Novinky v imigrační politice EU
Dne 20. ledna 2022 (právní věc C-432/20) se Soudní dvůr EU v rozhodnutí o předběžné otázce zabýval spornou otázkou ztráty práva pobytu v souvislosti s délkou pobytu na území Společenství.
Původní případ předložil Soudnímu dvoru EU vídeňský Správní soudní dvůr, když kazašskému státnímu příslušníkovi, tj. státnímu příslušníkovi třetí země, s pobytovým titulem „trvalý pobyt v EU“ předseda vídeňské zemské vlády odmítl prodloužit povolení k pobytu. Důvodem zamítavého rozhodnutí bylo nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území členského státu po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců. V době podání žádosti byl stěžovatel držitelem jak rakouského pobytového titulu „trvalý pobyt v EU“, tak britského pobytového titulu, ale chtěl opět být se svou rodinou v Rakousku (čtyři nezletilé děti). Podle vyjádření stěžovatele během ústního jednání se nikdy nezdržoval mimo Rakousko déle než dvanáct po sobě jdoucích měsíců, ve skutečnosti v Rakousku strávil pouze několik dní v roce. Zásadní otázky, které musel soud řešit, tedy spočívaly ve správném výkladu směrnice 2003/109/ES, zejména čl. 9 odst. 1 písm. c), který tuto otázku blíže neupravuje. Postačuje k přerušení běhu lhůty jakýkoli fyzický pobyt v Rakousku v průběhu jednoho roku? Pokud je odpověď na první otázku záporná, jaké kvalitativní a kvantitativní požadavky musí pobyt splňovat? Je pro posouzení pobytu nezbytný obvyklý pobyt, tj. středisko životních zájmů? Jsou právní řády členských států, které podmiňují prodloužení doby platnosti existencí střediska životních zájmů a obvyklého bydliště, v rozporu s právem Unie?
Soudní dvůr EU vydal rozsudek ve prospěch stěžovatele a potvrdil jej s následujícími odůvodněním: zaprvé, znění čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/109/ES je třeba vykládat úzce, jakákoli fyzická přítomnost na území Unie by tedy měla zabránit ztrátě statusu a přerušit dobu příslušné dvanáctiměsíční nepřítomnosti. Zadruhé soudní dvůr porovnává článek 4 a článek 9 směrnice 2003/109/ES a zdůrazňuje, že v případě první žádosti o přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle článku 4 směrnice 2003/109/ES je rozhodující legální a nepřerušené pětileté období. Článek 9 směrnice 2003/109/ES však stanoví, že ke ztrátě by mělo dojít pouze v případě skutečné nepřítomnosti po dobu 12 měsíců. Poslední bod odůvodnění Soudní dvůr EU založil na bodech odůvodnění směrnice 2003/109/ES, jejímž cílem je určitá integrace státních příslušníků třetích zemí. Jakmile osoba splní podmínky pro přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, měla by mít v souladu se zásadami právní jistoty možnost stěhovat se a pobývat i v jiných členských státech Unie, aniž by se obávala negativních důsledků ztráty svého postavení.
Tento rozsudek má rovněž dopad na ostatní členské státy a jejich praxi, neboť rozsudky Soudního dvora EU jsou závazné pro všechny vnitrostátní soudy a orgány; ustanovení vnitrostátních právních systémů by navíc měla být vykládána v souladu s právem Unie.
Zdroj: Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. ledna 2022 ve věci C-432/20.
Další články
Technologická proměna člověka jako právní problém v práci a sociální péči
Exoskelet může ulehčit zádům pracovníka, chytrá protéza zpřesnit pohyb a domácí senzory umožnit člověku zůstat déle ve vlastním bytě. Technologie zde nevystupuje jako protivník. Často řeší skutečný problém: snižuje fyzickou zátěž, podporuje soběstačnost a nahrazuje kapacitu, kterou zaměstnavatel, rodina nebo sociální služba nemají.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (2. část)
Předchozí díl nastínil úvod do problematiky platformové práce a otázku aplikace právní domněnky a automatické rekvalifikace. Další díl si klade za cíl na tohle téma navázat, a to analýzou redefinice závislé práce a jejich jednotlivých znaků.
Vadné vyúčtování služeb: co se změnilo a proč jsme kvůli tomu přestavěli kontroly
Mezi pronajímateli se drží poučka: když je vyúčtování vadné, nedoplatek není splatný. Od roku 2023 to ale neplatí bez výhrad a Nejvyšší soud to na konci roku 2024 potvrdil.
Možnost základní školy vyžadovat po rodičích zakoupení určené učební pomůcky
Představme si modelovou situaci, kdy základní škola po rodičích požaduje, aby pro účely výuky zakoupili pro své dítě jako učební pomůcku elektronické zařízení nezanedbatelné hodnoty, a to navíc přesně vymezené elektronické zařízení jednoho konkrétního výrobce. Má škola právo uvedené po rodičích požadovat? Existuje pro takové její počínání zákonný podklad?
Astropolitika a kosmické právo: faktická kontrola vesmíru mezi geopolitickou mocí a zákazem apropriace
Článek se zabývá vztahem astropolitiky a mezinárodního kosmického práva se zaměřením na napětí mezi faktickou kontrolou kosmického prostoru a zákazem jeho národní apropriace. Analyzuje proměnu vesmíru v kritickou strategickou infrastrukturu, význam orbit, libračních bodů, rádiového spektra, datových toků a technologických standardů pro výkon geopolitické moci.




