Oznámení Evropské komise v boji s dvojí kvalitou potravin Zdroj: Fotolia

Oznámení Evropské komise v boji s dvojí kvalitou potravin

Dvojí kvalita potravin v Evropské unii je aktuálně velmi diskutovaným tématem, se kterým se potýká cela řada výrobců, neboť stále není zcela jasné, za jakých okolností je různá kvalita potravin právně přípustná. Předseda Evropské komise („Komise“) dne 13. září 2017 uvedl, že není přijatelné, aby občanům v některých zemích Evropy byly pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích. Následně se k tomuto tématu vyjádřila též Komise. Pomohou nám ovšem její závěry ke zhodnocení toho, zda a v jakých případech je dvojí kvalita potravin přípustná, či vždy půjde o nekalou obchodní praktiku?

Mgr. Ivan Rámeš

Mgr. Ivan Rámeš

partner, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Mgr. Ivan Rámeš

partner, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Základní východiska

Dvojí kvalita potravin je problém, který trápí zejména státy střední a východní Evropy, které na něj opakovaně na jednáních EU upozorňují. Prostřednictvím médií jsme často informování o tom, že některé potravinářské výrobky prodávané pod stejnými značkami v České republice obsahují méně kakaa, rybí prsty neobsahují stejné množství ryb, jako rybí prsty prodávané v jiných členských státech EU, špagety obsahují méně pšenice, německý kečup obsahuje vyšší počet rajčat a podobně. Výrobci potravinářských výrobků tyto rozdíly buď popírají, nebo zdůvodňují odlišnosti ve složení výrobků potřebou přizpůsobit produkty lokálnímu trhu, jiné kvalitě místních surovin, jiným potřebám a preferencím (chuti) zákazníků. Spotřebitelé jsou však často toho názoru, že jim jsou nabízeny výrobky nižší kvality.

Komise se rozhodla, že bude proti dvojí kvalitě potravin bojovat, a tak dne 26. září 2017 vydala pod číslem 2017/C 327/01 Oznámení o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ potravin („Oznámení“), ve kterém zveřejnila pokyny k uplatnění právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků („Pokyny“). Cílem Komise je usnadnit praktické uplatňování stávajícího práva, protože pro řešení otázky dvojí kvality výrobků lze použít hned několik právních předpisů EU. Pokud jde konkrétně o potravinářské výrobky, jedná se především o tyto předpisy: obecné nařízení o potravinovém právu[1], nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům[2]směrnice o nekalých obchodních praktikách[3].

Komise v Pokynech úvodem sděluje, že není pravda, že by každý výrobek (tedy i potravinářský) musel být v jednotlivých členských státech EU stejný, je tedy samozřejmostí, že výrobci mají možnost uvádět na trh a prodávat zboží s různým složením nebo různými vlastnostmi za předpokladu, že plně dodržují právní předpisy EU a případné specifické požadavky každého konkrétního členského státu. Takový požadavek by totiž byl v rozporu se zásadou volného pohybu zboží v rámci EU. Komise tedy v Pokynech výslovně připouští, že je v souladu s předpisy EU, aby výrobky stejné značky měly odlišné vlastnosti, neboť to může být ovlivněno mnoha legitimními faktory, jako je např. místo výroby výrobku, místně dostupné suroviny nebo preference spotřebitelů v cílových regionech. Nežádoucí je však taková situace, kdy jsou výrobky s totožnou značkou, ale s odlišným složením uváděny na trh způsobem, který by mohl spotřebitele uvést v omyl, a právě těmto případům mají Pokyny zamezit.

Rozbor dotčených předpisů EU

K Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům Komise uvedla jen velmi stručné Pokyny, které nepřináší pro členské státy EU žádné významné novinky ve vztahu k otázce dvojí kvality potravin. Komise pouze sděluje, že je nezbytné dodržovat toto Nařízení.

Směrnice o nekalých obchodních praktikách („Směrnice“) má za cíl chránit ekonomické zájmy spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami, reguluje také pravidla upravující způsob předkládání informací spotřebitelům – právě jí věnují Pokyny nejvíce pozornosti[4].

Je nepopiratelné, že každý z nás při nákupu potravin věnuje pozornost existenci jednoho nebo několika značkových výrobků v nabídce určité kategorie (např. káva, sýry, čokoláda atd.), a právě existence těchto značkových výrobků nejvíce ovlivňuje náš výběr při nákupu. Rozhodnutí spotřebitele o nákupu konkrétního výrobku je z velké části založeno na jeho subjektivním vnímání – co pro něj daná značka představuje. Často se také na obalech produktů můžeme dočíst, že se jedná o „originální“ nebo „původní recepturu“; v případě tradičního výrobku s dlouhou historií může být právě takové sdělení pro běžného spotřebitele známkou kvality.

Aby členské státy mohly řádně ověřit kvalitu potravin výrobků prodávaných v různých částech EU, je vždy nutné porovnat výrobek s tzv. referenčním výrobkem, pro který je charakteristické, že jde o výrobek, který (i) je uváděn na trh „ve stejném balení a se stejným označením“ v několika členských státech, (ii) je prodáván ve většině těchto členských států s daným složením a (iii) to, jak spotřebitelé vnímají hlavní znaky výrobku, odpovídá složení daného výrobku, jak je inzerován ve většině těchto členských států[5].

V případě, že při nabízení výrobků spotřebitelům dojde k naplnění některé z níže uvedených skutkových podstat, bylo by možné posuzovat takovou obchodní praktiku za nekalou. Jedná se o situace, kdy (i) spotřebitelé mají v souvislosti s určitým výrobkem legitimní konkrétní očekávání vyplývající ze srovnání s referenčním výrobkem a výrobek se od těchto očekávání významně odchyluje, (ii) obchodník opomene sdělit nebo nesdělí spotřebitelům odpovídající informace a spotřebitelé nerozumí, že jejich očekávání mohou být odlišná a (iii) nepřiměřené nebo nedostatečné informace mohou narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, například tím, že jej přimějí koupit výrobek, který by za jiných okolností nekoupil[6].

Komise v Pokynech k této Směrnici připouští, že „trvalá kvalita“ neznamená nutně shodné výrobky v různých zeměpisných oblastech. Je skutečně běžné, že výrobky jsou uzpůsobovány místním spotřebitelským preferencím a podmínkám. Výrobci provádí např. senzorické optimalizace, aby vyhověli stravovacím zvyklostem, které se mohou mezi jednotlivými regiony lišit. Navíc mohou existovat objektivní rozdíly v zásobování vzhledem k dostupnosti surovin (či specifickým místním požadavkům), které ovlivní složení či chuť výrobků a kterým se proto výrobci mohou jen těžko vyhnout.

Často také dochází k zavádění nových receptur v zájmu zohlednění technického pokroku nebo politik v oblasti nutriční reformulace, což nelze provádět současně na všech trzích. Žijeme v „novém potravinářském světě“ biopotravin a produktů bez lepku, laktózy či cukru. Zejména díky mladé generaci musí výrobci hledat zdravé alternativy, neboť o některé tradiční produkty už není takový zájem. To platí např. i pro tradičního výrobce a lídra na trhu nealkoholických nápojů, společnost Coca-Cola, která oznámila přípravu změny receptury, neboť po tradiční limonádě s vysokým obsahem cukru již není velká poptávka.

Praktická hlediska

Nedostatečné informace o rozdílech ve výrobcích mohou ovlivnit rozhodnutí spotřebitelů při nákupu potravin. V případě, že mají příslušné orgány členských států po kontrole souladu s potravinovým právem EU informace, že se konkrétní provozovatel potravinářského podniku při uvádění rozdílných výrobků na trh může dopouštět nekalých obchodních praktik, mohou zvážit provedení testů trhu, které zahrnují porovnání výrobku v různých regionech a zemích. Takové testy by se měly provádět pomocí společné metody testování, na které Komise v současné době pracuje.

Dále by měly příslušné orgány na základě konkrétních faktů a okolností každého případu přihlédnout k důvodům rozdílnosti výrobků, které jsou nyní definovány jen velmi obecně:

(i)  vzhled výrobku nebo reklama na něj, jež by spotřebitele přiměly věřit, že výrobek je všude na jednotném trhu stejný (zdůrazňování jeho originality, původu);

(ii)  marketingové strategie různých verzí výrobku, které mohou být pro spotřebitele matoucí; a

(iii)  chybějící či nedostatečná informovanost spotřebitelů o skutečnosti, že v porovnání s minulostí byly významně změněny prvky složení (např. zavedení nové receptury).

Posouzení toho, kdy se jedná o „významné“ rozdíly, se může lišit na základě skutečností a okolností jednotlivého případu, avšak o významné rozdíly v hlavních znacích výrobků se obecně jedná, pokud: (i) se jedna či několik klíčových složek nebo jejich poměr ve výrobku významně liší ve srovnání s referenčním výrobkem, (ii) tento rozdíl může ovlivnit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který by se při nákupu rozhodl jinak, kdyby o rozdílu věděl[7].

Jelikož se tato otázka týká praktik provozovatelů podniků na celém jednotném trhu a má přeshraniční rozměr, měly by se příslušné orgány v případě potřeby snažit provádět výše uvedená šetření koordinovaným způsobem. Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele[8] stanoví povinnost vzájemné pomoci příslušných orgánů k přijetí nezbytných opatření v členském státě, v němž je obchodník usazen. Taková opatření by měla zamezit porušování předpisů, jimiž jsou dotčeni spotřebitelé v jiném členském státě EU.

Jaké další kroky budou následovat?

Komise v Oznámení sděluje, že její iniciativa v boji proti klamání spotřebitelů v oblasti dvojí kvality potravin má primárně podobu dialogu se zúčastněnými stranami v kombinaci s praktickými kroky, které umožní příslušným orgánům přijímat konkrétní opatření.

Dalším krokem směrem k vyjasnění by bylo zlepšení informací o přesném obsahu výrobků. V oblasti potravin jedná také Komise s podniky, zejména s výrobci potravin a maloobchodníky, o tom, jak zajistit plnou transparentnost ohledně složení výrobků nad rámec stávajících zákonných povinností. Jednou ze zvažovaných možností je kodex chování pro výrobce, který by stanovil normy, jež musí být dodržovány v zájmu zabránění problémům s dvojí kvalitou. Kromě toho se Komise zaměřuje na prosazování příslušných právních předpisů EU, a to spolu s vnitrostátními orgány na ochranu spotřebitele a orgány odpovědnými za kontrolu potravin (v českém prostředí jde o Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci a Českou obchodní inspekci).


[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu.

[4] Česká republika Směrnici implementovala v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů.

[5] Oznámení Komise č. 2017/C 327/01 ze dne 26. září 2017.

[6] Oznámení Komise č. 2017/C 327/01 ze dne 26. září 2017.

[7] Oznámení Komise č. 2017/C 327/01 ze dne 26. září 2017

[8] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004, o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele.

nekalá soutěž evropská komise potraviny

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články