Mýty a pravdy o (vle)zlém bruselském zvířeti, aneb jak se naučit žít s regulací státní podpory - I. Zdroj: Vladimíra Přikrylová, SAY Action

Mýty a pravdy o (vle)zlém bruselském zvířeti, aneb jak se naučit žít s regulací státní podpory - I.

Ve svém článku se zaměřím na agendu státní podpory z nadhledu, obecně se zamyslím nad tím, proč by nás všechny, veřejnou sféru i soukromou, celkem měla zajímat, jaká jsou hlavní úskalí regulace a co s tím – jak k tomu přistoupit, aby se státní podporou měl co nejméně trablů jak úředník, tak i soukromá sféra.

Mgr. Tomáš Babáček LL.M.

Mgr. Tomáš Babáček, LL.M.

advokát a partner AK Ambruz & Dark Deloitte Legal

Mgr. Tomáš Babáček, LL.M.

advokát a partner AK Ambruz & Dark Deloitte Legal

Důvody ke zlosti a vlezlosti

Regulace státní podpory je čistě regulace unijní provenience. Je potřeba vědět, že je to extrémně rozlezlá, rozsáhlá regulace, která dnes čítá více než 1000 stran právních textů, k čemuž je ovšem potřeba ještě připočíst rozhodnutí Komise a judikaturu, které do velké míry dotvářejí a někdy i přetvářejí tyto právní předpisy. Čtivo to není nijak jednoduché, zavádí právní předpisy, nejrůznější nové pojmy, instituty, takže jsou to poměrně složité právní texty z oboru práva hospodářské soutěže. Důkazem toho, že těch materiálů je mnoho, a že jsou velmi složité, je i to, že na jaře 2014 Komise navrhla sdělení jako další předpis ještě nad to, ve kterém od začátku vysvětluje, co to ta státní podpora je, a co to je ten podnik, který může dostat státní podporu, kdy je to opatření přičitatelné státu a kdy se jedná o státní prostředky nebo veřejné prostředky na úrovni členského státu. To všechno po několika desítkách let praxe Komise znovu vysvětluje, protože se zjistilo, že jsou v tom velké neshody.

Dalším důkazem, jak komplexní regulace to je, je proces, který se jmenuje „modernizace státní podpory“, který byl nastartován před dvěma lety, a který má vést k tomu, že předpisů bude méně, a že budou srozumitelnější. Jak už to tak bývá, tyto snahy někdy vedou k tomu, že předpisů je nakonec ještě více a že, byť na první pohled mají hezký obsah, jsou dobře strukturované, jsou zase složité. Jsem osobně vůči tomuto procesu trochu skeptický. Vede nicméně k tomu, že od roku 2012 je spousta předpisů vydána znovu, do určité míry zapracovávají dosavadní judikaturu. Další důvod, proč se předpisy mění, je, že jsou úzce navázány na regulace fondů Evropské unie. Ty jsou v návaznosti na unijní rozpočtová pravidla připravovaná vždy na sedmiletky, takže v návaznosti na tato programovací období jsou také měněny předpisy v oblasti státní podpory, protože to spolu velmi úzce souvisí. To se týká i regionálních map a dalších předpisů, které také úzce souvisí s regulací státní podpory.

Dalším důvodem ke „zlosti“ (či vlezlosti?) může skutečnost, že se jedná výlučně o právo EU. S tím souvisí skutečnost, že právo EU je takový mix hlavních vnitrostátních právních tradic, kontinentálních i anglosaských, a to se týká třeba i forem, ve kterých je právo publikováno. To je velmi dobře vidět právě na regulaci státní podpory, protože těch 1000 stran, o kterých jsem mluvil, to není jenom primární právo, zakládající smlouvy, nejsou to nařízení, směrnice, ale jsou to také pokyny, sdělení, doporučení, rámce a další nejrůznější formy, u kterých objektivně člověk dopředu nemusí úplně vědět, jak velký právní význam mají mít. Píší se o tom knihy, jestli, když si něco přečtete ve sdělení nebo doporučení, tak jestli se na to opravdu můžete spolehnout, jaký to má právní význam. Takže to je další důvod, proč je tato regulace velmi těžká na to, aby se v ní člověk zorientoval a správně ji používal. V neposlední řadě je to jazyková bariéra. Mnoho zdrojů poznání není v češtině, většinou jsou jenom v angličtině, němčině nebo francouzštině, jsou to různé přehledy, různé informační dokumenty, které vysvětlují a zpřehledňují právní předpisy, takže tím se člověk musí také nějak prokousat.

Další důvodem ke „zlosti“ může být, že důvodem existence této regulace zdaleka není jen zajištění hospodárnosti a účelného vynakládání veřejných prostředků. K tomu jsou klasicky na unijní úrovni jiné instituty, typicky veřejné zakázky, široce regulované. Smyslem regulace státních podpor bylo, aby státy, a proto se to také jmenuje státní podpora, myšleno vnitrostátní, a ne unijní podpora, aby státy nepodporovaly své národní šampióny na úkor šampiónů z jiných států, aby nebránily fungování vnitřního trhu. Skutečností ale je, že zvlášť v posledních dvaceti letech je regulace velmi hojně Evropskou komisí využívána k aktivnímu prosazování nejrůznějších unijních politik, plánů a cílů na úrovni Evropské unie. To se potom odráží i v rozhodovací praxi v judikatuře, kdy to mnohokrát není o správném čtení právních předpisů, ale o tom, že je tady vůle dané opatření prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem prostě proto, že Komise definuje, co ten vnitřní trh potřebuje a jako jediná skutečně má pravomoc říci, co je s vnitřním trhem slučitelné. Tak to prostě je.

Další důvod překotného vývoje je, že předpisy a jejich používání musí reagovat na deregulace, kterých bylo v posledních deseti, patnácti letech opravdu spousta, a tedy na to, že se regulace státní podpory vztahuje na nové a nové typy subjektů, které nově fungují na trhu, kde se nabízejí služby a výrobky. Řeší se u nich, jestli dostávají nějakou selektivní výhodu oproti svým konkurentům, což třeba před patnácti, dvaceti lety nebylo vůbec na místě. Mění se vzory chování různých hospodářských subjektů, je tady třeba reagovat na hospodářskou krizi. Takže je to regulace velmi měněná a doplňovaná.

Další typický aspekt regulace státních podpor je to, že panuje poměrně malé povědomí, a to nejenom v České republice, o existenci této regulace a o tom, koho všechno ovlivňuje. V České republice je to pochopitelné z toho důvodu, že oproti mnoha, troufám si říci valné většině, jiným členským států, nebylo zatím vydáno rozhodnutí Komise, natož Soudního dvora, o tom, že Česká republika musí zajistit vrácení nezákonné státní podpory. Ročně je takových rozhodnutí vydáno zhruba deset. Jedná se o opatření ve stovkách miliónů EUR, a to se České republice zatím nestalo, naštěstí. Další důvod malého povědomí je, že fakticky velmi dlouho trvá, než se nezákonné státní podpory podaří získat zpět. Procentuálně se jich podaří získat zpět většina, ale trvá to mnoho let. Na první pohled to tedy nevypadá, že to je něco urgentního, protože kdoví, jak to nakonec dopadne. V neposlední řadě je to rezistence státních orgánů a soudů aplikovat a vymáhat státní podporu. To je něco, s čím bojovaly všechny členské státy.

Asi poslední důvod ke zlosti je rozsáhlost dopadů. Státní podpora může mít jakoukoliv formu a formy, ve kterých se sleduje, se i vyvíjejí. Nejenom, že znovu teprve objevujeme, co je napsáno v právních předpisech, ale ony se objektivně nově vyvíjejí, jak se vyvíjejí formy interakce mezi veřejnou a soukromou sférou a týkají se prakticky všech hospodářských odvětví, takže je to regulace, která ovlivňuje opravdu obrovské množství subjektů.

Poslední bod, následky ignorování. Deset let od poskytnutí státní podpory je možné otevírat otázku zákonnosti státní podpory, takže když kdokoliv upozorní na to, že opatření bylo v rozporu s regulací, může dojít k zahájení řízení o navrácení státní podpory, zaplacení sankčních úroků, s tím související náhrady škody, s tím související odpovědnost orgánů, atd. Takže bych řekl, že to není něco, co by se mělo úplně ignorovat.

Formy státní podpory

K formám státní podpory. To je typicky něco, co si troufám říci, že si spousta subjektů úplně neuvědomuje. Typicky všichni známe dotace, záruky, odpuštění daní, plateb zdravotního a sociálního pojištění, atd., to nás asi úplně nepřekvapí. Méně typické nebo diskutované formy státní podpory jsou prodej nebo pronájem obecního majetku, pokud jej prodává obec levněji, než jaká je tržní cena. Tomu, komu je majetek prodán, tak poskytuje obec státní podporu, zvýhodňuje ho oproti jeho konkurentům. Nebo když kupuje obec, kraj nebo stát, nebo najímá majetek dráž, než je tržní cena, tak je opět poskytována státní podpora. To stejné platí u odkoupení. Když třeba obec odkoupí od soukromého subjektu stadión, typické pro sportovní kluby, a potom tomu sportovnímu klubu levně pronajímá tento majetek, zase dochází ke zvýhodňování soukromého podniku. Nebo když si subjekty veřejné a soukromé sféry mezi sebou vymění pozemky, tak pokud nemají úplně stejnou hodnotu, nedojde k dorovnání hodnot a dojde ke zvýhodnění soukromého subjektu, je poskytována státní podpora. V českém prostředí je v posledních letech také častý způsob, že obec prodá sídlo, které ale potřebuje, a potom si to sídlo draze pronajímá. Forem je tedy obrovské množství.

Další formy, které nejsou úplně notoricky známé, jsou třeba smluvní ujednání. Když veřejný subjekt se soukromým uzavírá nějakou smlouvu, tak pokud smluvní podmínky neodpovídají tržním podmínkám, typický konkrétní případ byla inflační doložka, která byla sjednána příliš výhodně pro soukromý subjekt, tak je to poskytnutí státní podpory. V poslední době jsou časté státní podpory, když se buduje nějaká veřejná infrastruktura. Dlouho se mělo za to, že to je doména veřejné sféry, a že na budování silnic, ranvejí, různých koridorů apod. se tato regulace vůbec nevztahuje, ale potom došlo k jednomu rozhodnutí ve Francii. Od té doby je zřejmé, že pokud infrastruktura má sloužit nějaké hospodářské činnosti, tak i to budování infrastruktury je předmětem regulace státní podpory. Příkladů je mnoho, jsou další a jsou stále nové. Například parafiskální platby, velmi nepřehledná oblast, kde se sleduje, když na první pohled soukromý subjekt vybírá nějaké příspěvky, ale v rámci nějakého zákonného rámce, který reguluje stát. Typicky to byly příspěvky na výkup obnovitelné energie. Za určitých okolností je vybírání a využívání takových příspěvků zase státní podpora.


Konference Právo ve veřejné správě 2014

Ve dnech 5. a 6. listopadu 2014 se v Hradci Králové konal již 3. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Záštitu nad letošním ročníkem převzalo Ministerstvo vnitra ČR prostřednictvím náměstkyně pro veřejnou správu a legislativu, Sdružení místních samospráv ČR, Svaz měst a obcí ČR, Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR a Institut pro veřejnou správu Praha. Na konferenci s podtitulem Nové právo 2014 vystoupilo během dvou dnů 13 přednášejících odborníků z oblasti advokacie, státní správy a samosprávy, akademické půdy a dalších. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.

evropská unie státní podpora

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články