Novinky v imigrační politice EU
Dne 20. ledna 2022 (právní věc C-432/20) se Soudní dvůr EU v rozhodnutí o předběžné otázce zabýval spornou otázkou ztráty práva pobytu v souvislosti s délkou pobytu na území Společenství.
Původní případ předložil Soudnímu dvoru EU vídeňský Správní soudní dvůr, když kazašskému státnímu příslušníkovi, tj. státnímu příslušníkovi třetí země, s pobytovým titulem „trvalý pobyt v EU“ předseda vídeňské zemské vlády odmítl prodloužit povolení k pobytu. Důvodem zamítavého rozhodnutí bylo nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území členského státu po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců. V době podání žádosti byl stěžovatel držitelem jak rakouského pobytového titulu „trvalý pobyt v EU“, tak britského pobytového titulu, ale chtěl opět být se svou rodinou v Rakousku (čtyři nezletilé děti). Podle vyjádření stěžovatele během ústního jednání se nikdy nezdržoval mimo Rakousko déle než dvanáct po sobě jdoucích měsíců, ve skutečnosti v Rakousku strávil pouze několik dní v roce. Zásadní otázky, které musel soud řešit, tedy spočívaly ve správném výkladu směrnice 2003/109/ES, zejména čl. 9 odst. 1 písm. c), který tuto otázku blíže neupravuje. Postačuje k přerušení běhu lhůty jakýkoli fyzický pobyt v Rakousku v průběhu jednoho roku? Pokud je odpověď na první otázku záporná, jaké kvalitativní a kvantitativní požadavky musí pobyt splňovat? Je pro posouzení pobytu nezbytný obvyklý pobyt, tj. středisko životních zájmů? Jsou právní řády členských států, které podmiňují prodloužení doby platnosti existencí střediska životních zájmů a obvyklého bydliště, v rozporu s právem Unie?
Soudní dvůr EU vydal rozsudek ve prospěch stěžovatele a potvrdil jej s následujícími odůvodněním: zaprvé, znění čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/109/ES je třeba vykládat úzce, jakákoli fyzická přítomnost na území Unie by tedy měla zabránit ztrátě statusu a přerušit dobu příslušné dvanáctiměsíční nepřítomnosti. Zadruhé soudní dvůr porovnává článek 4 a článek 9 směrnice 2003/109/ES a zdůrazňuje, že v případě první žádosti o přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle článku 4 směrnice 2003/109/ES je rozhodující legální a nepřerušené pětileté období. Článek 9 směrnice 2003/109/ES však stanoví, že ke ztrátě by mělo dojít pouze v případě skutečné nepřítomnosti po dobu 12 měsíců. Poslední bod odůvodnění Soudní dvůr EU založil na bodech odůvodnění směrnice 2003/109/ES, jejímž cílem je určitá integrace státních příslušníků třetích zemí. Jakmile osoba splní podmínky pro přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, měla by mít v souladu se zásadami právní jistoty možnost stěhovat se a pobývat i v jiných členských státech Unie, aniž by se obávala negativních důsledků ztráty svého postavení.
Tento rozsudek má rovněž dopad na ostatní členské státy a jejich praxi, neboť rozsudky Soudního dvora EU jsou závazné pro všechny vnitrostátní soudy a orgány; ustanovení vnitrostátních právních systémů by navíc měla být vykládána v souladu s právem Unie.
Zdroj: Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. ledna 2022 ve věci C-432/20.
Další články
Akt o kybernetické odolnosti: nové oznamovací povinnosti pro výrobce softwaru
Cyber Resilience Act (CRA): nové oznamovací povinnosti, zranitelnosti, incidenty a pokuty pro výrobce softwaru od září 2026.
Náhrada škody státu: stát jako jeden majetkový celek
Nejvyšší soud: majetek státu je pro účely náhrady škody jeden celek: interní přesuny prostředků v rámci státu nejsou skutečnou škodou. Jaký to má dopad na posuzování odpovědnosti za škodu státních zaměstnanců?
Fentanyl a nové psychoaktivní látky – Je Česká republika připravena?
Fentanyl, jemu příbuzné syntetické opioidy a další analgetika představují jednu z největších hrozeb současné drogové scény. Přestože jsou tyto výrazy v dnešní době skloňovány zejména v kontextu krize ve Spojených státech amerických či v souvislosti se zeměmi, jako je Velké Británie a Skotsko, nelze si nevšimnout vzrůstajícího trendu neterapeutického užívání opioidů též ve spojení s pevninskými oblastmi Evropy.
Firmy přehlížejí, že předpisy v oblasti kyberbezpečnosti komplikují i vstup zahraničních investorů
Firmy, které se podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti zařadily do režimu vyšších povinností, nebo spadají pod zákon o kritické infrastruktuře, se tím zároveň ocitly mezi společnostmi, u nichž investice ze zahraničí podléhá povinnému prověření státem.
BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců: povinnost zaměstnavatele vůči externistům
Využívání externích dodavatelů a jejich subdodavatelů – externistů je dnes relativně běžnou součástí fungování obchodních společností. Úklid, servis technologií, IT služby, údržbu nebo jiné odborné činnosti tak často zajišťují osoby, které nejsou zaměstnanci společnosti, v jejíchž prostorách svou práci tito externisté vykonávají. Svěření určité činnosti externímu dodavateli však z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) neznamená, že se společnost současně zbavuje povinností ve vztahu k bezpečnosti osob pohybujících se na jejím pracovišti.



