům vyhověla. To ale neznamená, že se nařízení problematice šíření dezinformací a fake news nevěnuje. V návaznosti na nedávno vydaný Akční plán pro demokracii (European Democracy Action Plan) v návrhu upřesňuje, kudy se v boji proti dezinformacím vydat. Strategie nespočívá v mazání takového obsahu, nýbrž v jeho moderaci, upozorňování na takový obsah či v jeho upozaďování, což souvisí i s problematikou algoritmů, micro-targetingu a psychologického profilování.

Regulace škodlivého obsahu včetně dezinformací

„Existuje všeobecná shoda, že škodlivý obsah (který není nezákonný) by neměl být v aktu o digitálních službách definován a neměla by existoval povinnost takový obsah mazat, jelikož jde o velmi citlivou oblast, která zasahuje do práva na svobodu slova,“ píše se doslova v nařízení.

Místo toho je podle Komise třeba zaměřit se na algoritmy, na základě kterých je takový škodlivý obsah mezi uživateli šířen.

Nařízení proto stanovuje pravidla pro transparentnost algoritmů, které platformy typu Facebook nebo Youtube využívají pro cílené šíření obsahu. Tyto praktiky v současné době využívají osobní data uživatelů, díky kterým dochází k vytváření jejich psychologických profilů. To je pak využíváno k tzv. cílené reklamě (ať už politické, či komerční). Uživatelé pak na svých „zdech“ vidí to, o čem algoritmy vyhodnotí, že vidět chtějí. Takový obsah je však pouze utvrzuje v jejich pravdě, názoru a pohledu na svět. To ve svém důsledku prohlubuje polarizaci ve společnosti, posiluje vytváření nepropustných sociálních a společenských „bublin“ a radikalizuje jednotlivce v jeho přesvědčení, jelikož není konfrontován s jinými názorovými proudy, informacemi a zdroji.

Platformy tak budou mít povinnost své algoritmy upravit a svým uživatelům umožnit, aby si mohli sami vybrat, jaký obsah upřednostňují a chtějí vidět. Možností by mělo být i úplné vypnutí těchto technologií. Uživatel by tak nově měl mít možnost, aby obsah jeho „zdi“ nevytvářely algoritmy na základě jeho osobních dat a postojů, ale aby si takový obsah vytvořil sám.

Uživatel si tak sám určí, co je jeho prioritou a co jej zajímá. Stejně tak by měl být nově informován o tom, jak takové algoritmy pracují a proč mu jeho facebooková zeď ukazuje to, co ukazuje.

Článek 12 odst. 1 nařízení v tomto kontextu stanoví:

“Providers of intermediary services shall include information on any restrictions that they impose in relation to the use of their service in respect of information provided by the recipients of the service, in their terms and conditions. That information shall include information on any policies, procedures, measures and tools used for the purpose of content moderation, including algorithmic decision-making and human review. It shall be set out in clear and unambiguous language and shall be publicly available in an easily accessible format.”

Na akt o digitálních službách v tomto směru v první polovině příštího roku naváže aktualizace tzv. etického kodexu, který je doposud dobrovolný a na základě kterého v současné době internetové společnosti bojují proti nezákonnému a škodlivému obsahu. Kodex by nově měl být povinný a měl by obsahovat vynutitelné povinnosti pro boj se škodlivým obsahem včetně dezinformací. Ani zde by se však neměla objevit povinnost takový obsah mazat.

V druhé polovině příštího roku pak Komise představí návrh směrnice o politické reklamě. I v tomto ohledu legislativa naváže na akt o digitálních službách, přičemž cílem směrnice bude regulace cílené politické reklamy, která kromě transparentnosti algoritmů bude vyžadovat i průhledné financování takovýchto politických kampaní na internetu.

Ty největší platformy budou mít podle nového nařízení dále povinnost provádět pravidelné hodnocení rizik, kde budou povinny vždy zhodnotit své mechanismy a technologie, dodržování legislativy, úspěchy i neúspěchy a další plány na tomto poli.

Stejně tak budou takové platformy povinny veřejně uvádět, jak pracují jejich algoritmy a jakým způsobem a na základě jakých ukazatelů šíří mezi své uživatele obsah. K těmto datům budou mít přístup příslušné úřady i výzkumníci, kteří se zabývají třeba šířením a dopady dezinformačních kampaní. Příkladem mohou být odborníci v nově zřízené Observatoři pro digitální média (European Digital Media Observatory, EDMO).

Dohled, sankce a rozdílný přístup

Pokud jde o už zmíněné rozdíly v přístupu v kontextu velikosti platforem, důležitá bude hranice 10 % populace EU. Konkrétně jde o číslo minimálně 45 milionů uživatelů.

Platformy s takovým počtem uživatelů nejenže budou muset dodržovat výše uvedená pravidla, ale budou kontrolovány i ze strany nově vytvořené struktury Koordinátorů digitálních služeb (Digital Services Coordinators). Každý členský stát vytvoří svého koordinátora, což by měl být nezávislý úřad státní správy. Ten bude dohlížet nad dodržováním nařízení ve své zemi. Tito koordinátoři budou zároveň přijímat i stížnosti ze strany uživatelů na porušení nařízení a povinností platforem. Na unijní úrovni bude vytvořena centrální koordinační a poradní skupina takových koordinátorů (European Board for Digital Services).

V případě porušení povinností vyplývajících z nařízení ze strany velkých platforem bude mít Komise pravomoc je přímo finančně sankcionovat. Taková pokuta nesmí přesáhnout 6 % globálního obratu společnosti v předchozím roce. Článek 59 nařízení ale vytváří více skupin přestupků, u kterých zároveň stanoví jiné maximální sankce.

Menší internetové platformy (tedy ty s počtem uživatelů menším než 45 milionů) se tomuto „externímu auditu“ vyhnou. Stejně tak nebudou mít povinnost být tolik transparentní a dělit se o data ohledně svých systémů a algoritmů na doporučování a šíření příspěvků s odborníky a úřady. Nebudou mít ani povinnost dodržovat přijaté etické kodexy.  

Nejméně povinností budou mít podle nově navržených pravidel tzv. zprostředkovatelé služeb (intermediary services) a hostingové služby (hosting services). Největší tíhu zodpovědnosti budou mít online platformy, přičemž právě u nich bude důležitá zmíněná hranice 45 milionů uživatelů. Konkrétní rozdělení povinnosti mezi zprostředkovatele služeb, hostingové služby, malé a velké platformy je k dispozici zde. Konkrétní právní definice těchto pojmů je v článku 2 nařízení.

Akt o digitálních trzích

Druhou součástí rozsáhlé reformy je tzv. akt o digitálních trzích (Digital Markets Act). Ten reaguje na negativní důsledky chování online platforem, jejichž postavení a tržní sila je staví do pozice tzv. gatekeepers („strážci bran“).

Tento pojem odráží fakt, že některé platformy zaujímají velmi silné ekonomické postavení, mají znatelný vliv na podobu a fungování vnitřního trhu a působí ve více unijních zemích. Další podmínkou pro to, aby byla online platforma považována za „gatekeepera“ je výrazná zprostředkovatelská síla, tedy situace, kdy platforma propojuje velké množství uživatelů s velkým množstvím podnikatelů. Takové platformy mají zároveň i dlouhodobé a pevné postavení na trhu.

Právě na tuto skupinu platforem nařízení cílí.

Současná situace těmto platformám umožňuje zneužívat své dominantní, oligopolní postavení. Brání malým hráčům, typicky malým a středním podnikům a start-upům, vstoupit na internetové trhy, na kterých tyto platformy působí. Vytvářejí těžce propustné tržní bariéry, přičemž rozsah jejich působení a tržní síla prakticky v konečném důsledku znemožňují využívání jiných služeb ze strany jejich uživatelů.

Jako příklad lze uvést, že drtivá většina uživatelů používá aplikaci Facebook Messenger jednoduše proto, že drtivá většina uživatelů používá aplikaci Facebook Messenger. Toto „zabetonování“ pozic pak velmi ztěžuje ostatním menším aplikacím, jako je například Viber nebo ještě menší hráči, více prorazit.

Důsledkem je, že takové silné aplikace a jejich vlastníci mají neotřesitelnou tržní pozici, která zavání zneužíváním postavení na trhu a oligopoly. Pokud se takový gatekeeper rozhodne pro nekalé tržní praktiky, nikdo mu v tom nezabrání a velmi rychle dosáhne zneškodnění konkurence.

Příkladem těchto praktik může být neférové využívání dat od obchodníků, kteří platformu využívají, nebo situace, kdy uživatelé prakticky nemají možnost používat jiné aplikace a služby, protože nejsou kompatibilní s těmi největšími, které využívá drtivá většina jejich přátel či kolegů.

To chce Komise nařízením změnit. Navazuje tím na tzv. nařízení o P2B (platform-to-business) obchodních praktikách a na informace a data získaná mimo jiné z unijní observatoře pro online ekonomiku platforem.

Sankcí bude i nucené rozdělení podniku

A co konkrétně akt o digitálních trzích přináší?

V první řadě je třeba zmínit, že jeho cílem jsou zejména velké vyhledávače, online zprostředkovatelské služby či komunikační nástroje, které splní výše uvedenou definici „gatekeepera“. K tomu Komise bude docházet na základě analýzy trhu a šetření jednotlivých ukazatelů.

Pokud platforma splní definici „gatekeepera“, bude se muset vyhnout nekalým obchodním praktikám, jako je například nemožnost odinstalování jejich aplikací nebo softwaru nebo naopak jejich předinstalace v zařízení.

Tyto platformy také budou muset zajistit, aby jejich aplikace a jiné služby byly kompatibilní a uměly spolupracovat a komunikovat se službami a aplikacemi jiných subjektů na trhu.

Cílem je například to, aby na aplikaci Facebook Messenger šlo odeslat zprávu třeba ze zmíněného Viberu. To by mělo dát uživatelům větší svobodu v rozhodování, kterou aplikaci budou používat, přičemž se nebudou muset ohlížet na to, jaká aplikace je nejrozšířenější. Třeba v rámci emailové komunikace jsou tyto praktiky naprosto běžné. Nikoho nenapadne, že by z Gmailu nebylo možné odeslat email do schránky od společnosti Seznam.cz. Na druhou stranu se zde otevírá problematika šifrování zpráv, jelikož každá aplikace používá jiné zabezpečení.

Pokud platforma nová pravidla poruší, bude jí hrozit pokuta až do výše 10 % globálního obratu.

Revoluční je však možnost – u platforem, které budou i nadále a opakovaně pravidla porušovat – udělit sankce ve formě strukturálních změn podniků včetně možného rozdělení společností na základě prodeje některých jejích částí. Toto opatření by však mělo být využíváno pouze jako ultima ratio, tedy jako poslední možnost, pokud žádné jiné sankce nebudou účinné.

Cílem nařízení má tedy v první řadě být narovnání tržního prostředí na internetu, snížení vstupních bariér na internetové trhy pro malé a střední podniky a start-upy, větší svoboda výběru služeb ze strany uživatelů a znemožnění zneužívání dominantního postavení ze strany internetových gigantů.

Další kroky

Navrhovaný balíček dvou nařízení je součástí rozsáhlé digitální strategie EU, kterou Komise představila v únoru letošního roku.

Její součástí je kromě Aktu o digitálních službách a Aktu o digitálních trzích třeba i budoucí regulace umělé inteligence, zavedení digitální daně, ochrana voleb, médií a boj proti dezinformacím či oblast digitálního vzdělávání a mnoho dalšího.

Celou digitální strategii tvoří jednak tzv. akční plány, které jsou nezávazné a vymezují směry, kterými se chce Komise v příštích měsících a letech v konkrétní oblasti vydat, jednak i legislativní návrhy, které musejí projít celým legislativním procesem.

Zmíněné akty o digitálních službách a digitálních trzích patří do druhé skupiny, jelikož jde o návrhy závazných nařízení. Nyní se k těmto návrhům vyjádří výbory Evropského parlamentu a následně i celý Evropský parlament a Rada EU. Poté celý proces poputuje do tzv. trialogu, kdy budou konečné znění textu vyjednávat zástupci Komise, Parlamentu i Rady. Finální text obou nařízení musejí ve stejném znění schválit jak europoslanci, tak Rada.

Celý legislativní proces potrvá zřejmě několik let. Odhaduje se, že finální kolo vyjednávání a schvalování této revoluční legislativy se odehraje někdy na přelomu let 2022 a 2023. Ve druhé polovině roku 2022 přitom bude Evropské unii předsedat Česká republika. Už nyní se ozývají hlasy, že tato legislativa bude jednou z priorit českého předsednictví. 

Zdroj: EURACTIV.CZ

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články